Tepelné spalovací motory

Předem se omlouvám za případné pravopisné chyby. Díky za pochopení

TEPELNÉ SPALOVACÍ MOTORY

Základní dělení motorů, které spalují palivo je velmi jednoduché. Pohonné jednotky jsou rozděleny podle počtu dob ve kterých pracují na dvou- a čtyř- taktní. Dvoudobé motory se však přestaly vyrábět před více jek deseti letech po zániku NDR, ve které služily za pohon ve vozech Trabant a Wartburg. V dnešní době se tato velice zastaralá a neekologická zcela nevyužívá. V moderních strojích, ale především automobilech, se dnes vyskytují čtyřtaktní motory. Ty se dají dále začlenit do skupin podle druhu využívajícího paliva. Tím je buď benzín u zážehových a nafta u vznětových. Už název napovídá o činnosti, která se ve válcích provádí. Avšak, diesely i benzínové ekvivalenty jsou dvojího druhu. A to buď atmosférické (vzduch je sat pod normálním tlakem asi 103 kPa), nebo přeplňované, neboli TURBA. Motory vybavené turbodmychadlem mají oproti svým nepřeplňovaných protějškům vyšší výkon i točivý moment (tj. sílu motoru dostat se do vyšších otáček). Základními částmi zážehového motoru jsou: píst, klikový hřídel, ventily, válec, svíčka, vačka, vačkový hřídel aj. Diesely mají stejnou skladbu až na svíčku, kterou postrádají. Pracovní činnost u benzínového motoru je následující: 1. Otevře se sací ventil a do válce (pracovního prostoru) se nasaje směs paliva a vzduchu. Ventil se potom uzavře

2. Válec tuto směs stlačí

3. Svíčka „hodí“ jiskru, směs zažehne se a benzín exploduje. Píst se protočí až do své nejnižší polohy

4. Otevře se výfukový ventil a zbytky směsi jím projdou do výfukového potrubí

Jak už bylo zmíněno při činnosti motoru se pohybují ventily. U některých jednotek je jeden sací a druhý výfukový. Avšak u mnohých jsou oba typy dvakrát. U vysokovýkonostních motorů (např. monoposty F1) může být v každém válci ventilů až 5. Sací jsou v tomto případě 3. Ventily se pohybují zásluhou vačky umístěné na vačkovém hřídely. Vačka nemá ve všech místech stejnou vzdálenost k ose, a tak se ventil otevře jen v případě, že vačka je „ostrou“ špičkou dolů.

Princip turbomotorů: V prvním odstavci je uvedeno, že motory s přeplňováním jsou výkonnější než ty bez turba. Turbodmychadlo je roztáčeno výfukovýmy plyny a dokáže vykonat až několik tisíc otáček za minutu. Jeho lopatky touto rotací stlačují vzduch a ten je posílán společně s benzínem do válců. Činnost takového motoru je naprosto shodná s činností atmosférického. V mnohých motorech se zásluhou turba vzduch ohřívá na extrémní hodnoty, a tak musí být chlazen mezichladičem.

Dieselovy motory: Jejich činnost je velmi podobná jako u benzínových protějšků. Vzduch je nasat sacím ventilem do válce (bez příměsi benzínu) a následně stlačen. Nafta se potom do válce vstříkne trubičkou umístěnou v hlavě v válců. Směs se vznítí a píst také protočí. Následně je zbytek směsi odveden do výfuku.

Mísení paliva a vzduchu v dřívějších dobách obstarával karburátor, ale moderní pohonné jednotky mají vstřikování řízené elektronickou řídící jednotkou (často označenou jako ECU). Tento způsob je nejenom ekologičtější, ale také výhodnější.

Uspořádání válců v motoru: U čtyřválcových motorů je uspořádání řadové (válce jsou napříč kapotou). Šestiválce se dělají v podélném uspořádání (válce jsou vedle sebe kolmo ke kabině), avšak také jako motory s uspořádáním válců do písmena V. Tohoto řešení se drží šesti- a více válcové motory z důvodu menší prostorové náročnosti. Ještě úspornější na prostor jsou potom motory s koncepcí W. Jedná se o dva úskorozchodné tří-, nebo dvouválce. Motory do „V“ mají nějčastější rozchod 68 stupňů. Existují také jednotky, kde válce naprosto „leží“. Říká se jim buď motory s prtiběžnýmy písty avšak mnohem známější je označení „BOXER“. Je využíváno především u sportovních automobilů pro svoje nižší těžiště.