Mladší prvohory-Devon

DEVON-DOBA RYB
Posledním útvarem straších prvohor je devon-doba ryb. Byl delší než silur, trval asi 50 mil. let. Celý tento útvar byl nabitý důležitými událostmi, nesmírně významnými pro vývoj organismů. Bylo to neklidné období. V jeho první polovině úplně doznělo kalendonské vrásnění. V této době vznikla na severní polokouli obrovská pevnina. Vlivem teplého a suchého klimatu zvětral její skalní podklad a tyto zvětraliny, červeně zbarvené oxidem železa, se hromadily v četných pánvích v deltách řek a na rozsáhlých nivách. Charakteristické sedimenty této doby označili geologové (Anglie) jako staré červené pískovce. Podle nich se tato devonská prapevnina nazývá Starý červený kontinent. Protože v jedné její části byli již nalezeni i první suchozemští čtvernožci, primitivní obojživelníci (amphibia), je tato pevnina zvlášť důležitá.
V této době trvala ve středních Čechách nepřerušená mořská záplava a probíhal nepřerušený vývoj různých ústrojenců. Právě proto jsou střední Čechy klasickou oblastí, která byla zvolena za světový standard pro sledování a vymezení hranice mezi silurem a devonem.
Vznik nové obrovské pevniny na severní polokouli i vznik nových pásemných pohoří měl za následek také vznik podnebných pásem. V obvodu Červeného kontinentu bylo (podle nalezené květeny) podnebí teplé a suché. Koncem devonu se však množství srážek zvýšilo a následkem toho se zrychlil rozvoj suchozemských cévnatých rostlin, takže místy už vznikly první uhelné sloje.
Na rozvoji života v devonu měly rozhodující vliv dvě důležité události: vznik obrovského Starého červeného kontinentu a vznik rozsáhlých mělkých teplých moří s hojnými zálivy – které byli ideálním prostředím pro rozvoj obratlovců, hlavně RYB.
Nová pevnina ne severní polokouli s četnými řekami, lagunami, jezery i močály, s rozvíjející se suchozemskou květenou a příznivým klimatem byla nejvhodnějším prostředím, kde se posléze vyvinuli první čtvernožci dýchající vzduch.
Pozoruhodně se rozvinulo i rostlinstvo. Vytvořily se mohutné porosty, první suchozemské pralesy. Vznikly výše organizované kapraďorosty, vytvořily se i první typy stromovité. Poprvé rostlinstvo ve svém vývoji předbíhá vývoj živočichů.
Z původně mořských řas vznikaly typy nejdříve bažinaté, později již dobře přizpůsobené k životu na souši, to je mimo přímý dosah vodního prostředí.
Již od kambria se objevovaly na některých místech zeměkoule zbytky suchozemských rostlin. Asi se snažily uhájit svou životní existenci na okraji mořských lagun, říčních delt a močálů.
Nejpříznivější podmínky pro plný rozvoj květeny a pro přechod rostlin k životu na suché zemi se našli na Starém červeném kontinentu v devonu. U rostlin se vytvořila řada nových orgánů, které tento přechod na souš umožnily.
Devonské rostliny byly nalezeny již na mnoha místech. I v Čechách a na Moravě byly nalezeny četné zbytky cévnatých rostlin (jinak např. v: Norsko,Grónsko,Sev.Am.,…). Květena v této době již dobyla souš na široké frontě a že ve vývoji rostlinstva začíná nová významná epocha.
Nejstarším prvotním suchozemským rostlinstvem byl nejprimitivnější typ rostlin tajnosnubných cévnatých, který už nemá příbuzného. Byla to psilophyta, nejdůležitější skupina devonských výtrusných rostlin. Stovky těchto rostlin vyrůstaly z hlízovitých nebo plazících se oddenkovitých útvarů, vidličnatě se rozvětvovaly a na svých vrcholech nesly výtrusnice. Vývojová cesta od řas ke skupině psilophyta udělala vývoj rostlin značný krok kupředu. Jejich tělo již mělo pevnou pokožku s průduchy a vyvinutá pletiva pro různé tělesné funkce; objevil se v nich i lignin-látka, která způsobuje dřevnatění buněčných stěn.
