Leoš Janáček

3.7.1854 –12.8.1928

Když klečel u jednadvacetileté dcery,která,umírala,zapamatoval si její poslední slova.Vzal tužku a do notové osnovy zaznamenal „ tony“ posledních vzdechů.Chce je uchovat pro věčnost,zkomponoval je do hudebního díla,jež vytrysklo z hlubin jeho žalu…Vznikla Její pastorkyňa –opera,která nemá ve světě obdoby.

Narodil se v rodině učitele a varhaníka.Roku 1865 byl přijat jako zpěvák do sboru v Brně,kde vychodil reálku a r. 1872 odmaturoval ve slovanském učitelském ústavu.Byl znám svým hudebním nadáním,bylo mu svěřeno vyučování v hudbě.V 18-ti letech se stal ředitelem starobrněnského kláštera.Uvědomil si,že má nedostačující hudební vzdělání,a tak vystudoval pražskou varhanickou konzervatoř.R.1879 odešel na konzervatoř do Lipska.Vydržel tam necelý rok a neuspokojilo jej ani studium ve Vídni.Vrátil se do Brna,stal se zde významným organizátorem vlasteneckého života-pořádal klavírní koncerty,řídil sbor,dirigoval,od r.1884 redigoval po 4 roky Hudební listy.Vracel se na rodné Lašsko a Slovácko.

Rozsáhlejším dílem byla romantická opera Šárka /1887/ podle Zeyerovy básně,provedena však byla až r.1925.Druhé významnější dílo Lašské tance /1889/ zpracoval lidové melodie z rodného kraje.Janáček se zaměřil i na hudebnost lidové mluvy a její „nápěvky zaznamenával do not“. Jeho hudba zní jako vzrušené,úsečné rozhovory plné vnitřní naléhavosti,rytmických zvratů,překřikující výrazné motivy.Mezi lidi jež nepochopili,co chtěl říci,patří i hudební osobnosti.

Janáčkův sloh se utvářel v jednoaktové opeře z vesnického prostředí Počátek románu /1891/ a především v kantátě Amarus /1900/.Opera Její pastorkyňa byla poprvé provedena v Brně 1904.Je psána v próze,což ještě umocňuje její dramatičnost.V Praze po úpravách propadla,ale v zahraničí si získala úspěch,kde dnes patří k nejhranějším světovým operám a uvádí se v češtině.Obtížně hledal vhodná libreta,což dosvědčují opery Osud a komické Výlety páně Broučkovy.

Poslední čtyři opery k nimž si upravil sám,vynikají harmonií slova a hudby.Mezi ně patří Káťa Kabanová –na motivy Ostrovského románu Bouře,Příhody Lišky Bystroušky-román R.Těsnohlídka,Věc Makropulos-drama K.Čapka,posmrtně vyšla opera Z mrtvého domu-román Dostojevského,je to osobité dílo světové klasické hudby.
Dále klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku
milostné zpěvy Zápisník zmizelého
smyčcový kvartet Listy důvěrné
Glagolská mše.

Uznání se dočkal v posledních letech života.Skladba Symfonietta či modernizace stoické Concertino,působí stejně odvážně i na prahu 21.století.