Slovenština ve srovnání s češtinou

Slovenština společně s češtinou jsou západoslovanské jazyky, mají společný základ, spoustu stejných slov, to je dáno společným historickým vývojem. Oba jazyky na sebe vzájemně působily a paralelně se rozvíjely (hlavně v našem století). Slovenština má výraznější nářeční rozdíly než čeština. Od 15. do 19. století se na Slovensku používala čeština jako spisovný jazyk, pronikalo do ní mnoho slovenských prvků. První pokusy zavést spisovnou slovenštinu provedl Josef Ignác Bajza v 2.po.18.stol. Další pokus učinil koncem 18.století Anton Bernolák, který spisovnou slovenštinu vytvořil na základě západoslovenského nářečí. Vládla však jazyková nejednota, katolíci používali tuto slovenštinu, která se nazývala bernoláčtina, zatímco evangelíci používali češtinu vycházející z jazyka Bible kralické = kraličtinu. Jednotný spisovný slovenský jazyk se ustálil až ve 40-tých letech 19. století na základě středoslovenského nářečí. Zasloužili se o to hlavně L’udovít Štúr, Michal Miroslav Hodža a Josef Miroslav Hurban.

Rozdíly ve srovnání s češtinou
1. z hlediska vývojového platí ve slovenštině starší stav

2. Slovní zásoba je s češtinou velmi podobná, převládají spíš společné jevy než rozdíly. Slováci mají slova přejatá z maďarštiny (korčule = brusle) a latiny (okuliare = brýle). Některá slova jsou stejná, ale mají jiný význam (zaspať = usnout)
3. Diakritická znaménka – Slováci používají některá znaménka ,která my nemáme:

4. Výslovnost
· skupiny de, te, ne(x cizí slova – televízia, ten teraz, jeden..), di, ti, ni(x v 1. pádě mn. č. příd. jmen, příčestí a zájmen – tí mladí ĺudia byli unavení [tý, dý, ný], cizí slova – politika) se vyslovují měkce.
· V po samohlásce nebo po r- se vyslovuje jako neslabičné u (bratrov, krv)
· V příčestí minulém v množném čísle je vždy na konci -i

5. Hláskosloví
· slovenština má dva druhy l – měkké a střední (ľ a l)
· má více dvojhlásek –vedle ou také uo, ie, ia(mesiac), iu
· nemá ř , ě a ů
· má navíc hlásky dz a dž (bryndza, hádžem)
· rytmický zákon – platí, že za sebou nenásledují 2 slabiky s dlouhou samhláskou (krásneho)

6. Tvarosloví – ve skloňování se uchovaly starobylejší tvary
· Menší rozdíly mezi měkkými a tvrdými vzory u podstatných jmen(žena-ulica, ženou-ulicou,ženami- ulicami atd.)
· Oslovení 1.pádem (Prepáč, Josef)
· 7.pád mn.č. nejčastěji –ami, jen v muž. Rodě –mi (ženami x chlapmi)
časování je jednodušší:
· 1. os.č.jedn. vždy –m (nesiem, volám)
· infinitiv končí vždy na –ť (niesť,robiť)
· v rozkazovacím způsobu se zachovává délka samohlásek (písať – píš)
· trpné tvary příčestí vždy s dlouhou koncovkou (volaný, rozbitý)
· tvar přechodníku nerozlišuje rod ani číslo (nesúc, robiac)

7. Skladba – některá slovesa mají odlišnou vazbu (vážit si niečo – česky něčeho). Nepoužívá se neosobního pasiva opisného (použili sa stroje – bylo použito strojů)