Styl odborný a jeho útvary

Otázka č. 9 B : Styl odborný a jeho útvary

- styl odborných publikací, časopisů, učebnic→ cíl - poučit
- slohový postup: popisný, výkladový, úvahový
- slohové útvary: odborný popis, popis pracovního postupu, výklad, přednáška, úvaha, esej, kritika, recenze, glosa, aforismus, přísloví
- základní požadavky: věcná správnost, úplnost, přesnost a jednoznačnost vyjádření, přehlednost
Slovní zásoba odborného stylu
- odborné názvy – termíny (odborná terminologie)
1) jednoslovná pojmenování
a) speciální (v užším slova smyslu) – jen v odborných projevech, v jednom oboru v jediném významu
- např. vodík, pasparta, katalyzátor, neuron, zdvih
b) v ustáleném významu – i mimo odborný styl, v různých oborech vždy ustálený význam
- např. ventil, spojka, kostra, svíčka, náprava
2) víceslovná pojmenování (terminologická sousloví)
- spojení podstatného jména s přívlastkem shodným
- např. podstatné jméno, prvosenka jarní, chemická reakce, kur domácí, kyselina sírová, spojná čočka
3) a) shrnující názvy
- např. dopravní prostředky, psací potřeby, finanční prostředky
b) diferencující výrazy
- např. vražda(úmyslná) × zabití(neúmyslné), kruh(plocha) × kružnice (křivka)
Skladba odborného stylu
a) stavba věty jednoduché – hutnost, sevřenost→ jemné konstrukce, přídavnými a podstatnými jmény slovesnými se nahrazují vztažné věty
- např. vzniklý, vyjadřující
druhotné předložky: v důsledku (místo protože...), za účelem (místo aby...)
b) důraz na těsná spojení
- přívlastek s podstatným jménem, přechodníkové vazby, trpný rod
c) pořádek slov ve větě (jádro výpovědi na konci oznamovací věty)
- aktuální členění věty a dělení na odstavce
d) souvětí – složitost, podřazenost, propracovanost, vsuvky pro zpřesnění, k vysvětlení pojmu využití závorek, poznámky v textu pod čarou nebo za textem
e) vyjadřování významových vztahů
f) grafické znázornění textu – typy a velikosti písma, barvy, podtržení, číslování oddílů textu
g) citace (uvádění názorů původního znění) + bibliografické údaje
Výklad
- útvar slohového postupu výkladového + popis, případně úvaha
- postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, trvání jevu, jeho následky, objasňuje podstatu jevu
- cíl – odborné poučení o některém tématu z oblasti vědy, techniky, hospodářství, umění
- sdělení nových poznatků
- výklad je základem učebnic, odborných časopisů a publikací
- kompozice: metoda dedukce (od obecného ke konkrétním jevům) a indukce (od konkrétních jevů k vytvoření obecného pravidla)
metody srovnávací analýzy, syntézy, abstrakce, zobecnění
písemná i ústní forma
- návrh osnovy: I. Úvod – uvedení tématu, problematiky
II. Vlastní výklad – 1) cíle
2) použité metody
3) konkrétní výklad a) popisný
b) dokazující (indukce, dedukce)
III. Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, poučení, zobecnění, zdůraznění důležitých bodů výkladu, využití v praxi, význam