Beatles

Beatles nikdy nešli cestou nejmenšího odporu - popularita pro ně byla spíš odrazovým můstkem, díky kterému si mohli troufnout i leccos dalšího. Většina jejich předchůdců - i následovníků - považovala spíše za samozřejmé žít z dosaženého úspěchu a držet se osvědčené formule. Beatles odmítli respektovat i jiná obchodní pravidla, která vládnou v populární hudbě, a prošlo jim to.

Dnes byste sotva našli kritika, který by na nahrávkách Beatles našel nějakou podstatnou chybu. Mimo jiné je to i tím, že skupina svou vlastní tvorbou předurčila další vývoj populární hudby, a tím na dost dlouhou dobu stanovila i hodnotící měřítka. Jedna přednost jejich nahrávek - speciálně těch nejstarších - je však nejkřiklavější: bezprostřednost a nefalšovaná radost. Podle Lestera Bangse byla roku 1964 "svěžest zpěvu Beatles naprostou zvukovou novinkou. Dnes by člověk z těchto raných vokálů cítí půvabný a obnažený cit, nechuť něco předstírat a zaoblovat hrany emocí, odvahu říci naprosto všechno, což jsme v rock-and-rollu tehdy od žádného jiného bělocha neslyšeli..." Tohle bylo tedy první tajemství úspěchu skupiny, k němuž patřily stejně bezprostřední a poctivé texty a melodie. Jak je vidět, přes svoji jednoduchost neztratily kouzlo dodnes.

O tom druhém tajemství úspěchu Beatles jsem se již zmínil. Byl to neustálý vývoj jejich tvorby, spojený s tím, že si autoři nedělali příliš starosti s obchodními - a jinými - zákony showbusinessu. Občas se stalo, že přišli s písničkou, ke které se dosavadní zvukový kabát skupiny třeba ani moc nehodil. Paul McCartney o jedné z nich hovořil s George Martinem, který měl na nahrávkách Beatles úlohu producenta. Martin prohlásil, že k písničce by se nejlépe hodil smyčcový doprovod. McCartney se polekal: smyčcový orchestr v něm vzbuzoval ty nejhrůznější hudební představy, ale smyčcové kvarteto považoval za docela přijatelné. Písnička, která tak vznikla, byla důležitým bodem v celé historii populární hudby. Jmenovala se Yesterday, vyšla roku 1965 a kritika i fanoušci ji přijali bez výhrad.

Nešlo však o žádný ojedinělý experiment: zkoušet to jinak, bylo hlavní hudební motto skupiny. Nejmarkantněji se projevilo na třech albech: Rubbel Soul, Revolver a Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Snadno na nich můžeme rozlišit individuality jednotlivých členů. Nejméně nápadný je Ringo; jako zpěvák se objevuje jen v několika písničkách s typickou klidnou a uvolněnou atmosférou. Kytaristu George Harrisona zaujala indická filozofie i hudba a v jeho skladbách se často objevovaly orientální nástroje. Převážná většina repertoáru však pocházela od zbývajících dvou členů. Pod své skladby se zásadně podepisovali společně, i když ty pozdější skládali většinou každý zvlášť. Melodie, texty i zpěv Paula McCartneyho (baskytara) měli typickou rockovou něhu i romantický šarm, zatímco Lennon (doprovodná kytara) byl ironičtější a měl zálibu v elektronických zvucích. Tato polarizace vystupuje na povrch až na posledních nahrávkách - na těch raných je někdy těžké od sebe oba hlasy vůbec rozeznat. Za zmínku určitě také stojí zajímavost, že na nahrávání skladby Yellow Submarine se podílel neznámý Čech, který tam nechal jasně zřetelné poselství v druhé části: "Prosíme nedýchat".

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Band Club představuje vrchol éry Beatles i kulminaci zlatého rockového věku. Beatles desku koncipovali jako uzavřený cyklus písniček s přivítáním, závěrem s post-scriptem, které představuje skladba A Day In The Life. Tři roky po jejím vydání se Beatles rozcházejí, ale jednotliví členové pokračují ve svých individuálních cestách.

Ringo Starr zkoušel štěstí i u filmu; v posledních letech natáčel desky jen sporadicky - průměrně jedno album za dva roky, přičemž jejich kouzlo i úspěch ležely především v kvalitním výběru písniček. Harrisonův skladatelský talent se naplno projevil až na jeho sólových deskách; roku 1971 zorganizoval v newyorské hale Madison Square Garden benefiční koncert pro bangladéšské uprchlíky, kterého se účastnil mimo jiné i Bob Dylan, indický hudebník Ravi Shankar a Ringo Starr.

Lennonovy sólové písničky většinou silně odrážejí jeho vnitřní pocity a přesvědčení - ať už je to ironická hořkost, vzpomínky na matku, nebo pacifismus. Najdeme je na singlových nahrávkách a na dvou albech, které kritika považuje za nejlepší ze samostatných desek členů Beatles - John Lennon / Plastic Ono Band a Imagine. Mimoto vydal i kontroverzní alba, která obsahovala hlavně elektronické zvuky; na nich se podílel se svou manželkou, Japonkou Yoko Ono.

Nejplodnějším umělcem z celé čtveřice se stal Paul McCartney. Jako jediný systematicky nahrává a vystupuje se svou skupinou Wings. Jeho tvorba má stálou úroveň, i když bychom v ní těžko našli myšlenkovou hloubku nejlepších desek Beatles. Přesto je McCartney dodnes považován za jednoho z nejnápaditějších písničkových autorů.

Mimo skvělých písniček se jim podařilo natočit i několik filmů s nestárnoucím půvabem a vtipem jim vlastním.