Životopis

Životopis je důležitá písemnost, kterou píše každý uchazeč o práci svému potencionálnímu zaměstnavateli. Zkušení pracovníci osobních oddělení říkají, že je důležitý jak obsah životopisu, tak i jeho formální úprava. Životopis je první informací, kterou o sobě uchazeč zaměstnavateli dává. Někdy to také může být informace poslední. To třeba v takovém případě, že adept utají ty podstatné náležitosti, které jsou velmi důležité pro posouzení jeho vhodnosti pro konkrétní pracovní místo. Pokud by zaměstnavatele zajímalo, co dělal uchazeč před druhou světovou válkou, zeptá se ho na to sám při přijímacím pohovoru. Míň je víc - a to platí také pro životopis. Daleko snáz se personalista orientuje ve stručném a přehledném životopise než v mnohastránkové studii “Ze života rodiny”. Životopis by také neměl být psán rukou, pokud to ovšem výhradně zaměstnavatel nepožaduje. Měl by být stručný a měl by obsahovat jen podstatné údaje. Únosné jsou maximálně dvě strany, psané na počítači nebo na psacím stroji. Přehledný je hlavně takzvaný strukturovaný životopis. V něm jsou údaje řazeny do jednotlivých oddílů. První musí obsahovat osobní data uchazečova - jméno, datum a místo narození, národnost, bydliště. Dále se uvádí dosažené vzdělání. Zpravidla se začíná tím nejvyšším ukončeným. Uvádět základní školu má význam snad jen v tom případě, když se jedná o školu se speciálním zaměřením - na jazyky, na sport apod. Následující část životopisu by se měla týkat profesní kariéry uchazeče. Jednotlivá zaměstnání se uvádí obvykle chronologicky, nebo odzadu. To znamená, že na prvním místě se nachází poslední zaměstnání a na konci výčtu je první pracovní místo. V některých firmách přitom už neberou ohled na to, co uchazeč o místo dělal před rokem 1989. Poslední část životopisu by měla být věnována dalším znalostem, které se v práci uplatní, např. řidičským kvalitám, jazykovým znalostem, schopnosti používat počítačové programy, ovládání těsnopisu a podobně. Uchazeč nesmí zapomenout, že všechny údaje by měly být konkrétní a pravdivé - dají se totiž velmi snadno ověřit. To platí zejména o jazykových znalostech, kdy mají někteří lidé o sobě nadnesené mínění. V případě absolvované praxe je vhodné napsat, jaké konkrétní postavení uchazeč zastával a jakou měl odpovědnost. Někdy však mohou rozhodnout o pozvání k pohovoru zdánlivé maličkosti. Absolvovat s jedním rozmnoženým životopisem několik přijímacích řízení není vhodné. Na závěr nesmí chybět vlastnoruční podpis. Uchazeč obvykle vzbudí příznivý dojem když nešetří a životopis nepřekládá, ale pošle v obálce C4. Je pochopitelné, že autora nešlechtí ani pravopisné chyby. Hodně může napovědět také přiložená fotografie, která by však měla být aktuální, portrétní a pokud možno přilepená k životopisu, aby se nemohla zatoulat k někomu jinému. Životopis nikdy nemůžeme poslat samostatně. Jeho nezbytnou součástí je průvodní dopis, který je vaší vizitkou pro vašeho potenciálního zaměstnavatele. Správně napsaný průvodní dopis vám poskytuje řadu výhod. Jednou z těch nejvýznamnějších je skutečnost, že aktivně zapůsobí na čtenáře vašeho životopisu a podá mu ve stručnosti základní informace o vašem odborném profilu i o vaší osobnosti. Máte tak možnost v něm shrnout dosavadní významné aktivity, své úspěchy a projevit zájem o zaměstnání právě v této společnosti, kterou oslovujete. Průvodní dopis by měl po jeho přečtení zanechat ve čtenáři jen ten nejlepší dojem. Dopis začínáme svou adresou, následuje adresa zaměstnavatele i s jménem pracovníka, na kterého se obracíte a kterého také oslovujete. V prvním odstavci uvedete důvod, proč píšete, zdroj informací o volném místě (například inzerát v tisku). V druhém odstavci stručně popíšete svou kvalifikaci pro danou pozici. Dále uvedete důvody, pro které by vás měla společnost zaměstnat. V následujícím odstavci pak můžete požádat také o schůzku, navrhnout čas setkání, sdělit, kdy zavoláte. V závěru poděkujte za pozornost a čas, který vám pracovník věnoval. Telefonicky zjistěte, zda byly vaše materiály řádně doručeny. U uchazečky o místo sekretářky se předpokládá dokonalá znalost normy pro úpravu písemností, pravopisu a stylistická obratnost. Někdy stačí k úspěchu či neúspěchu pouhá zdánlivá maličkost, kterou může být nevhodný papír nebo obálka.