Všechny jazyky na světě by se daly rozdělit do 9 hlavních jazykových skupin(rodin). Jedna z těchto rodin je indoevropská jazyková skupina. Patří do ní spousta jazyků, namátkou např. indičtina, řečtina, keltština, germánské jazyky, dnes již nepoužívaná chetitština, kterou rozluštil český akademický vědec Bedřich Hrozný a samozřejmě slovanské jazyky, do kterých je čeština zařazována.
Všechny slovanské jazyky vzešly z původní praslovanštiny, která vznikla zhruba 2000 př.n.l. v oblasti mezi Odrou a Dněprem. Měla 7 pádů při skloňování, slovesný vid, duál a jery(velmi krátké samohlásky).
Slovanské jazyky můžeme rozdělit na tři skupiny:
· Západoslovanské – čeština, slovenština, polština…
· Východoslovanské – ruština, běloruština, ukrajinština.
· Jihoslovanské – slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština.
Všechny tyto jazyky mají spoustu společných slov, např. dům, člověk, hrad..
Nejstarší spisovný jazyk slovanský je staroslověnština, který v 9. stol. Zavedli na Velké Moravě Cyril a Metoděj.
Slované mají také dvojí písmo, zvláště západní slované píší latinkou, v Rusku, Bělorusku, Ukrajině a Bulharsku se píše azbukou(vznikla z hlaholice – písma staroslověnštiny).
Vývoj spisovné češtiny ve vztahu k vývoji společnosti
Vývoj spisovné češtiny můžeme rozdělit na několik základních období:
a) Do r. 1300 – zprvu se využívala staroslověnština, později vytlačena křesťanskou latinou. Český jazyk se prakticky nevyskytuje, pouze jako slova v latinském textu (bohemika) – např. v Kosmově kronice, nebo vpisy slov na okraj textu (glosy). Pravopis byl primitivní, jednoduchý. Později nastupuje pravopis spřežkový – k označení hlásek, které má čeština proti latině navíc, používány spřežky(spojení 2 a více latinských písmen).
b) 14.stol. – doba Karla IV. – všestranný rozvoj našich zemí, rozvoj slovní zásoby, přejímání slov z němčiny (říše, rychtář, šlechta). Literární památky – epos Alexendreis, Dalimilova kronika. Nejdokonalejší čeština v této době v díle Tomáše ze Štítného.
c) 15.stol. – husitství – zlidovění a popularizace češtiny. Nejvýznamnější osobnost bezpochyby Jan Hus. Snažil se nahrazovat německá slova, nepoužíval zastaralá slova, snažil se jazyk oživit. Pečoval o výslovnost. Zavedl diakritický pravopis(rozlišovací) – ve spise O pravopise českém navrhl diakritická znaménka –nabodeníčko dlúhé(délka samohlásky) a krátké(měkkost samohlásky).
d) 16. – 17. stol. – humanismus. Velký význam měl vynález knihtisku. Rozvoj větné stavby, zvláště složitá, dlouhá souvětí nazývaná humanistická perioda(2 části oddělené dvojtečkou – předvětí a závětí-myšlenkově závažnější, sloveso na konci věty) Velká záliba v obrazných pojmenováních, využívání přísloví a rčení. Humanistickou periodu dovedl k dokonalosti Palacký. Vznikly různé české mluvnice, např. Gramatika česká Jana Blahoslava. Dvě knihy české mluvnice od Václava Benedikta z Nedožier(působil v Německém Brodě). Vydávány vícejazyčné slovníky např. od Daniela Adama z Veleslavína (známý nakladatel a tiskař). Vrchol vyspělosti v díle Jana Amose Komenského, pracoval na slovníku Poklad jazyka českého. Vzor spisovné češtiny v té době i v době národního obrození – šestidílná Bible kralická – společné dílo českých bratří. Je v ní použit tzv. bratrský pravopis – platil až do národního obrození – místo teček nad samohláskami zaveden háček . Zánik duálu a jednoduchých časů minulých.
e) 17.-18 stol. – pobělohorská doba . Čechy zasáhla vlna rekatolizace a germanizace, všechna důležitá místa obsazena německými přistěhovalci. Většina české inteligence byla protestantského vyznání a musela po Bílé hoře uprchnout. Jako jediný oficiální jazyk zavedena němčina, čeština přežívala pouze na venkově. Páleny a ničeny české svazky – páter Koniáš, řád jezuitů. Rozkolísání normy. Zásahy brusičů jazyka a puristů(klavír = břinkoklapka)
f) konec 18.stol. a 1.pol.19.stol. –národní obrození Po zrušení nevolnictví v roce 1781 následuje přiliv českého obyvatelstva do měst a jejich počeštění. Začíná se opět vydávat literatura v češtině – česká expedice Václava Matěje Krameria. Zásadní bylo dílo Josefa Dobrovského – Pocházel z Uher, jeho otec sloužil v armádě = často se stěhoval. Chvíli pobýval i v Německém Brodě, kde studoval na zdejším gymnáziu. Česky se naučil až v průběhu studií. Vydal Podrobnou mluvnici jazyka českého, ustálil spisovnou češtinu po vzoru bible kralické. Vydal Německo-český slovník a Dějiny české řeči a literatury. Dalším významným literátem byl Josef Jungmann. Obohatil českou slovní zásobu přejímáním slov
· z příbuzných slovanských jazyků. Z ruštiny(jablko, přírody, vzduch) z polštiny(závoj, obřad, plyn)
· ze starých literárních památek
· z řeči lidu, nářečí, lidové slovesnosti
· sám vytvořil (měsíce, kyslík, dusík, mluvnice)
27. únor 2008
16 943×
653 slov
