O výstavbě jaderné elektrárny v oblasti Temelín se rozhodovalo již v roce 1980. Jednalo se o 4 bloky s tlakovodními reaktory VVER 1000. V roce 1982 byl uzavřen kontrakt na dodávku sovětského technického projektu. Tento projekt zahrnoval reaktorovnu, budovu aktivních a pomocných provozů a budovy dieselgenerátorových stanic. Úvodní projekt 1. a 2. bloku byl zpracován v roce 1985 (Energoprojektem - EGP). Stavební povolení bylo vydáno v listopadu 1986 a vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v únoru 1987. Přípravné práce na staveništi probíhaly od roku 1983. Po listopadu 89 došlo, v nových politických a samozřejmě ekonomických podmínkách, k přehodnocení potřeby výkonu 4000 MW pro ČR. Vláda rozhodla o dostavbě jaderné elektrárny Temelín pouze v rozsahu dvou bloků.
Skutečnost, že jaderné elektrárny se stavý řadu let, vede na celém světě ke změnám a vylepšování původních projektů dle aktuálního stavu vědy a techniky. U Temelína se jednalo zejména o modernizaci kontrolního a řídícího systému a aktivní zóny reaktoru (vyšší využití jaderného paliva). Řídící a kontrolní systém navržený pro tuto elektrárnu představuje to nejmodernější, co v současné době existuje. Firma Westinghouse tento systém instalovala také v britské JE Sizewell B, uvedené do provozu v lednu roku 1995, označované za jednu z nejbezpečnějších jaderných elektráren na světě (díky tomuto systému). Rozsáhlý audit provedený americkou firmou NUS Haliburton potvrdil, že aktualizovaný projekt JE Temelín je z hlediska bezpečnosti na úrovni světových standardů.
V březnu 1993 byla dostavba definitivně schválena. Investorem stavby se stala elektrárenská společnost ČEZ, a.s., která již patnáct let úspěšně provozuje čtyři reaktory VVER 440/213 v Dukovanech. Z tohoto faktu vyplývá i zásadní rozdíl mezi rozhodováním o dostavbě JE Temelín a rozhodování Rakouska o JE Zwentedorf. Rakousko rozhodovalo o své první jaderné elektrárně, tedy o tom, zda bude využívat jadernou energii, kdežto česká vláda jednala pouze o provozu čtyř nebo šesti reaktorů (Dukovany spouštěny 1985 – 1988).
Jak již bylo uvedeno, jaderná elektrárna Temelín se stává ze dvou hlavních výrobních bloků. Jádrem každého z nich je reaktor VVER 1000 o tepelném výkonu 3000 MWt (tyto reaktory představují třetí generaci tlakovodních reaktorů vyvinutých v Sovětském svazu. Jejich základ tvoří nejpoužívanější reaktory PWR firmy Westinghouse.), na který jsou napojeny čtyři hlavní cirkulační (chladící) smyčky, každá s jedním parogenerátorem. Pára vyrobená ve čtyřech parogenerátorech je uvedena do turbíny, která spolu s generátorem tvoří turbostrojí o výkonu 1000 MW. Každý reaktor je vybaven mohutnou hermetickou ochranou obálkou, tzv. kontejnmentem, který jej chrání před vnějšími vlivy a okolí elektrárny před následky případné havárie a šíření radioaktivity do životního prostředí.
Pozemek pro jadernou elektrárnu Temelín byl vybrán již v roce 1980. Areál o rozloze 143 hektarů se nachází zhruba 2 km jihovýchodně od obce Temelín. Nejbližším městem je Týn nad Vltavou (5 km severně). 25 km jižně jsou České Budějovice. Na základě modelových výpočtů a v souladu s českými právními předpisy stanovil Státní úřad pro jadernou bezpečnost zónu havarijního plánování. Jedná se o kruh o poloměru 13 km kolem reaktoru prvního bloku elektrárny, kde jsou připravována ochranná opatření pro případ radiační havárie.
