Jsou to tzv. útvary národního jazyka. Dokazují mohovrstevnatost češtiny.
Spisovná čeština je reprezentativní útvar národního jazyka, který je jednotný na celém území, je jazykem úředních dokumentů, jazyk tisku, rozhlasu, novin a televize. Spisovná čeština vznikla na základě středočeského nářečí.
Hovorová čeština je mluvená podoba spisovné češtiny, používá se v běžném osobním styku. Nepoužívá knižní výrazy, více emocionálních prvků, uplatňuje se volnější stavba vět. (moc hezký, můžu, to je fakt)
Mezi nespisovné útvary jazyka patří nářečí – jsou místně určeny, mají rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví a tvarosloví. V současné době se vlivem školy, pohybu obyvatel, televize a obecně hromadných sdělovacích prostředků rozdíly stírají a dialekt přežívá na vesnicích hlavně u starších lidí. Dialekty přežívají hlavně na Moravě díky větší vzdálenosti od centra a větším tradicím.
V různých dialektů vznikají nadnářeční útvary- interdialekty, které pokrývají větší oblast a obsahují větší množství společných znaků. Nejdůležitějším interdialektem je obecná čeština, která zabírá většinu Čech a částečně i na Moravě. Vyvíjí tlak i na spisovný jazyk, je z ní přejímáno mnoho prvků. (mlíko,vokno, zlatej, bejt..) Mezi znaky obecné češtiny patří změna ý, í na ej (mladý-mladej, zítra-zejtra) a é se mění na í/ý (mléko-mlíko)
Slang je mluva určitých zájmových skupin s emocionálním zabarvením. Např myslivecký slang – pírko, slechy, barva, světla.
Profesní mluva je mluva v určitých povoláních např. počítače – hadr, RAMka, vypálit.
Argot je mluva společensky deklasovaných vrstev např. zlodějský argot – káča, prkenice, špicl.
10. srpen 2008
13 160×
238 slov
