Ludwig se narodil 16. 12. 1770 v Bonnu a zemřel 26.3.1827 ve Vídni. Základní školu ukončil v jedenácti letech. Neučil se moc dobře a životopisech je umělcův otec líčen jako alkoholik nestarající se o rodinu, ale podle jiných svědectví začal pít až po smrti své manželky , což by z části vysvětlovalo jeho počínání a zmírnilo jednoznačně ani ho v tom moc jeho rodina nepodporovala. Vzdělání si doplňoval četbou a zvětšoval zájem o dění kolem. Otec viděl synovu budoucnost povolání hudebníka poskytl mu základy houslové a klavírní hry. Jeho vyučovací metody byly velmi svérázné a nevybíravé: Ludwig, jehož výjimečné nadání otec brzy objevil, musel cvičit dlouhé hodiny uzamčen v místnosti se svým nástrojem. Johann van Beethoven, který měl před očima úspěchy malého Mozarta, neváhal urychlit vývoj svého syna tělesnými tresty. V osmi letech se Ludwig poprvé představuje na koncertním pódiu jako klavírista, aby rodině pomohl zlepšit hmotnou situaci. Drastická vyučovací metoda, která by vzala chuť snad každému dítěti, Ludwiga neodradila. Vytvořil si k hudbě hluboký vnitřní vztah a nepochybně už tedy v ní nalezl hlavní smysl života. Mnoho jiných potěšení jeho dětství a mládí neposkytovalo. Bylo to období, v němž se formovali chlapcovi povahové rysy: některé zdědil po matce, o jejímž neradostném životě hovoří dochované svědectví. Nápadná byla zejména jeho vážnost, uzavřenost a málomluvnost. Tyto osobní vlastnosti nebyly tedy důsledkem pozdějšího ohluchnutí, byly jím však zvýrazněny a prohloubeny. Beethovenovi předkové pocházeli z vlámské oblasti Belgie a odtud přídomek van, který nevyjadřuje šlechtický, ale místní původ rodiny (van Beethoven Od řepného dvora). Ludwigův děd byl členem dvorní kapely jako tenorista. Alkohol nesporně hrál u Beethovenovích předků nešťastnou roli. Z několika učitelů, kteří v Bonnu uváděli Ludwiga van Beethovena do tajů hudby, byl nejvýraznější osobností dvorní varhaník G. Neefe. Také díky němu byla dvanáctiletému Ludwigovi vytištěna první skladba a v téže době si už přivydělával vyučováním hry na klavír. Zanedlouho jsou v tisku jeho tři sonáty a mladý hudebník, který budí v odborných kruzích pozornost klavírními improvizacemi, je jmenován varhaníkem a nástupcem svého učitele G. Neefa. Začíná studium ve Vídni u W.A. Mozarta, ale náhle smrt matky ve věku čtyřiceti let jej přinutí k návratu do Bonnu, kdy mu jako nejstaršímu synovi připadá péče o dva bratry. Do Vídně se vrací až koncem roku 1792 a hledá poučení u Haydna a dalších. Začíná se mu vést vcelku dobře, neboť jeho klavírní umění mu otvírá dveře šlechtických salónů, na něž dostal v Bonnu doporučení. Odměny za koncerty a hodiny klavíru mu pomáhají překonat začátky v novém prostředí, také jeho skladby začínají mýt úspěch. Po příchodu do Vídně přiměli skladatele společenské povinnosti a stupňující –se zájem o ženy k tomu, že se začal vybraněji oblékat a víc o sebe pečovat. V souvislosti s projevující se ztrátou sluchu však přestal mít zájem o společenský život a jeho zevnějšek býval často zanedbaný. Beethoven nebyl moralista ani asketa, rád se pobavil, zasmál i napil, líbili se mu ženy. Nedosáhl však citového uspokojení: převážně vyučoval dívky ze šlechtických rodin a jeho milostná vzplanutí skončila vždy zklamáním. Byly to vztahy společensky nerovné a pro ženy urozeného rodu mohl být obdivuhodný klavírista a zajímavý skladatel nanejvýš objektem chvilkového rozmaru. Beethoven marně hledal životní partnerku a najednou zatoužil po rodinném životě, jak to prozrazují nejenom jeho vlastní slova („… mám pocit, že manželství by mě učinilo blaženým. Žel není mého stavu…”), ale i přehnaná péče o synovce Karla. Skladatel žil jen pro svou práci, již ho zcela pohltila. Každá minuta jeho života patřila hudbě, a to i ve chvílích, kdy s ní zdánlivě nemněl nic společného– na ulici, v přírodě, mezi přáteli. Po ztrátě sluchu se mu stala jedinou průvodkyní životem. Jednota Ludwigova hudebního slohu je udivující ve všech druzích hudby, jichž se autor nedotkl. Význam pro vývoj klav. umění mají jako klav. koncerty.V kontrastu k své obrovité, vitální a burcující hudbě byl Beethoven malé podsadité postavy, měl tmavou pleť „ připomínající mutanta“. širší plochý nos, tvář nesla stopy po neštovicích, které v dětství prodělal. Měl krátké silné prsty na koncích trochu zploštěné, chodil mírně nakloněn dopředu–nevšímaví k okolí–s rukama za zády; byl krátkozraký. Měl na pohled větší hlavu, ale tento dojem mohl být vyvolán tím, že ji zdobily bohaté, volně vlající mírně zvlněné vlasy.Jeho velmi slavná opera je např. FIDELIO, balet PROMETHEUS,symfonie např. HRDINSKÉ. Ještě několik netradičních Ludwigových děl např.:Leonora, Egmont, Coriolan aj.
28. prosinec 2012
3 746×
719 slov
