Stylistika

nejpodstatnější složka uměleckého stylu, objevuje se i v odborném, publicistickém
soustředí se na událost, zápletku a její řešení
pevná kompozice - úvod, stať, závěr
stylistické postupy: vyprávěcí + popisný, výkladový, úvahový, charakterizační

běžně dorozumívací styl - útvary: dopis, klasický rozhovor, krátké vypravování
odborný styl - výklad, odborný popis, esej, popis pracovního postupu, diskuse, polemika (na odborné téma)
publicistický styl - sloupek, článek, stať, komentář, reportáž, interview, recenze, kritika, fejeton
administrativní styl - složenky, strukturovaný životopis, průvodní dopis, formální dopis, žádost
umělecký styl - esej, vypravování, popis, charakteristika, úvaha, fejeton, líčení
řečnický styl - diskuze, beseda, referát

nejvyšší literární žánry: poezie, próza, drama
nižší literární žánry: balada, povídka, román, novela, sonet, epos, bajka, báchorka...

řeč vypravěče (autorská)
- vypravěčem je jedna z postav - 1.os.sg. = ich-forma
- vypravěčem je sám autor - 3.os. = er-forma
řeč postav - forma dialogu, monologu, vnitřního monologu, vnitřního dialogu, polylogu

přímá - věta uvozovací + přímá řeč v uvozovkách
- př. Tatínek řekl: „Jdi pryč!“
nepřímá - z přímé řeči se stává věta vedlejší
- př. Tatínek řekl, abych šel pryč.
nevlastní přímá - bez uvozovek, splývá s pásmem vypravěče
- př.Mluvil k němu, pojď, vrátíme se domů.
polopřímá - bez uvozovek, včleňuje se do autorské řeči, musí být ve 3.osobě, vnitřní monolog
- př. „Jak se máš, Věro?“ Ne, nechce jí ublížit, jde jen náhodou kolem.

patří mezi obrazná pojmenování
metafora = přirovnání na základě vnější podobnosti
- př. Slzy, perly.
- personifikace = zosobnění, přisuzování lidské vlastnosti
  - př. slunce je veliký básník
metonymie = přirovnání na základě vnitřní podobnosti
- př. Je sloupem třídy.
- synekdocha = záměna části za celek nebo naopak
  - př.veverčí zuby řekly
perifráze = opisné vyjádření př.pekli svatební koláče
dysfemismus = zhrubění př.je pod drnem
oxymoron = nelogické spojení zdánlivých protikladů
- př. živá mrtvola
ironie
sarkasmus = zesílená ironie

anakolut = vyšinutí, opuštění započaté výpovědi a její pokračování v jiném schématu (změna osoby, pádu)
- př. My dva, Kláro, s námi to nemůže dobře dopadnout. - nespisovné
elipsa = výpustka, vypuštění slovesa
- př. Chci kousek s vámi. (jít), V pět. (přijdu)
vsuvka
samostatný větný člen - stojí na začátku věty, je oddělen čárkou, není mluvnicky začleněn do věty
- př. Svačinu, tu mám nejraději.
osamostatnělý větný člen - začleňuje se do větné vazby
- př. Byly tam samé barevné květy. A motýly. A vážky.
aposiopeze = neukončená výpověď, věta končící ...
zeugma = sloučení
- př. Před i v obchodě -nespisovné

celkové téma (nejvyšší) - námět, název díla
- př. Babička - život na venkově v 16.století
hlavní téma (ústřední) - hlavní postava
- př. babička
vedlejší téma - drobnější přidané téma
- př. život na zámku
epizoda - větší tématický celek, samostatná, nemusí být
- př. příběh Viktorky
vložka
- př. dopis, píseň
motiv - dále nedělitelný, věc apod.
- př.dukát od Josefa II.