Swing

(1930-1940)

V letopočtu se ještě stále píší dvě devatenáctky a Swing se už stává „rajskou hudbou“ širokých vrstev. Stěhuje se z černoškých ghett a začouzených „pajzlů“ do honosných klubů, koncertních sálů a nahrávacích studií.

Nahrávky na deskách 20. let přinesly ovšem kromě perfektnosti i komerci. Centrem se stal New York s jazzem na Broadwayi a se symfonickým jazzem. Ve městě byla tradice černošské hudby velmi silná, žil zde blues, ragtime a New York byl i „kolébkou“ jazzu. Malý sólistický band narostl na big band, který charakterem připomínal show, protože v něm byly použity uniformy a znělky.

Původní melodická skupina byla obsazena několikanásobně. Žesťové nástroje čtyřnásobně, saxofony s klarinety pětinásobně a k tomu všemu ještě bicí, basa, kytara a piano. Orchestr doplňovali zpěváci a dirigent. Skladba se už nezakládala na sledu „zvuků“ ale na prolínání hudebních nástrojů a na jejich souhře.

Základní stavební jednotkou swingových skladeb se stal riff. Býval dvoutaktový a většinou doprovázel sólistu. Basa hrála čtyřdobový „walking bass“, bicí zdůrazňovaly druhou a čtvrtou dobu taktu a na významu nabyla hra na činely. Akordy klavíru se ve skladbě objevovaly nepravidelně (většinou o osminu dříve, než se měnila harmonie).

Mezi nejslavnější představitele swingu patřily: „Duke“ Elington (1899-1974), Count Basie (1904-1984), Benny Goodman (1909-1986) a Stan Klinton (1911-1979). U nás potom R. A. Dvorský a Jaroslav Ježek.

Benny Goodmann (1909-1986)

Největší slávu sklízel swing v letech 1927-1935. Je nerozlučně spojen s Benny Godmanem. Výborným klarinetistou, vedoucím různých souborů, které hrály swing v jeho klasické podobě. Benny byl jedním z prvních bělochů, kteří se prosadily v černošském hudebním stylu. Jeho skladby byly originální a narozdíl od černošských interpretů je hrál s jakýmsi evropským nádechem.