Sluchem vnímáme zvukové vlny jen do frekvence 16 kHz. Při frekvencích nad 16 kHz se dostáváme do oblasti lidským uchem neslyšitelného ultrazvuku, jehož frekvence může být až několik megahertzů. Vlastnosti ultrazvuku jsou jinak stejné jako zvuku, jde tedy o mechanické vlnění které se šíří pružným prostředím.
Jako zdroje ultrazvuku se užívají často krystaly, které se vlivem elektrických kmitů chvějí a tím vytvářejí ultrazvuky s intenzitou až bilionkrát větší, než je intenzita zvuku při běžném hovoru.
Ultrazvuk je vhodný pro obrábění předmětů s velkou tvrdostí a dají se jím míchat kapaliny např: olej se rozptýlí do vody. Známé je i ultrazvukové čištění součástek.
Větší lodě jsou vybaveny ultrazvukovým zařízením pro měření hloubky vody. Z doby, která uplyne mezi vysláním a přijetím ultrazvukového signálu odraženého ode dna, se určí dráha ultrazvuku ve vodě a její polovina je pak rovna hloubce vody pod lodí.
Pro zjišťování vad v materiálu je vyvinuta ultrazvuková defektoskopie. Zdroj ultrazvuku se přitiskne ke zkoušenému materiálu např:ocelovému odlitku. Ze zdroje se vyšle krátce trvající ultrazvuk (tzv. impuls). Při každém přechodu mezi různými prostředími se část impulsu vrací k sondě, která ultrazvuk snímá. Technik pozoruje na obrazovce osciloskopu odraz vyslaného a odraženého impulsu. Pokud je mezi nimi ještě další odraz, musel vzniknout na přechodu do jiného prostředí. Z toho pak usuzujeme, že v materiálu je vada. Materiál se vyřadí před obráběním, což je mnohem lacinější, než kdyby se musel vyřadit hotový výrobek, který pro vadu materiálu neobstál v provozních zkouškách.
Pauzik
28. prosinec 2012
6 962×
241 slov
