Lucie Bílá - Charakteristika známé osobnosti

Úvod: Krátké představení Lucie Bílé
Stať: 1. Začátky umělecké dráhy
2. Charakter osobnosti a styl projevu
3. Popularita a s ní spojená charitativní činnost
Závěr: 1.Vyjádření vztahu k Lucii Bílé s pohledem do nitra duše

Lucie Bílá, vlastním jménem Hana Zaňáková, se narodila v Otrokovicích, kde také vyrůstala. Vyučila se švadlenou v pražské Triole, kam posléze nastoupila jako šička košilových límečků.
Zpívat začala amatérsky při zaměstnání se skupinou Rock Automat. Byla to éra metalu spojená s pruhovanými kalhoty a otrhanou, správně onošenou " džískou".

V začátku své kariéry ji bylo doporučeno Petrem Hammingem změnit jak svůj vzhled, tak své rodné jméno, které by bylo dobře zapamatovatelné. Na hudební scénu vplula pod "pracovní přezdívkou" Lucie Bílá. Jak sama uvedla v jedné své autobiografii ke své přezdívce: "Myslela jsem si, že je to takový kabát, který budu nosit a po představení ho odložím v šatně, jako když odkládám pracovní plášť, když jdu domů po práci". Netušila však, že kabátek ji slušivě přiroste k tělu a už nikdy nepůjde odpárat.

V této metalové době se seznámila s Alešem Brichtou a přijala nabídku zpívat v jeho skupině Arakain. Byl to pro ní protisvět, protestní hudba a protestní životní styl. Opak strojeného a škrobeného života, na který byla doposud zvyklá.

Oblékala se výstředně, mluvila vulgárně, zapalovala si jednu cigaretu od druhé a milovala se s tím, kdo byl zrovna po ruce. Byla to anonymní volnost, ve které falešně budila dojem, že je typ tvrdé, neohrožené metalové bojovnice. Opak byl ale pravdou. Ve skutečnosti ta žena vamp, kterou v ní viděli, byla uvnitř plachá, lehce zranitelná, bezradná a ztracená. U mužů hledala pravou lásku a právě proto se snadno zamilovala. Celá ta póza byla jen pózou sebeobrany.

Ke špatné pověsti ji dopomohl i její vzhled. Nosila kožené bundy, protože od dob Arakainu se v nich cítila bezpečně. Na krku nosila svazek nápadně velkých krucifixů. Její líčení bylo přehnaně tvrdé s výraznou rtěnkou, vlasy pečlivě natupírované do extravagantního účesu. Vypadala jako divoženka a každý v ní viděl jen povrchní divošku.

Zlom přeměny Lucie nastal v muzikálu Bídníci, ve kterém ztvárnila malou, ač nezapomenutelnou roli. Objevila nový svět, byla na vrcholu blaha. Byl to jiný projev zpěvu , než na který byla zvyklá . Uměla se vcítit do postav, které ztvárňovala.

Nazpívala desítky písniček, které textem vyjadřovali její otevřenost, něhu a lásku, kterou nenuceně rozdávala svému okolí. Lucie je impulzivní žena, která nejednou šokovala okolí svým dětským naivním vyjadřováním a chováním, které bylo někdy tak bezprostřední.

Popularita znamená závist okolí, ztrátu přátel, kamarádů a soukromí. Lidé ji vyčítají, že veřejné dobročinné akce organizuje jen proto, aby se zviditelnila, ale pro ni je tato aktivita spojená s pomocí potřebným.

Rozdává ráda, bez zadních vypočítavých myšlenek. Je to vlastnost, která ji nikdy neopustila. Schopnost vcítit se do osamělého zoufalství někoho, kdo je slabší a nemá odnikud zastání, komu je ubližováno pro jeho jinakost.

V divadle Ta Fantastika uspořádala sbírku pro lidi postižené záplavou, organizuje koncerty pro mentálně postižené děti, založila nadaci Naděje pro tělesně a mentálně postižené děti v Otrokovicích.

Toto byl jen malý výčet aktivit, ve kterých se projevuje její čistá a skromná povaha. Žít pro druhého a pomáhat lidem. Vybrala si jiný osud než kterému byla předurčena a podřídila se jeho pravidlům. Svojí bezprostřední upřímností a uměním rozdávat radost a lásku zůstane pro mě Lucie Bílá vždy "Osobností", které si budu vážit.