Shoda přísudku s podmětem

Podmět a přísudek jsou základními větnými členy ve větě dvojčlenné.

Podmět (subjekt) je ten člen věty, který není na žádném jiném členu mluvnicky závislý.

Přísudek (predikát) tvoří s podmětem základní skladební (syntaktickou) dvojici a mluvnicky na něm závisí (shoduje se s ním).

Podmět vyjadřuje zpravidla původce nebo nositele činnosti, stavu nebo vlastnosti. Přísudek vyjadřuje, co podmět dělá, co se s ním děje nebo jaký je.

Podmět

- bývá jím nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno; může jím však být také jméno přídavné, číslovka, infinitiv slovesa a každé jiné slovo.

- např. Kraj zapadl sněhem.

„Dneska není tehdá.“

Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

- na podmět se ptáme otázkou složenou z tázacího zájmena kdo nebo co a z přísudku.:

- Kdo se neztratí? Já se neztratím.

- Druhy: 1) nevyjádřený

2) všeobecný

3) neurčitý

4) rozvitý (např. Někteří chlapci závodili v běhu.)

5) několikanásobný (např. Chlapci a dívky závodili v běhu.)

- Ve větě může být buď vyjádřen nebo nevyjádřen (1.). V češtině bývá nevyjádřen, je-li znám ze situace nebo ze souvislosti nebo je-li zřejmý z tvaru určitého slovesa.: např. Často závodíme v běhu. (my)

- Někdy není podmět vyjádřen ani podstatným jménem, ani zájmenem proto, že je všeobecný (2.). např. Říkali mu bratr Jan Paleček. S poctivostí nejdál dojdeš. Uctíváme památku padlých hrdinů.

- Od vět s podmětem všeobecným se liší věty s podmětem neurčitým (3.); ten se vyjadřuje tvarem středního rodu zájmena to. např. V hodinách to hrklo. O podmět neurčitý však nejde ve větách jednočlenných slovesných jako to prší, to mrzne, ono sněží.

Přísudek

- bývá jím nejčastěji sloveso ve tvaru určitém neboli sloveso určité; takový přísudek se nazývá přísudek slovesný (1.).

- např. Vítr fičí.

- Přísudkem mohou být také jiné slovní druhy, zvláště jména (podstatná, přídavná, číslovky i zájmena), někdy i příslovce. Takový přísudek se nazývá jmenný beze spony (2.). Není však v češtině běžný; Pokud jsou tyto jména spojena s tvary slovesa být, pak se jedná o přísudek jmenný se sponou (3.).

- spona – je sloveso, které spojuje jméno v přísudku s podmětem. V češtině jí bývá nejčastěji sloveso být, bývat, ale úlohu spony mají také slovesa, jako stát se, stávat se. Tyto slovesa tedy nazýváme sponovými slovesy. Spona slouží pouze k vyjádření mluvnických významů osoby, čísla, času a způsobu a činí tak vyjádření zřetelnějším.

- Přísudkem může být také citoslovce.

Shoda

- přísudek se shoduje s podmětem pokud možno v osobě a v čísle a podle možnosti i v rodě.

- Řídí-li se tvar přísudku tvarem podmětového jména, mluvíme o shodě mluvnické (1.). Je-li tvar přísudku určen věcným významem podmětového jména, ale nikoli tvarem, jde o tzv. shodu podle smyslu (2.).

- Přísudek slovesný se shoduje s podmětem v osobě a čísle. (Je-li jím složený tvar slovesný s příčestím minulým nebo příčestím trpným, shoduje se také v rodě a u mužského rodu v množ. čísle i v životnosti.)

- Přísudek jmenný se shoduje s podmětem v čísle a zčásti i v rodě. (Je-li přísudkem jmenným podstatné jméno, shoduje se v čísle; přídavné jméno pak ještě v rodě a v muž. rodě v množ. čísle i v životnosti. Spona se přitom shoduje s podmětem jako přísudek slovesný, jen zřídka se jménem v přísudku.)

- 1.- shoda mluvnická je pravidlem, jde-li o přímý vztah přísudku k podmětu.

- 2.- je-li souvislost přísudku s podmětem volná (např. je-li podmět, na němž přísudek závisí, vyjádřen už v předchozí větě), bývá shoda podle smyslu. Zvláště to bývá tehdy, je-li podmět vyjádřen výrazem označujícím množství, jako skupina, řada, zástupy, tisíce, milióny, pět, několik, ve spojení s druhým pádem množ. č.

- shoda přísudku s několikanásobným podmětem:

o Je-li několikanásobný podmět složen z několika podmětů různých osob, je přísudek slovesný nebo spona v 1.osobě, pokud je mezi nimi zastoupena, a v 2. osobě, je-li v něm zastoupena jen 2. a 3. osoba

např. Já a ty jsme bratři. Já i bratr se učíme hrát na housle. Tvůj otec i ty jste si podobni.

o Je-li několikanásobný podmět složen z několika podstatných jmen č. jednotného, může být přísudek v čísle jednotném nebo množném. Zpravidla o tom rozhoduje postavení přísudku: stojí-li přísudek za podmětem, bývá v čísle množném; stojí-li před podmětem, bývá v čísle jednotném a řídí se číslem (a také rodem) prvního členu několikanásobného podmětu.

např. Pára a elektřina vykonávají bez námahy práci nad lidské síly. Otec a matka byli v divadle. V divadle byl otec i matka.

o Je-li několikanásobný podmět složen z několika podstatných jmen různého rodu a u mužského rodu z podstatných jmen životných a neživotných, řídí se shoda těmito pravidly:

 Pokud je mezi jmény v podmětu jméno mužského rodu životného, má přísudek tvar mužského rodu životného. (Např. Matka a syn se vrátili z hor. Z hor se vrátili matka a syn. ALE TAKÉ: Z hor se vrátila matka a syn.)

 Není-li mezi podstatnými jmény v podmětu zastoupeno jméno mužského rodu životného, má přísudek tvar mužského rodu neživotného stejný s tvarem rodu ženského. Jen předchází-li přísudek před podmětem, bývá shoda podle jména nejbližšího. (Např. Stoly a sedadla byly nové)

o Je-li několik podmětů rodu středního a aspoň jeden z nich v jednotném čísle, má přísudek tvar ženského rodu množ. č.

Např. Je žádoucí, aby ministerstvo a příslušná nakladatelství řídily v tomto duchu práci.

o Je-li v podmětu obsahujícím jména živých bytostí různého rodu výraz rozvitý předložkou s se jménem mužským, má přísudek zpravidla tvar podle základního řídícího jména v 1.pádě, zvláště, je-li řídící jméno svým významem závažnější nebo stojí-li přísudek před tímto řídícím jménem. Za jiných okolností může mít přísudek shodu podle mužského jména životného ve výraze předložkovém.

Např. Dívky s hochy se vrátily (nebo vrátili).