Bedřich Smetana

Narodil se roku 1824 v Litomyšli jako třinácté dítě sládka Františka Smetany. Již v 5 letech hrál na housle v kvartetu a v 6 letech už přednesl na veřejnosti klavírní skladbu. Jeho otec však neměl pochopení pro nadání svého syna, zvláště později, když studoval na gymnáziu. Studiím se moc nevěnoval, volný čas věnoval hudbě. Gymnázium dostudoval v Plzni, kde už byl uznávaným pianistou. Po maturitě si musel vydělávat sám. Odešel do Prahy, kde se živil jako učitel hudby. Sám pak chodil do hodin klavíru a hudební teorie k profesorovi Josefu Prokschi. Inspirován Chopinem a Lisztem začal psát první skladby pro klavír např. Luisinu polku a polku Ze studentského života. Své prvotiny pak poslal s věnováním Lisztovi, který se o nich vyjádřil velmi pochvalně a pomohl tak k jejích vydání tiskem. Roku 1848 založil vlastní hudební školu, což mu zajistilo stálý příjem a tak se mohl oženit s pianistkou Kateřinou Kolářovou. V letech 1856-1861 žil ve švédském Göteborgu, kde řídil koncerty klasické hudby, vyučoval a psal symfonické básně a klavírní skladby po vzoru Liszta. Dále napsal i několik polek, které ale byly ryze české. Ve Švédsku dosáhl významných úspěchů, ale při návratu do Čech mu zemřela jeho první žena. V Čechách se oženil podruhé s Barborou Ferdinandovou a do Švédska se pak vrátil už jen na jeden rok.

V 60. letech se v Čechách začal projevovat nový duch politického a kulturního života. Chystalo se otevření českého divadla s možností českých operních představení. Jenomže Smetana měl ve své době i několik nepřátel. Většinou to byli umělci z Prozatímního divadla, kteří zdaleka nedosáhli jeho kvalit a Smetana pro ně představoval velké nebezpečí. Smetana tehdy v Národních listech poukazoval na nedostatky výběru repertoáru. Pro své pokrokové myšlenky se stal terčem kritiky, marně se ucházel o místo ředitele konzervatoře, potýkal se s finančními potížemi. Jeho odpůrce umlčel až úspěch při uveřejnění opery Braniboři v Čechách a opery Prodaná nevěsta. Tento úspěch mu dopomohl k místu kapelníka Prozatímního divadla.
V létě 1874 ztratil sluch v pravém uchu, začínal trpět sluchovými halucinacemi a závratěmi. V říjnu ohluchne Smetana úplně a stěhuje se z Prahy ke své vdané dceři na myslivnu v Jabkenicích u Mladé Boleslavi. A ani teď nepřestává ve své práci, píše několik oper – Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu. Vytvoří cyklus symfonických básní Má vlast a věnuje se také komorní tvorbě (kvartet Z mého života). Jeho zdravotní stav se ale rychle zhoršil, 20. dubna 1884 musel být převezen do Prahy, kde po třech týdnech pobytu v ústavu pro duševně choré 12.5.1884 zemřel. Rozloučit se s největším českým národním umělcem tehdy přišlo na Vyšehradský hřbitov celá Praha.