Jan Jakub Ryba

Čeští skladatelé emigrují do zahraničí,protože zde mají špatné sociální a společenské podmínky.Mezi těmi,kteří v Čechách zůstali byl Jan Jakub Ryba.Pocházel ze starého rodu kantorů.Narodil se 26.října 1765 v Přešticích.Jako chlapec hrával hlavně malé klavírní skladby. Studoval u Jana Antonína Koželuha.Stal se učitelem.Od r.1788 působil jako učitel v Rožmitále.Příklad obrozeneckého vlastence.Také hudební pedagog a teoretik.Byl literárně činný.Z jeho spisů se uchoval rukopisný Velký slovník hudební,posmrtně vyšly Počáteční a všeobecní základové ke všemu umění hudebnímu. Svou výchovnou péči rozšířil i na dospívající mládež.Pořádal nedělní besídky pro zaostalé studenty,zakládal knihovny a učil je chápat prospěšnost vzdělání.Vrchnost z nelibostí sledovala Rybovo počínání,protože odhaloval ničemnost a všechnu bídu poddanství.Vrchnost záměrně štvala rodiče žáků,kteří navštěvovali školu,proti Rybovi.Záměrně překážela v Rybově práci.Musel zápasit o své ideály i s nejbližšími sousedy,zápas byl téměř beznadějný.Za všech podmínek a za neustálého pronásledování úřady setrval na místě učitele a národního buditele.

Ve všech okolních kostelech se hrály a zpívaly jeho mše.Písně skládal a upravoval v duchu lidového cítění,aby se co nejvíce rozšířily mezi těmi,na něž při své práci především myslil.Proslavil se jako průkopník české umělé písně.Dosud byla umělá píseň neznámá.R.1800 vydal Kancionálek pro českou mládež.Učil v něm žáky,jak a co mají zpívat,Téhož roku vydává Dvanáctero českých písní,v nichž názorně ukazoval učitelům,jak mají pěstovat českou píseň.Velmi půvabné jsou pastorální mše-známá půlnoční mše,začínající zpěvem Hej,mistře,vstaň bystře.
Jeho nejvroucnějším přáním bylo,aby hudbou,uměním nejvyšším a nejkrásnějším,vzdělával obecný lid,a tím jej činil i lepším a šťastnějším.Učinil tak dílem neobyčejně krásným a v domácí české hudbě zcela novým,svou Česká mše vánoční-Hej mistře. Volil Svatou noc,narození Ježíše,jehož příchod na svět oslavují pastýři prostou ukolébavkou..V její písni viděl sám sebe a v hudbě nástrojů zázrak přírody.Nikoli honosné velebení Syna božího,ale čistý a vroucí zpěv,doprovázený zvukovým bohatstvím hudebních nástrojů.Skladby nebyly nijak hráčsky náročné. Má důsledně pastorální charakter, její svěží a radostná hudba je stejně srozumitelná jako půvabný text, děj je přenesen do domácího českého prostředí. Úpravy, často málo citlivé k původní stylové čistotě díla, spočívaly ve změnách instrumentace, korekcích textu, melodie, vedení hlasů, harmonie a dokonce i v transponování celých částí do jiné tóniny, většinou o celý tón níž, aby se to amatérským zpěvákům „lépe zpívalo“.

Zanechal po sobě 24 slavných mší,40 mší na obyčejné neděle,14 mší vánočních,18 zpěvů pastýřských,4 mše úmrtní,43 offertorií,2 Veni Sancte Spiritus,5 Te Deum laudamus,7 Salve Regina,10 Regina coeli,3 Stabat mater,4 nešpory,216 chrámových skladeb .1158 světských skladeb,je v nich zahrnuto 156 menuetů,408 tanečních kusů,56 duet,48 tercet,72 kvartetů,7 kvintetů,38 koncertů,87 sonát,130 variací,6 zpěvoher,35 serenád,35 symfonií a 80 písní.Nejcennější světská skladba je Symfonie a Kasace C dur.

Přemožen touhou uniknout svým nepřátelům a trýznitelům odešel z domova a víc se nevrátil.8.dubna 1815 našli jeho mrtvé tělo v lese Štěrbině nad vsí Voltuší u Rožmitálu.Dílo Jana Jakuba Ryby se zaskvělo v celé své výchovné a buditelské závažnosti a dočkalo se úcty generací.Učil poznávat sílu a význam obecného vzdělání a ukazoval cesty,které vadly z duchovního i tělesného otroctví.

Vývoj české a slovenské hudby,díl i.,Doc.Dr.Jiří Svoboda,Dr.Jan Trojan,SPN,Praha 1957
Z českých luhů do světa,Josef Teichman,Státní nakl.krásné literatury hudby a umění,Praha 1959

Gloria je zvěstováno andělskými hlasy (soprán a alty) narození Mesiáše. Andělské hlasy budí další pastýře a vyzývají je k cestě do Betléma.Po rozsáhlém úvodu konečně nastupuje sbor, odpovídá mistrovi motivkem z introdukce Kyrie – „Bratři moji!“ „Copak chceš?“ a jásá nad dobrou zprávou – Alleluja.
Graduale, jakási česká polka, navazuje v V dur, tedy v tónině originálu, což při liturgii tolik nevadí.Credo pokračuje ve stejné tónině, Část je na rozdíl od prvních tří převážně sborová, sólové výstupy basu (mistr) jsou již jen krátké, celá společnost se chystá k cestě do Betléma.
Počínaje Offertoriem váže se již text více k liturgii. Mistr vybízí ostatní, aby vzdali Spasiteli úctu – „V pokoře poklekněme“. Sanctus se textově nejvíc přibližuje latinskému textu – „Nebe hlásej Svatý“. Bezprostředně navazující Benedictus je prostou, nenáročnou větou.
Agnus Dei nastupuje v G dur. Slavnostní Závěr nastoupí v břeskném C dur a všichni s „radostí a plesáním“ oslavují „hudbami, citerami, varhanami, též cimbály, píšťalami, též jak bubny, tak troubami“ narození Spasitele.

Missa pastoralis
Nazvána „II. česká mše půlnoční“. Podle vydavatele rukopis pocházel z roku 1813, skladba však bude pravděpodobně starší, nejspíš již z prvních let Rybova rožmitálského pobytu. Stejně jako Mše „Hej, mistře“ sestává i tato skladba z devíti částí. Ty vesměs začínají latinským textem (Kyrie eleison, Gloria in excelsis Deo apod.) a pokračují vloženou českou pastorelou. V Kyrie například – „Vzhůru, braši, vstávejte, stáda svoje shánějte“, s půvabným odpočítáváním dvanácté hodiny, v Gloria „Vzhůru, bratři milí, v té půlnoční chvíli“. Graduale již je čistě českým. Začátek Creda je stejně jako ve Mši „Hej, mistře“ unisonem všech hlasů, Offertorium začíná dudáckou předehrou a je stejně jako první propriální část, Graduale, ryze české. Naproti tomu zůstává závěrečné Agnus a Dona věrno latinskému kodifikovanému textu. V závěru slyšíme, podobně jako ve Mši „Hej, mistře“ úryvek z písně Hrály dudy:
Pastorely: Rozmilý slavíčku,Libou písničku, svému Ježíšku zazpívám a Jak rozkošné s Ježíškem býti.
Varhanní tvorba: Novae et liberae cogitationes (tedy „Nové a svobodné myšlenky“) je však jeho jediným a pohříchu nedokončeným varhanním dílem.