Wolfgang Amadeus Mozart

Jeho otec Leopold Mozart se narodil r. 1719 v jihoněmeckém městě Augsburku jako syn knihaře. Měl se stát také knihařem, ale jeho kmotr u něj rozpoznal silné hudební nadání a tak byl vychován jako sborový zpěvák v klášteře. Měl se stát knězem a vystudovat univerzitu,ale studií pak náhle zanechal.Zlákala ho hudba, které se jako kněz věnovat nemohl. Působil v kapele salzburského arcibiskupa. Nejprve jako houslista a pak zástupce dirigenta. Byl znamenitým houslistou i skladatelem.

Wolfgangova matka Anna Marie rozená Pertlová byla dcerou malého úředníka. Osiřela ve čtyřech letech. V roce 1747 se provdala za Leopolda Mozarta. Měli 7 dětí, ale 5 z nich se nedožilo ani 1 roku. Zůstaly jen dvě: Marie Anna, která se narodila r.1751 a říkali jí Nannerl, a nejmladší syn narozený 27.1.1756,kterého pokřtili Johann Chrisostomus Wolfgang Gottlieb. Užíval jen posledních 2 jmen- první v původní a druhé v italské podobě–Wolfgang Amadeus.Dětství měl spokojené a prostředí domova podporovalo jeho zázračný talent. Když mu byly 3 roky, začal otec učit sedmiletou Nannerl na klavír. Wolfgang pozorně poslouchal a zanedlouho sám sedl ke klavíru.Čtyřletý už velmi pěkně hrál a improvizoval a v pěti letech začal komponovat i když ještě neuměl psát noty. Nebylo ho k tom třeba nutit-naopak ho spíše od hraní vzdalovali, aby se příliš nevyčerpal. Velmi brzy projevil dokonalý sluch.Při hře orchestru přesně určil,který tón to byl a který nástroj ho zahrál.Měl rád všechny hudební nástroje-učil se na klavír, housle i varhany.Jen jediného se přímo děsil-trubky,když zazněla bez ostatních nástrojů. Otec ho chtěl tohoto strachu zbavit a dal jednou zatroubit v jeho bezprostřední blízkosti. Výsledek byl hrozný-Wolfgang zbledl a začal se kácet k zemi. V deseti letech tento strach zmizel.

Z vyučovacích předmětů měl rád kreslení a počty. Neměl-li po ruce papír, psal řešení příkladů na stůl, zdi i na podlahu.Šestiletý Wolfgang jako opravdový génius odsunoval do pozadí nemalé, u dívky vzácné hudební nadání své sestry.

Wolfgangův vstup do Vídně byl šťastný. Jeho otci se podařilo dosáhnout, že Wolfgang hrál nejen v šlechtických palácích, ale i na císařském dvoře.Do slibného pobytu ve Vídni zasáhla rušivě spála, kterou tam onemocněl. Po uzdravení zajeli Mozartovi ještě do Bratislavy a v lednu 1763 se vrátili do Salzburgu. V Heidelbergu si už Wolfgang hrou na varhany získal takový obdiv, že jeho jméno bylo vepsáno na rozkaz městského děkana na varhany.Na Štědrý den roku 1763 vstoupili Mozartovi do přepychového sídla krále Ludvíka XV. ve Versailles a byli tam hosty 14 dní. Když bylo Wolfgangovi 7 let, byly vytištěny jeho čtyři sonáty pro klavír a housle. I v Paříži postila Wolfganga nemoc.

23. dubna 1764 dorazili do Londýna. Už pátý den je přijali u dvora. Při vystoupení král přeložil Wolfgangovi skladby od Bacha, Abela a Händela a on je bez problému zahrál. Z Londýna zamířili zpět do Salzburgu přes Holandsko, Belgii, Francii, Švýcary a Německo. Domů se vrátili koncem listopadu 1766. O necelý rok později nastoupili cestu tentokrát do Vídně. Tam ale vypukly neštovice a tak Mozart s oběma dětmi zamířil na Moravu, kde našel útočiště v Olomouci. Wolfgang neštovicím neušel, ale podařilo s ho zachránit.Za čtvrt roku napsal na přání císaře Josefa II. operu. Vídenští hudebníci se však dvanáctiletého skladatele obávali a nechtěli ho pustit mezi sebe.Dělali vše proto, aby nedošlo k předvedení Wolfgangovy pery: zpěváci měli prohlásit, že nemohou zpívat árie, orchestr se neměl dát řídit dítětem.Protivníci byli silnější a k předvedení opery nedošlo. Vrátili se do Salzburgu a zanedlouho odcestoval jen Wolfgang s otcem do Říma.

V soukromí byl Wolfgang veselý a vtipný. Viděl svět svýma očima.

Wolfgang vystupující na veřejnosti byl hudebník, který musel nejdřív přesvědčit o svých schopnostech a pak s teprve mohl ucházet o uznání a snad i slávu a trvalejší uplatnění v italském hudebním životě.

Na cestě z Milána do Boloně při jedné zastávce v hostinci napsal svůj první smyčcový kvartet. V období cest do Itálie napsal přes 20 symfonií, z nichž největší úspěch mu přinesla opera Mitridate re di Ponto, napsaná pro Milán, kde i 26.12.1770 poprvé zazněla. V Římě Mozartovi papež Klement XIV. propůjčil řád Zlaté ostruhy, který ho opravňoval užívat titul rytíř, on ho ale nikdy neužil.

O dva roky později byla v Miláně předvedena 2. opera: Lucio Silla, která měla však poměrně malý úspěch. Snad i proto se mu nepodařilo v Itálii zakotvit. Naději na přijetí do služeb císaře Ferdinanda nelítostně rozmetala císařova matka Marie Terezie. Vrátil se domů, odkud odjel tentokrát s matkou do Paříže, ale tam se mu nedostalo žádné slávy ani úspěchu.Ke všemu tam ještě utrpěl obrovskou citovou ztrátu, když mu zemřela milovaná matka. Vrátil se do Salzburgu, kde se ujal opět své funkce koncertního mistra arcibiskupského orchestru. Nevycházel však s arcibiskupem, který ho zaměstnával a tak se u po prudké hádce stal Salzburg minulostí a začal nový život ve Vídni. Měl za sebou veliký kus práce, skvělé úspěchy a několik set děl všeho druhu a rozměru.

Byl to jeden z největších skladatelů všech dob a dovršitel vídeňského klasicismu. Mimo jiné napsal opery: Figarova svatba, Don Giovanni, Cosi fan tutte, Únos ze Serailu a Kouzelná flétna.50 symfonií- nejznámější jsou 4 poslední: D dur, Es dur, g moll a C dur. Serenády např. Malá noční hudba , klavírní koncerty a sonáty, mše, rekviem, písně, smyčcové kvartety a kvintety, chrámové skladby, koncerty pro lesní roh a koncertní árie.
Zemřel 5. prosince 1791 ve věku 35 let.