Vývoj slovní zásoby, obohacování slovní zásoby češtiny

Věda, která se zabývá slovní zásobou, se nazývá lexikologie. Slovní zásoba = souhrn slov určitého jazyka (spisovných i nespisovných), je zachycena ve slovnících (lexikonech). Slovní zásoba češtiny obsahuje kolem milionu slov. Slovní zásoba se dělí na:

Aktivní – slova, která běžně používáme (5 – 10 tisíc slov)
Pasivní – slova, kterým rozumíme (asi 40 tisíc slov)

Mezi spisovná slova patří slova neutrální, hovorová, knižní, odborná, básnická(poetismy) Nespisovná je obecná čeština, nářečí, slangová, argotická.

Obohacování slovní zásoby – některé výrazy zanikají, jiné se vytvářejí – související např. s rozvojem techniky. Celkově slov a slovních spojení přibývá. Způsoby obohacování:
Změnou významu slov (jádro – atomu)

Tvořením sousloví = ustálená slovní spojení, víceslovná pojmenování, které mají význam slova jednoho. Ve větě tvoří významový celek, nelze některé ze slov nahradit synonymem. Druhy sousloví:

substantivní – podstatný znak je jméno (základní škola, kyselina sírová)
slovesná (dávat pozor, vrhat koulí)
příslovečná (tváří v tvář)
rčení – ustálené spojení s obrazným základem (černé na bílém)
ustálená přirovnání (silný jako lev)
pořekadla – lidový původ, bez mravoučné tendence (Koupit zajíce v pytli)
Přísloví – lidový původ, mravoučná tendence (Kdo jinému jámu..)
výroky významných osobností (Kostky jsou vrženy – Caesar)

Přejímáním slov z cizích jazyků (software, marketing, business)

Tvořením nových slov – nová slova na základě již existujících vznikají 3 hlavními způsoby:

odvozování(derivace) – tvoření slov s novým významem pomocí předpon, přípon, popřípadě koncovek (nazývají se slovotvorné prostředky). V češtině je to nejběžnější postup( město-městečko-předměstí).
Základové slovo – slovo, od kterého je jiné slovo odvozeno.
Kořen je část slova společná všem příbuzným slovům(les – lesní, lesnatý, zálesí..) Skupina slov se stejným kořenem se nazývá slovní čeleď.
Koncovka je ta část slova, která se mění při skloňování nebo časování.
Kmen je část slova zbývající po oddělení koncovky.
skládání(kompozice) – spojování dvou a více slovních základů – vznikají složeniny. Časté např. v němčině, pro češtinu ne příliš vhodné. Složeniny mohou být 4 typů:
- slučovací (kopulativní)– vyskytuje se u podstatných jmen, platí vztah souřadnosti(lesostep)
- určovací (determinativní) – vztah podřadnosti, 1 složka závislá syntakticky na druhé (velkoměsto)
- vazebné (rekční) – vztah podřadnosti u slovesné vazby (vodovod – vede vodu, málomluvný)
- predikační – hromobití – hromy bijí (podmět + přísudek)
Zkracováním – např. ČEDOK, ČR, AMU, UNESCO