Velký třesk (Big Bang)

Vznik vesmíru

Celý vesmír se skládá z hmoty (plasmy), jen asi 99% se skládá z ostatních látek, které jsou tak staré, jak vesmír sám. Vznik se datuje na asi 15 miliard let před dnešní dobou, kdy při velkém výbuchu, říkáme mu Big Bang nebo Velký třesk, se do okolí výbuchu uvolnily nekonečné miliardy tun látek, především protonů, neurtonů, elektronů, positronů, antiprotonů a antineutronů. Většina částic rekombinovala a vznikla velká energie v podobě fotonů, neutrin, antineutrin a dalších částic vznikajících při rekombinaci, která pomohla v rozpínání vesmíru. Ovšem ne všechny elementy rekombinovaly, některé zůstaly. Ty se staly základními stavebními prvky nově vznikajících hvězd, planet a galaxií.
Výbuch vyvrhl hmotu do všech stran a vlastně vytvořil dnešní vesmír. Průměr vesmíru se odhaduje na 30 miliard světelných let, čili 30 x 10 na devátou x 10 na dvanáctou kilometrů (přibližně). Ale je tu jeden problém. Hmota vesmíru je tak těžká, má takovou hustotu, že prostor ve vesmíru je do sebe zakřivený. Znamená to, že i kdyžbychom stáli v galaxii na kraji vesmíru, do všech stran bychom viděli jiné galaxie, právě díky tomuto zakřivení. A jelikož světelné záření je vlastně proud částic, které se velkou gravitací dají odklonit, díváme-li se, vesmír je vlastně nekonečný. I když tak podivně. Představme si, že uděláme malý vesmír, kouli o průměru třeba 100 metrů. Na jeden kraj dáme krychli, doprostřed dáme krychli a na druhý kraj dáme také krychli. Pak zakřivíme prostor v kouli tak, jako je to ve vesmíru (je to sci-fi, ale to už tak je). Budeme při tom stát na prostřední krychli. Uvidíme svojí krychli, krychli vpředu a vzadu. Půjdeme na další krychli. POdíváme se, a udidíve, jako bychom byli opět na prostřední krychli, kolem nás budou opět dvé krychle. Takhle donekonečna. A přitom, kdyby se na nás zvenku někdo díval a neviděl by sice nic, ale kdyby, tak by si stejně myslel, že stojíme na místě. A okraj koule neuvidíme, uvidíme maximálně tak sebe, jak přeskakujeme z jedné krychle na druhou.
Vesmír tak vlastně žádnou skutečnou hranici nemá, čili vlastně ani není možné říkat, že vesmír má průmer 30 miliard ly. Stejně tak nelze říkat o smršťování či roztahování vesmíru.