Z geologického pohledu je elektrárna umístěna na jedné z nejstarších a seismicky nejstabilnějších součástí tzv. Českého masívu (ze seismologických analýz vyplývá, že nejsou známy žádné případy tektonických otřesů. Pro obec Temelín dokonce ani neexistují žádné zprávy o pozorovaných účincích alpských zemětřesení, při kterých byly naměřeny nejvyšší hodnoty intenzit v Jižních Čechách). Elektrárna je postavena v pahorkatině v nadmořské výšce 510 m n. m. Severozápadně se rozprostírá rozsáhlý komplex lesů. Také přilehlé území, nacházející se na obou březích přehradní nádrže Hněvkovice, je převážně zalesněno. Oblast do 10 km od jaderné elektrárny se využívá zejména pro lesní hospodářství a zemědělství. Z celkové katastrální výměry (31 415 ha) se zemědělsky využívá přibližně 54%. Pěstované plodiny jsou převážně obiloviny a brambory.
V této oblasti se také nacházejí přírodní rezervace a památky spadající pod správu referátu životního prostředí Okresního úřadu v Českých Budějovicích. Jedná se například o Radomilickou mokřinu (10 km jihozápadně) s chráněnými rostlinnými druhy (Hrachor bahenní) či soustavu 11 malých rybníků Zelendárky (10 km severozápadně), specifickou zachovalými porosty ostřic a rákosin a velkou hustotou a různorodostí ptačí populace. Tato území nejsou výstavbou elektrárny nijak nepříznivě ovlivněna a nepříznivé vlivy se neočekávají ani během provozu elektrárny. Pro posouzení šíření radioaktivních látek v případě havárie a stanovení dopadů chladících věží je nutná specifická znalost meteorologické situace v okolí JE. Tomuto pozorování byla a je věnována zvláštní pozornost (meteorologická observatoř se nachází 3 km severozápadně od JE Temelín a od roku 1989 zde probíhají stálá měření).
Provoz elektrárny je závislý na řece Vltavě, z níž odebírá technologickou vodu a současně do ní vypouští vody odpadní. K tomu slouží dvě vodní díla: Hněvkovice a Kořensko
Vodní nádrž Hněvkovice leží 5 km od Týna nad Vltavou, proti proudu řeky a tvoří hlavní část zásobovací soustavy JE technologickou vodou. Odběr vody je zajišťován čerpací stanicí, která se nachází v bezprostřední blízkosti hráze na levém břehu. Voda, kterou pojme vodojem o kapacitě 2 x 15 tisíc m3 vystačí na 5 hodin normálního provozu (při havarijním provozu, kdy se doplňuje pouze okruh technické vody cca 5 dní). Chemické složení odebírané vody z Vltavy je dlouhodobě sledováno.
Vodní dílo Kořensko se nachází 2 km pod ústím řeky Lužice do Vltavy. Jeho hlavní funkce jsou udržovat stálou hladinu a tak omezit kumulaci znečištění v řece v prostoru Týna nad Vltavou, které působí kolísání hladiny vodní nádrže Orlík, provoz malé vodní elektrárny a také promísení odpadních vod z jaderné elektrárny Temelín s vodou Vltavy. Na základě běžné praxe bylo při hodnocení kapalných výpustí do Vltavy sledováno tepelné znečištění a obsah vypouštěného fosforu. Obavy, že vypouštěný fosfor výrazně zvýší eutrofizaci vodní nádrže Orlík se nepotvrdily. Z analýz také vyplynulo, že tepelné znečištění řeky vlivem JE bude zanedbatelné.
Analýza možných zdrojů hluku a vibrací ukázala, že elektrárna zdrojem nadměrného hluku a vibrací není. Požadavky všech hygienických předpisů na ochranu proti hluku jsou bezpečně dodrženy a ani při plném provozu se neúměrně zvýšené hodnoty neočekávají. Analýzy i měření také prokázaly, že elektrárna nepůsobí ani při stavbě ani při provozu žádné vibrace, které by mohly ovlivňovat její okolí. Zátěž lokality emisemi obvyklých škodlivin je nepatrná. V areálu se nachází pouze pomocná plynová kotelna vybavená 5 parními kotli. Po zahájení provozu obou bloků bude trvalý provoz plynové kotelny ukončen a kotelna bude ponechána jako záložní zdroj.
