Jedním z nejpoužívanějších slov současnosti je slovo Internet. Mluví se o něm ve spojení s informacemi, komunikacemi a jinými vymoženostmi moderního světa. O Internetu se mluví především jazykem hemžícím se cizími výrazy a technickými pojmy. Internet však není jen pro počítačové odborníky, ale může ho využít kdokoliv z nás. Jednou z příčin, které vedly právě k rozvoji Internetu, je jeho snadné používání. Pro práci s Internetem už není potřebná znalost příkazů. Používání Internetu je dnes mnohem jednodušší než například práce s Windows.
Takový Internet jak ho známe dnes, je poměrně mladá záležitost. Vznikl až počátkem 90. let. Jeho historie je však mnohem složitější. První předchůdce Internetu byl vytvořen v roce 1969 institucí Advanced Research Project Agency (ARPA) pod záštitou Ministerstva obrany USA. Tato síť byla podle svého tvůrce nazvána Arpanet. Zpočátku byla tvořena pouhými čtyřmi počítači. V roce 1972 k ní bylo připojeno 50 výzkumných a vojenských center. Později se rozdělila na dvě sítě: Arpanet a Milnet (armádní síť). V roce 1981 přibyla síť Bitnet (využita k propojení amerických vysokých a středních škol). Velikým problémem však byla komunikace mnoha různých platformách. Proto probíhal v této oblasti intenzivní výzkum a jeho výsledkem (v r. 1983) byl protokol TCP/IP (Transmission Control Protocol / Internet Protocol), který je používán dodnes. Ačkoliv v polovině 80. let existovalo několik sítí, stále ještě nebyly předmětem zájmu veřejnosti, protože nebyly volně přístupné. V roce 1986 byla vytvořena síť NSFNET (National Science Foundantion Network). Původně byla určená pro propojení 5ti superpočítačů. Později se však toto řešení ukázalo natolik výhodné, že v roce 1990 byla síť Arpanet zrušena a nahrazena právě sítí NSFNET. V roce 1991 nad ní byla vytvořena nová síť NREN (National Research and Education Network).
Vznik dnešního Internetu je datován do roku 1993, kdy Švýcar Tim Berners Lee vymyslel pro atomové fyziky ve švýcarském Bernu nový způsob výměny informací. Tento nový způsob, známý pod zkratkou WWW, byl startem závodu za zábavou a informacemi na Internetu. Obrovskou výhodou Internetu je, že při prohlížení WWW stránek se nemusíte starat o to, zda informace jsou na počítači v České republice, Kanadě, nebo třeba v Austrálii.
Zkratka WWW (World Wide Web) znamená v překladu přibližně něco jako "síť obepínající planetu" a přesně vystihuje rozšíření této sítě. Internet dnes najdete od Grónska až po Austrálii. Princip pohybu po Internetu spočívá pouze v klikání myší.
Nejedná se o nic složitého. V textu najdete slovo barevně a graficky zvýrazněno (např. modré a podtržené). Pokud na toto slovo najedete ukazatelem myši, změní se ukazatel na malou ručku. tomuto slovu se říká odkaz. dal by se přirovnat ke skrytému ukazateli na jiné místo. Jestliže na toto slovo kliknete, objeví se stránka na kterou odkaz ukazoval. Na tomto principu funguje celá síť WWW. Např.: na stránce o nových filmech v kinech najdete odkazy na stránky filmových společností, na jejich stránkách zase odkazy na známé herce... Takto jsou pospojovány související informace a vytvářejí tak opravdu obrovskou informační síť, rozprostírající se po celé planetě...
Na Internetu mají multimédia také velký význam. Jde o to, že na WWW stránkách můžete najít různé multimediální prvky (obrázky, zvuk, video). I když současná rychlost internetovského spojení nedovoluje plynule přehrávat klasický videozáznam (MPEG), Internet začíná pomalu konkurovat televizi díky formátu RealVideo.
Dnes už je i v ČR běžné, že rozhlasové stanice vysílají po Internetu.