Ve středním devonu začala psilofytní květena pozvolna ustupovat výše organizovaným kapraďorostům, které již ve svrchním devonu vytvořily typy stromovité.
Protože v devonu nastaly převratné změny horotvorné i klimatické, mnoho starších specializovaných živočišných skupin se novým podmínkám nedovedlo přizpůsobit a postupně vymřelo. Jiné skupiny,méně specializované,ale za to daleko schopnější se přizpůsobit, vytvořily četné nové formy.
Rozsáhlé paleogeografické změny urychlily výměnu organismů.
Můžeme vidět, jak změnu vnějších podmínek téměř automaticky vyrovnává i změna živé hmoty. Toto vyrovnání mezi anorganickou a organickou přírodou pozorujeme během historického vývoje Země. Teprve na konci tohoto útvaru ustoupily také stromatopory, dříve tak hojně rozšířené. Koráli spolu se stromatoporami a vápenitými řasami vytvářeli během devonu četné útesy, z nichž mnohé mají dodnes velký průmyslový význam (ložiska čistých vápenců aj.).
Vrcholu svého rozvoje dosáhli v devonu ramenonožci. Byli to většinou obyvatelé mělčin a do hlubokých moří pronikli teprve v pozdějších geologických dobách. Ve značném rozvoji byly i některé skupiny měkkýšů.
Vývoj života dospěl tedy v devonu k důležitému mezníku- k údobí, kdy z ryb vznikl první čtvernožec, první obojživelník. Tato událost měla pro rozvoj života na souši prvořadý význam. Příčiny, které k tomuto důležitému kroku v historii života vedly: První předkové obojživelníků byli skoro nerozlišitelní od ryb lalokoploutvých. Byli to velcí dravci, kteří žili ve vodě, kde se jim dobře dařilo. A proč chtěli vodu opouštět? Tyto ryby přecházely k životu na souši proto, aby mohly zůstat ve vodě. Jediný význačnější rozdíl mezi lalokoploutvými rybami a praobojživelníky je ten, že praobojživelníci měli silnější končetiny, lépe přizpůsobené k pohybu na souši. Když jezera nebo močály, v nichž žili, začaly vysýchat, byli předkové obojživelníku schopni vylézt po bahně vyschlých kalužin a dostat se do jiné kaluže. Přelézání po souši z jedné kaluže do druhé bylo samozřejmě umožněno tím, že tyto přechodné formy měly primitivní plíce, které jim umožňovaly dýchání vzdušného kyslíku.
Další důležitou příčinou bylo to, že se prvotní obojživelníci pravděpodobně rádi vyhřívali na slunci. Vylézali na břeh, kde možno se vyhřívat a také často polapit kořist.
Bezpečně víme, že v siluru a v devonu se rostliny již značně rozmohly, a tak vznikly příznivé podmínky pro život některých bezobratlých na souši. Protože neměli nepřátel, kteří by jejich množení omezovali, tak se na příhodných místech rychle rozmnožovaly. Během vývoje byli přirozeným výběrem vybrány druhy, které byly pro pobyt na souši nejlépe přizpůsobeny. Brzy vzniklo mnoho nových forem, které souš rychle zaplavily.
Závěr: Doba devonská byla ve vývoji tvorstva i rostlinstva nesmírně důležitá. Rostlinstvo již pokrylo pevninu první pralesy, na souši se objevili první suchozemští bezobratlí, z lalokopolutvých ryb se vyvinul první praobojživelník, který byl již schopen obývat suchou zemi. Tento obrovský vývojový krok v historii života vznikl jako důsledek mohutné revoluce kaledonské, která způsobila dalekosáhlé změny na zemském povrchu a tím i hlubokou změnu dosavadních životních podmínek. Úzce specializované skupiny živočišstva, kterým plně vyhovovaly staré životní podmínky, nemohly se s novými poměry vyrovnat, a proto vymíraly. Naproti tomu se však jiné , méně specializované skupiny uměly novým životním podmínkám přizpůsobit a toto přizpůsobení na nich zanechalo nové znaky. Tak vznikaly nové skupiny, které nahradily skupiny vymírající. V důsledku geologických revolucí se zvýšilo i vývojové tempo organismů, které se snažily udržet krok s novými podmínkami a tak se dostat do rovnováhy s prostředím, ve kterém žily.