Neustále se zdokonalujícím technickým provedením a mnohostrannými bezpečnostními opatřeními patří v současnosti jaderné elektrárny k nejbezpečnějším technickým zařízením. I přes všechna opatření však nelze zcela vyloučit vznik poruch za provozu. Proto byla vyvinuta zvláštní bezpečnostní zařízení, která chrání jak obyvatele v okolí elektrárny, tak personál elektrárny před škodlivými účinky radioaktivního záření. (Kontejnment, jedna z bezpečnostních bariér JE, hermeticky uzavřená obálka primárního okruhu s reaktorem, je tvořen mohutnou železobetonovou konstrukcí, jejíž stěny jsou silné 1,2 metru). Provedené analýzy ukázaly, že pravděpodobnost vzniku poruchy reaktoru a z toho plynoucí ohrožení provozu jsou nesrovnatelně nižší než rizika, kterým je člověk vystaven v každodenním životě a která běžně přijímá. Tohoto stavu je docíleno důslednými bezpečnostními opatřeními a vynakládáním nemalých prostředků na zajištění kvality.
V souvislosti s tím je vypracován vnitřní (provozovatelem JE) a vnější havarijní plán (v souladu se zákonem 425/1990 Sb. o okresních úřadech - zahrnuje zónu havarijního plánování). Vně JE Temelín se nalézají čtyři havarijní podpůrná střediska:
Vnější havarijní podpůrné středisko zabezpečuje monitorování radiační situace v okolí JE a předávání výsledků okresní havarijní komisy. Havarijní informační středisko má za úkol předávání informací sdělovacím prostředkům a veřejnosti, Logistické podpůrné středisko zabezpečuje logistickou podporu všem ostatním havarijním podpůrným střediskům a Národně krizové koordinační centrum, tj. Havarijní podpůrné středisko SÚJB, koordinuje činnosti všech složek radiačního monitorování, nezávisle hodnotí bezpečnostní stav havarovaného bloku a vypracovává návrhy na zajištění ochrany obyvatelstva.
Systém varování obyvatelstva je v případě jaderné elektrárny Temelín zajištěn využitím centrálně ovládaných elektronických sirén, které je možno spouštět buď z regionálního dispečinku Civilní ochrany v Českých Budějovicích nebo přímo z pracoviště směnového inženýra JE. V případě, že dojde k výpadku tohoto systému, je možné sirény spustit manuálně.
Stavby, systémy a komponenty, které jsou nezbytné pro udržení elektrárny v bezpečném stavu jsou konstruovány a provozovány tak, aby odolaly jak všem přírodním jevům (zemětřesení, záplavy, tlakové vlny výbuchu) předpokládaným v dané lokalitě, tak jevům vyvolaným lidskou činností (pád letadla či jiný neoprávněný zásah člověka).
Pravděpodobně největším problémem provozu jaderné elektrárny je radioaktivní odpad a vyhořelé palivo. Účelem systému na zpracování pevných a kapalných radioaktivních odpadů je upravit tyto odpady do takové formy, která splňuje podmínky pro dlouhodobé uložení v úložišti a zabraňuje jejich úniku do životního prostředí. Pevné radioaktivní odpady patří většinou mezi nízko, popř. středně aktivní. Jedná se například o vzduchotechnické filtry, drobný odpad ze sběrných míst (papír a hadry) a odpad vzniklý při opravách a údržbě (kovy, izolační a těsnící materiály). Tento odpad je dle potřeby fragmentován a následně po nízkotlakém lisování uzavírán do 200 litrových sudů (případně po vysokotlakém lisování do 300 litrových sudů). Sudy se ukládají do regionálního úložiště v JE Dukovany. Předpokládá se, že takto vznikne za rok asi 350 sudů. Co se týče kapalných radioaktivních odpadů, jsou všechny kapaliny (technologické a odpadní vody) čištěny, odstřeďovány, odpařovány a následně filtrovány v iontovýměnných filtrech. Plynné radioaktivní odpady vznikají v primárním okruhu, odkud jsou odváděny přes čistící filtry do ventilačního komína. Menší část, vznikající při likvidaci kapalného jaderného odpadu, je odváděna do speciální vzduchotechniky. Plyny jsou zde filtrovány a zadržovány v absorpčních kolonách, aby poklesla jejich aktivita na stanovenou mez. Filtry jsou zneškodňovány jako pevný odpad. Veškeré výpusti do ovzduší jsou trvale komplexně monitorovány a průběžně hodnoceny s cílem zabránit překročení stanovených limitů.
