Antonio Vivaldi

Antonio Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách, kde také 28. července 1741 zemřel, kupodivu ve stejný den jako Bach, jen o devět let dříve.

Vivaldi se narodil do doby, kdy se vývoj hudby ubíral k povznesení opery a také směrem k větší rozmanitosti instrumentálních forem. V té době se značně zdokonalily hudební nástroje, zejména z hlediska kvality zvuku. Mnohé slavné pojmy známé z výroby hudebvnich nástrojů mají své kořeny právě v této době - například Amati nebo Stradivari.

Antonio Vivaldi sice komponoval opery i oratoria, ale nejvíce se věnoval koncertním hudebním formám, což je kupříkladu concerto grosso, sólový koncert s orchestrálním doprovodem, sinfonie nebo triové či sólové sonáty, čímž je dnes považován za hlavního představitele barokního instrumentálního koncertu.

Vivaldi byl, jako mnoho jiných hudebních skladatelů před ním i po něm, svou tvorbou i svým životem spjat s římskokatolickou církví. Byl ředitelem konzervatoře, působil ve službách slavné benátské katedrály svatého Marka a dokonce byl vysvěcen na kněze, třebaže se tomuto povolání věnoval jen naprosto vyjímečně. Daleko raději skládal nebo hrál na housle před publikem. Svou hrou na housle občas nahrazoval i operní meziaktní hudbu; v podstatě se dá říci, že vystupoval mezi jednotlivými akty opery.

Jako oddaný houslista napsal více než 450 děl, vće než polovina z nich byla určena právě pro housle v podobě houslových koncertů. 13 z nich později upravil Johann Sebastian Bach, který k Vivaldimu choval velkou úctu, pro hru na cembalo, popřípadě na varhany. Mimoto Vivaldi psal koncerty i pro violoncello nebo pro fagot. Z nejslavnějších Vivaldiho děl připomeňme operu Zuřivý Roland, sbírku 12 koncertů nazvanou Zkouška harmonie a skladby (někdy se uvádí místo slova ,,skladby” výraz,,invence”), z nichž první čtyři nesou název asi vůbec nejslavnějšího Vivaldiho díla Čtvero ročních období, a další z koncertů, Harmonický nápad. Antonia Vivaldiho ctili i mnozí čeští barokní hudební skladatelé, z těch nejznámějších připomeňme alespoň Jana Dismase Zelenku a Jana Václava Stamice, což dokazují i opisy Vivaldiho děl v českých hudebních archivech. I přes nespornou kvalitu jeho děl bylo na Vivaldiho záhy po jeho smrti zapomenuto a teprve minulé, tedy dnes již dvacáté, století ji přivedlo znovu na koncertní pódia.