Morfologie (tvarosloví)

Substantiva - číslo

Ohebný slovní druh označující věci konkrétní a abstraktní.

singulár
plurál
duál = párové části těla (+ číslovky obě, dvě), pozůstatek ze staré češtiny
- rozdíl v 7.pádě plurálu př.rukama
- odchylky:
  - plurália tantum (pomnožná) - pouze tvar množného čísla, ale označují i jednu věc
    - př. prázdniny, dveře
  - singulária tantum (hromadná) - pouze tvar jednotného čísla, ale označují i více věcí
    - př. letectvo, ptactvo, křoví
    - + látková - označují látku bez zřetele k množství; oba tvary, ale jiný význam
      - př. voda, pivo, mouka, dřevo

Adjektiva

Ohebný slovní druh vyjadřující vlastnosti.

Dělení:

tvrdá - př. hodný, -á, -é
měkká - př. vlastní
přivlastňovací - př. bratrův
jmenné tvary

Skloňování:

jmenné - vz.mlád
složená
- tvrdá - vz. mladý
- měkká - vz. jarní
smíšená - vz.otcův, matčin
+ nesklonná:
- cizí př. prima, glazé
- nespisovná př.Novákovic

Stupňování:

pravidelné - př. krásný - krásnější - nejkrásnější
nepravidelné - př. zlý - horší - nejhorší
opisné - př. více, méně
+ nestupňovatelná př.dřevěný

Pronomina

Ohebný slovní druh zastupující jména, ukazující na jména.

Dělení:

určitá - osobní + zvratné (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona + se)
přivlastňovací (můj, tvůj, náš, váš, jeho , její, jejich + svůj)
ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový)
tázací (kdo, co, který, jaký, čí)
vztažná (uvozují vedlejší větu; kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
neurčitá (tázací s neurčitou předponou - lec-, málo-, kde-, ně-; příponou - -si, -koli)
vymezovací (vymezují osobu nebo věc, vytýkají platnost; každý, všechen, týž, sám)
záporná (předpona ni-)

Skloňování:

bezrodá (já, ty, my, vy, se, si) 1. já; 2. mě, mne; 3. mi, mně; 4. mě,mne...
rodová
- zájmenné skloňování
  - tvrdé - vz. ten, př. kdo, onen
  - měkké - vz.náš, př. co, váš
  - smíšené - vz. všechen
- adjektivní skloňování
  - tvrdé - vz. mladý, př. který, jaký
  - měkké - vz.jarní, př.něčí
  - zvláštní - př.můj, svůj, sám, týž
+ nesklonná př. jeho, jehož, jejich, jejichž

Numeralia

Dělení:

podle určitosti počtu
- určitá - základní - př. pět
- neurčitá - řadové př. pátý
podle syntaktické formy
- druhové - př. patery
- násobné - př. pětkrát
- podílné - př. po pěti
- názvy číslic, zlomků

Skloňování:

substantivní - př. tucet - hrad, tisíc - stroj, miliarda - žena, půle - růže, tři - kosti, sto - město
adjektivní - u řadových, druhových a násobných (-krát nelze), př. mladý, jarní
zájmenné - vz. ten, př. jeden
+ dvě, obě - podle duálového skloňování

Slovesný způsob

indikativ (oznamovací) - čas přítomný, minulý a budoucí
imperativ (rozkazovací) - nemá čas, 3 tvary: 2.os.sg, 1.os.pl., 2.os.pl.
kondicionál (podmiňovací) - nemá čas, přítomný tvar - př. psal bych, minulý tvar - př. byl bych psal

Přechodníky (transgresívy)

Neurčitý slovesný tvar, vyjadřuje děj doprovázející děj základní, chápán jako archaický.