Likvidace jaderného paliva je poněkud složitější. Vyhořelé palivové soubory se po vyjmutí z reaktoru uloží do bazénu vyhořelého paliva pod dostatečnou vrstvu vody (slouží jako stínící médium, ochrana obslužného personálu a chladivo, které odvádí zbytkové teplo). Je zde 680 míst pro palivové soubory a 25 míst pro hermetická pouzdra. Aktivní zóna reaktoru VVER 1 000 obsahuje 163 palivových souborů, které firma Westinghouse dodává na čtyřletou kampaň, každý rok se tedy vymění 41 – 42 palivových souborů. Vyhořelé palivo je možné v bazénu skladovat po dobu deseti let. Po vymírací době, kdy jsou palivové soubory v bazénu uloženy, se převezou v transportním kontejneru do meziskladu vyhořelého paliva. Tam jsou uloženy až do přepracování či do konečného uložení.
Česká vláda v březnu 1997 rozhodla, že nejlepší variantou pro skladování v naší republice je výstavba suchých meziskladů v areálech jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Podle bilančních výpočtů bude potřeba v Temelíně mezisklad až po roce 2010. Původně se počítalo s tím, že v roce 2005 bude úložiště středně a nízkoaktivního odpadu v jaderné elektrárně Dukovany rozšířeno. Vzhledem k možným způsobům minimalizace objemu odpadů (superlisování a bitumenace) a úspornějšího ukládání sudů do jímek nebude rozšíření nutné. Bilanční výpočty ukazují, že kapacita úložiště bude dostatečná na dobu plánovaného provozu obou elektráren. Pracuje se na projektu hlubinného ukládání vyhořelého paliva. Konečné úložiště by mělo být vybudováno v období let 2030 – 2040. V případě potřeby by se mohlo vyhořelé palivo ukládat v kontejnerech do prostoru vybudovaného v neporušené skalní formaci, která je geologicky, seismicky a hydrogeologicky stabilní. V nedávné době se ČR zapojila mezi státy zabývající se výzkumem transmutace vyhořelého paliva, která je základem vývoje technologie na likvidaci izotopů s dlouhým poločasem rozpadu.
V roce 1995 bylo dokončeno zpracování studie „Vyřazování jaderné elektrárny Temelín z provozu“, kterou zpracovala projektová organizace Energoprojekt Praha, a.s. Studie zvažuje 3 varianty vyřazování, které srovnává a hodnotí z mnoha aspektů s tímto výsledkem: nejvhodnější je varianta č. 2, tedy vyřazení elektrárny do II. stupně (konzervace JE s částečnou demontáží zařízení a zachováním omezeného dozoru a odloženou definitivní likvidací), poté následuje varianta č. 3 (konzervace elektrárny se zachováním dozoru a odloženou definitivní likvidací) a až poslední možností je odstranění elektrárny s následným uvolněním lokality (vyřazení do III. stupně). Studie prokázala technickou, bezpečnostní i ekonomickou přijatelnost konečného vyřazení elektrárny po ukončení provozu. Konkrétní postup bude vázán na zákony platné v době, kdy se řešení stane aktuální. V jejich rámci bude připravena projektová dokumentace, která bude zohledňovat technický vývoj v oblasti vyřazování i skutečný stav elektrárny.
Podle všech uvedených analýz a faktů je jaderná elektrárna Temelín bezpečná, nezatěžuje životní prostředí, je nezbytná. Dle lidského hlediska však budeme těžko mluvit za všechny, když řekneme, že je to bezesporu pravda. Koneckonců, můžeme předvídat, co se stane? Co s vyhořelým palivem a jaderným odpadem? Ten tu bude déle než my, naše děti i děti našich dětí! Je tolik energie potřeba? Bude se vyvážet? Bude levnější? JE Temelín je otázka velmi komplikovaná, a tak je na každém, aby si na ni odpověděl sám, dle faktů, ale i svých potřeb a priorit.
24. červenec 2008
4 812×
2062 slov
