Piere Curie (1859 - 1906)

Význačný francouzský fyzik a chemik, syn lékaře. Narodil se v Paříži 15. 5. 1859, zahynul 19. 4. 1906, když byl na pařížské ulici sražen kočárem.

Curie studoval na Sorboně, kde se roku 1904 stal profesorem fyziky. Do-sáhl značných úspěchů v jejich rozličných oblastech – prvním jeho vynikajícím objevem spolu s bratrem Jacquesem byl tzv. piezoelektrický jev (publikováno 1880), představují vazbu mezi deformacemi krystalů a dielektrickou polarizací. Projevuje se např. tím, že při násilné deformaci krystalů vznikají na některých jeho plochách elektrické náboje. Využívá se jednak při udržování přesně stejné-ho kmitočtu v elektrických okruzích, např. vysílačů, jednak k buzení kmitů o velmi vysokém kmitočtu – je využit i v gramofonových přenoskách a mikrofo-nech. Na podkladě svého objevu vyrobil Pierre Curie i tzv. Curieho lamelu, des-tičku křemene, určitým způsobem broušenou vzhledem ke krystalografickým osám, umožňující díky piezoelektrickému jevu měřit i velmi malé deformace.

Významné jsou i Curieho práce v oblasti magnetismu, kde objevil tzv. Curieho teplotu (bod), nad níž se ferromagnetické látky stávají paramagnetic-kými, tedy takovými, že jejich přitažlivost je nezávislá na intenzitě magnetické-ho pole, avšak je nepřímo úměrná teplotě. Takové látky jsou v nehomogenním magnetickém poli přitahovány do míst větší magnetické intenzity podle zákona, jehož objevitelm Curie je.

Největší popularity dosáhl Pierre Curie výzkumy v oblasti radioaktivity, při nichž objevil ve spolupráci se svou neméně slavnou manželkou Marií Curie-ovou-Sklodowskou roku 1898 nové prvky polonium a radium. Jejich objev znamenal převrat ve fyzice i v názorech na strukturu hmoty. Atom, považovaný až dosud za nedělitelný, se pojednou ukázal být složen z dalších elementárních částic, samovolně se v některých případech uvolňujících. Za tyto výzkumy byla manželům Curieovým spolu s Henriem A. Becquerelem udělena roku 1903 No-belova cena za fyziku.

Je zajímavé, že si Pierre Curie od samého počátku jasnozřivě uvědomoval nebezpečí, skryté ve zneužití radioaktivity zločinnou rukou. Tehdy ještě ovšem nepomýšlel na jadernou bombu, ale na možnosti těžkého poškození organismu
zářením, jímž byl ostatně postižen i on sám (zkoumal fyziologické účinky záření na vlastní ruce). Při přejímání Nobelovy ceny prohlásil doslova: „Můžeme si položit otázku, zda je pro lidstvo účelné poznat toto tajemství přírody, je-li svět dostatečně pokročilý, aby ho užíval ku prospěchu, ne ke škodě.“