Podmínky užití:

stejný podmět obou vět
přítomný přech. při vyjádření současných dějů, minulý přech.při vyjádření předčasnosti
rozvitá přechodníková konstrukce se odděluje čárkou
při použití přítomného přechodníku jím nahrazujeme vždy méně důležitý děj

Přítomný přechodník

současnost, z vidu nedokonavého
3.os.pl: -ou : -a, -ouc, -ouc, -ouce
-í, -ejí : -e, -íc, -íc, -íce

Minulý přechodník

předčasnost, z vidu dokonavého
kmen minulý: samohláska : -v, -vši, -vši, -vše
souhláska : ---, -ši, -ši, -še

Ustrnulé přechodníky - nelze ohýbat, př. vleže, vkleče, vyjma, nehledě

Adverbia

Neohebný slovní druh vyjadřující okolnosti děje.

Dělení:

místa - př. doma, tam
času - př. včera, včas
způsobu - př. vesele, tak
míry - př. trochu, málo
příčiny - př. proto, úmyslně, proč
zřetele - př. povahově, politicky

Příslovečné spřežky:

vznik příslovcí spojením jiných slovních druhů
7 + 1 - př. nahoře
7 + 2 - př. postaru
7 + 3 - př. proto, zatím
7 + 6 - př. dokdy

Prepozice

Neohebný slovní druh, který sám o sobě nemá význam. Pojí se s plnovýznamovým slovem a určují jeho pád.

Dělení:

neslabičné - probíhá u nich vokalizace = přidávání samohlásky př.v - ve; s - se; k - ke,ku
slabičné
- jednoslabičné - př. před
- víceslabičné - př. kolem
vlastní - vždy předložky, pojí se svíce pády př.za + 4.p., 7.p.; na + 4.p., 6.p.
nevlastní (homonyma)
- mohou být i jiným slovním druhem př. kolem - 1,6,7; během - 1,7; pomocí - 1,7
- pojí se většinou s jedním pádem př.mimo + 4.p.; kromě + 2.p.

Konjunkce

Neohebný slovní druh sloužící k spojování větných členů i vět.

Dělení:

parataktické (souřadicí) - vztah přiřazování, poměr:
- slučovací - a, i, také, ani, nebo, jednak-jednak
- stupňovací - ba, dokonce i, nejen-ale i
- odporovací - ale, avšak, jenže, nýbrž, a přece
- vylučovací - nebo, anebo, buď-anebo, či
- příčinný - neboť, totiž, vždyť
- důsledkový - proto, tudíž, tedy, a tak, a proto
hypotaktické (podřadicí) - vztah určování, poměr:
- podmínkový - kdyby, jestliže, -li
- přípustkový - ač, ačkoli, třebaže, přestože, i když
- účelový - aby
- příčinný - protože, jelikož
- způsobový - tak
- časový - když, až, jakmile, než

Spojení vět nebo větných členů:

bezespoječné - jen čárka
spojkové
- souřadicí
- podřadicí
vztažné
- vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
- vztažnými příslovci (př.jak, kterak, kde, tak)

Partikule

Neohebný slovní druh, který uvozuje samostatné věty a slouží k vyjádření rozkazu, otázky, udivení atd.
Signalizují vztah mluvčího k výpovědi, od spojek se liší tím, že nespojují věty.

Dělení:

vlastní - př. ať, kéž, než, ano, ne, prý
nevlastní - mohou být i jiným slovním druhem, nejčastěji spojkou př. ale

Mluvnické kategorie neurčitých slovesných tvarů

jednoduché
- příčestí (participium) minulé - část minulého času př.nesl
- příčestí trpné - část trpného rodu př.bit, nesen
- přechodníky
- infinitiv
složené
- opisné tvary trpné
  - přechodník přít. - př. jsa chválen
  - přechodník min. - př. byv chválen
  - infinitiv - př.být chválen

lze určit pouze rod, vid, třídu
u příčestí a přechodníků lze určit i jmenné kategorie, a to jmenný rod a číslo

Slova přejatá a jejich skloňování

Významná a proměnlivá složka slovní zásoby. Pronikání cizích slov bývá určováno politickou, hospodářskou a kulturní situací. Cizí slova pronikají do všech vrstev jazyka (spisovný, obecný, nářečí...).