Věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti, věty podle členitosti

Rozlišujeme 3 hlavní typy vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti:
1. Věty oznamovací – sdělují nějakou informaci. V písmu je označujeme tečkou. Intonace u takové věty je většinou klesavá s důrazem na posledním slově. Slovesný tvar je buď ve způsobu oznamovacím nebo v kondicionálu.
2. Věty rozkazovací – vyjadřují nějaký rozkaz, zákaz, žádost, prosbu nebo radu. V písmu označeny tečkou nebo vykřičníkem(při důrazném rozkazu) Intonace většinou klesavá nebo stoupavě klesavá. Slovesný tvar je převážně v rozkazovacím způsobu nebo je vyjádřen opisným způsobem (pomocí ať, nechť – to se používá u vět přacích – patří do vět rozkazovacích, jsou většinou ukončeny vykřičníkem, většinou mají citový náboj a slovesný tvar je ve způsobu oznamovacím nebo v kondicionálu např. Kéž byste se vrátili brzy)
3. Věty tázací – vyjadřují dotaz, otázku. V textu zakončeny otazníkem. Intonace většinou stoupá. Slovesný tvar je ve způsobu oznamovacím nebo v kondicionálu. Otázky můžeme rozdělit na
· Zjišťovací – vyžadují odpověď ANO, NE
· Doplňovací – úsilí doplnit mezeru ve vědomostech např. V kolik hodin přijdeš?
· Vylučovací – odpověď je část sebe sama např. Přijdeš dnes nebo zítra.
· Rozvažovací – obracíme se sami k sobě při řešení nejistoty např. Co dělat?
· Řečnické – nevyžadují odpověď, předpokládá se záporná odpověď. Tázací jsou v podstatě jen svou formou, významově jsou oznamovací.

Všechny typy vět mohou mít formu zvolací. Ta vyjadřuje citový vztah, je vždy s vykřičníkem a někdy je přidán ještě otazník. Např. Dnes je krásně!

věty podle členitosti

1. Věty dvojčlenné – Mají podmět a přísudek. Podmět může být nevyjádřený. Mají základní syntaktickou dvojici. Přísudek může být
· Slovesný – sloveso v určitém tvaru
· Jmenný se sponou – např. čas jsou peníze
· Jmenný beze spony – např. Vstupné dobrovolné.

2. Věty jednočlenné – Nemají základní syntaktickou dvojici. Mají jen jeden základ(fundament F), který ale není ani podmět ani přísudek. Podle typu základu je dělíme na slovesné a neslovesné. Neslovesné potom na jmenné(Lidové noviny), adverbiální(Všichni na zem), citoslovečné(Ach!) a částicové (Ano)