- styl běžné komunikace
- podávání informací, citové a hodnotící postoje (mluvnické projevy – např. v rodině nebo pracovní a psané projevy – např. sdělení, oznámení)
- spontánnost, dialogičnost, soukromý projev
- běžná slovní zásoba
- slohové útvary (oznámení, zpráva, inzerát)
- styl věcné komunikace
- dělí se podle stupňů odbornosti a podle adresáta na:
- požadavky:
- věcná správnost, objektivnost a přehlednost
- sdělení odborných poznatků (vědecké publikace, odborné knihy)
- spisovný jazyk (výrazy stylově neutrální až knižní, promyšlený výběr slov, logická přesnost
- slohové útvary (výkladové a úvahové – buď psané, monologické – např. výklad a studie; nebo mluvené, situační – např. přednáška a popisné – zvlášť psané, monologické – např. odborný popis, referát, charakteristika)
- styl informativní a věcné komunikace
- v administrativě (úřední styly jednotlivých organizací, dokumenty, formuláře, projevy psané – stylizované (např. žádost) nebo heslové (např. dotazník)
- připravený projev, přesné vyjadřování
- spisovný český jazyk
- slohové útvary - oznamovací: hlášení, zpráva
- dokumentární: zápis, protokol
- heslové: poukázka, vysvědčení
- styk jednotlivce a organizace: žádost, životopis
- styl věcné komunikace
- styl novin, časopisů, aj. „hromadných prostředků“ Þ styl novinářský, rozhlas, televize , -styl řečnických projevů – veřejných, oficiálních, mluvených projevů (soudní řeč, kázání)
- cíl: poučení, informace, přesvědčování, požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost (psaná publicistika –např. denní tisk a mluvená publicistika –např. řečnické projevy)
- jazyk spisovný (lexikální prostředky)
- slohové útvary:
10. září 2008
36 343×
267 slov