Antonín Dvořák

narozen: 8. 9. 1841
zemřel: 1. 5. 1904

Narodil se v Nelahozevsi v rodině řezníka a hostinského. Jako prvorozený syn měl převzít živnost po otci. Ale Antonín radši hrával na housle a když ho otec poslal ve dvanácti letech do Zlonic, aby se naučil německy, učitel rozpoznal jeho hudební nadání a rozvíjel je. Roztrpčený otec poslal syna jinam. Ale i tam se to opakovalo. Proto na radu učitelů poslal chlapce studovat do Prahy. Dvořák úspěšně absolvoval varhanickou školu a pak 10 let hrál jako violista v kapele Karla Komzáka. Tato kapela hrála v Prozatímním divadle kde se Dvořák poprvé setkal s operou i s Bedřichem Smetanou. Hudba ho natolik uchvátila, že začal tvořit. Jeho první tvůrčí pokus podnítila láska. Nešťastně se zamiloval do své žačky a pod tímto dojmem napsal v roce 1865 cyklus písní Cypřiše. Jeho skladby se líbily, a tak se r. 1873 rozhodl, že nechá hraní v orchestru, aby měl více času komponovat.

Dvořák byl ve svém snažení osamělý a téměř 10 let skládal do šuplíku. Nejprve zkoušel štěstí v opeře. První z nich vznikla r. 1871 ( byla přepracována r.1874) a jmenovala se Král a uhlíř, a však neměla dobré libreto a nevalně dopadly i Alfréd (1870) a komická aktovka Tvrdé palice (1874) a i tragická opera Vanda (1875). Jinak tomu bylo u kantáty pro sóla, sbor a orchestr Stabat mater (1877). Ve stejném poslal do skladatelské soutěže ve Vídni dvě své symfonie. Tím vzbudil pozornost poroty a skladatele Johannesa Brahmse a jako mimořádně nadaný získal pětileté stipendium. Projevil o něj zájem Berlínský nakladatel Fritz Simrock, který vydal jeho partitury Moravských dvojzpěvů a Slovanských tanců (1878), díky nimž v hudebním světě konečně prorazil. Bylo mu 37 let a měl za sebou více jak 55 větších skladeb. Následovala pozvání do Moskvy, Petrohradu i Anglie. Zakladatelka konzervatoře v New Yorku, paní Janetta Thurberová mu nabídla místo ředitele. Dvořák pozvání přijal v r. 1892 a vznikla jeho symfonie č.9 e-moll Z nového světa (1893).

Z Ameriky se Dvořák vrátil r. 1895 . R. 1898 vznikla opera Čert a Káča a zaznamenala úspěch, stejně jako Rusalka (1900), která spolu se Smetanovou Prodanou nevěstou patří mezi nejslavnější české opery. Jeho poslední opera Admira byla doceněna až po Dvořákově smrti.