Jazz

JAZZ je druh taneční hudby mající původ v lidové hudbě severoamerických černochů,
zvýrazňující osobní přínos interpreta

Jazz je hudební žánr severoamerického původu. Své kořeny má v západní Africe, kde čerpal svou sílu z mnoha kultur. Směsice hudebních stylů, která byla prazákladem jazzu vznikala v době, kdy do karibské oblasti začali být dováženi afričtí otroci, kteří se tak dostali do kontaktu s odlišným náboženstvím a kulturou. Křížení a asimilace kultur probíhaly především v jihoamerickém přístavním městě New Orleans, ketré bylo bránou obchodu s otroky. Černí otroci zde mohli každou neděli slavit a provádět své rituály spojené s hudbou a tancem. Tyto oslavy se konaly zejména na náměstí Kongo Square a nejdůležitějším nástrojem bylo banjo.

Ve 30. letech 19. století se z těchto nedělních slavností staly populární atrakce, kde se inspirovalo mnoho hudebníků, mj. také první mezinárodně uznávaný koncertní umělec, pianista L. M. Gottschalk. Ten již v roce 1851 naznačil směr, jakým se bude ubírat hudba o 50 let později. Na Gottschalka navázal na počátku 20. století Scott Joplin - nejznámější ragtimový umělec. První legendou se v počátcích charakteristických forem jazzu stal kornetista Buddy Bolden hrající v New Orleans. Z Boldena později vycházel i Louis "Satchmo" Armstrong, který je pro většinu lidí ztělesněním jazzu. Jeho vliv se v pozdější době projevil u všech trumpetistů a je pokládán za otce trubky. Jeho frázování a jasné tóny jsou patrné i u Milese Davise nebo Dizzy Gillespieho. Celá původní koncepce hry na trubku totiž pochází právě od Armstronga. On způsobil všeobecnou popularizaci jazzu počínaje New Orleans.

Protože černoši vykonávali většinou podřadné práce, nacházeli naději alesoň v hudbě - v jazzu. Proto došlo k rychlému rozšíření ve východní části USA. V roce 1917 uskutečnil bělošský The Original Dixieland Band první jazzovou nahrávku. Ve 20. letech nastal největší rozmach jazzu - hudebníci z New Orleans cestovali z jihu Ameriky (zejména do Chicaga). V roce 1919 se vydal The Original Dixieland Band na turné po Anglii, kde měli výrazný úspěch.V Chicagu hrál v té době kornetista Bix Beiderbecke, jenž vycházel z King Olivera a kterého obdivoval i sám Armstrong. Beiderbecke se však jako poměrně mladý "upil" k smrti a tak jeho hvězda nestačila ani začít vycházet.
S rozvojem jazzu vzrůstala poptávka po psaných aranžmá. Největším aranžérem byl tehdy Fletcher Henderson, v jehož kapele hrál saxofonista Coleman Hawkins. Zásluhou Colemana Hawkinse se dostal tenorsaxofon do středu pozornosti a stal se z něho uznávaný jazzový nástroj. Chicago jako centrum dění brzo zastínil Harlem, neboť se zde shromažďovali tvůrčí lidé. V roce 1927 se v harlemském Cotton Clubu usadil orchestr Dukea Ellingtona a brzy se dostal do rozhlasových stanic. To bylo důležité pro plošné šíření jazzu. Evropskou mekkou jazzu se na konci 20. let stala Paříž, později Berlín, Barcelona a další města. Ve 30. letech, kdy v USA probíhala krize se středo- a jihozápadní hudebníci usazovali v Kansasu kvůli vstřícnosti místních politiků. V Kansasu nastala éra swingu. Ten ovlivnil tzv. swing blues, které je velice rychlé. Vyvinula se zde i klavírní technika, zvaná straight piano - pianisté se opírali do kláves vší silou se ztuhlým zápěstím, z ragtimu se převzaly skoky levé ruky, které jsou velice obtížné. Ve 40. letech došlo k největšímu rozmachu swingu - nejdůležitější postavou tohoto období je klarinetista Benny Goodman.
V polovině 40. let vytvořili v harlemském klubu Playhouse Dizzy Gillespie a Charlie Parker novou formu jazzu - bop. Bop směřoval k nonkonformnímu přístupu. Na konci 40. let vznikla další forma jazzu zvaná cool, west coast jazz nebo třetí proud. Mezi její představitele patří například John Aaron Lewis, Stan Kenton a další.

V 50. a 60. letech se dostává do popředí soul spojený s bojem za zrušení segregace a hard bop - nejméně konformní směr spojený s básníky Beat Generation, kteří recitovali své verše v jazzových klubech. V 60. letech se také v souvislosti s tehdejší atmosférou rozvíjí free jazz. Ve free jazzu dochází k rozšíření zvukové palety. Freejazzoví protagonisté viděli smysl v poražení konvencí, zvyklostí, zákazů a omezení.

S postupem času a také s vývojem vzniká na přelomu 60. a 70. let elektronický jazz, jazz - rock a fusion. Zejména fusion čili fúze, mezi jejíž představitele patří pianisté Chick Corea, Joe Zawinul či Herbie Hancock, získala jazzu početné publikum.

70. a 80. léta provází free jazz, straight ahead jazz, atd. - Wynton Marsalis ( zřejmě nejlepší současný trumpetista světa ), Gary Burton, Bobby McFerrin, Ornette Coleman . . .