Požadavky nejsou příliš vysoké. Minimum je počítač 486 a alespoň 8 MB RAM. Doporučená je zvuková karta - občas se může hodit. Hlavní příčinu rychlosti práce s Internetem je však třeba hledat jinde.
Jednou z variant je připojení pomocí pevné linky. Zatím je ještě dost drahé. Hodí se spíš k připojení celé sítě. V dnešní době se připojení realizuje nejčastěji pomocí modemu. Modem je zařízení, pomocí kterého se přes telefonní linku spojíte s počítačem poskytovatele Internetu. Naštěstí Český Telecom vyšel uživatelům Internetu vstříc a zavedl speciální telefonní čísla pro levnější připojení.
Další nezbytnou věcí pro připojení k Internetu je tzv. poskytovatel připojení (Internet provider). je to firma, která vám sdělí uživatelské jméno, heslo a telefonní číslo počítače, na který se pomocí modemu připojíte a ze kterého se rozbíháte do dálek Internetu. Někteří poskytovatelé si účtují měsíční paušál, někteří si účtují poplatek za dobu připojení. Již dnes si můžete vybrat ze tří poskytovatelů (VOLný.cz, World Online, Contactel), kteří nabízí připojení zdarma - platíte jen telefonní poplatky.
Je důležité si uvědomit, že je nutné platit také telefonní poplatky za připojení k počítači poskytovatele. Jde sice o místní hovor, ale ani jeho cena není zanedbatelná. Naštěstí Český Telecom vyšel uživatelům Internetu vstříc a zavedl speciální telefonní čísla pro levnější připojení. Nezapomínejte na to, že po dobu připojení k Internetu bude telefonní linka blokována.
Nemusíte se obávat, že byste při prohlížení informací z USA platili mezinárodní telefonní poplatky. Ať na Internetu provádíte cokoliv a kdekoliv, platíte pouze telefonní poplatky za připojení ke svému poskytovateli.
Za předpokladu, že nepočítáme úvodní investice (počítač, modem) a budete připojeni každý den 1 hodinu mimo špičku (v pracovní dny 21:00 - 7:00, o víkendech celý den), zaplatíte měsíčně na telefonních poplatcích necelých 500 Kč.
Jedním z problémů současného Internetu je jeho přetížení. Stovky tisíc lidí si prohlíží WWW stránky a provoz na Internetu v určitých dobách lze přirovnat k provozu na silnicích v pátek odpoledne. Pro práci s Internetem je tedy dobré vybírat si dobu připojení podle místa, kam se chcete podívat. Pokud Vás budou zajímat pouze české stránky, je dobré zvolit dobu později večer (po 21. hodině). Nejen, že za telefon zaplatíte méně, ale surfování Internetem bude mnohem svižnější. Pokud Vás zajímají především zahraniční informace, je dobré řídit se podle tamního času. Například pokud chcete navštívit americké stránky, volte dobu připojení převážně dopoledne, protože tam je právě noc.
Pokud se někdo zeptá, co mu může Internet nabídnout, existuje jen jedna správná odpověď: VŠECHNO. Na Internetu snad neexistuje oblast , o které by nebyly stovky stránek informací.
WWW stránky mohou obsahovat text, obrázky, zvuky, videoklipy. Důležitým rysem každé stránky je, že může obsahovat hypertextové odkazy, které mohou odkazovat na jiné stránky.
V současné době existují na Internetu miliony WWW stránek, z nichž je většina v anglickém jazyce. Ale ani český Internet není chudý. I u nás je možné najít mnoho stránek, které obsahují velké množství informací.
jednou z oblastí, která se na Internetu rozvíjí obrovskou rychlostí, jsou informace, které můžete využít při práci. Kromě tzv. firemních WWW stránek, na kterých najdete informace o určité firmě, existují i stránky s jinými zajímavými informacemi. Lze tu najít například aktuální seznam zákonů, seznam různých neplatičů nebo například obchodní rejstřík s možností vyhledávání.
Internet je největším konkurentem pro noviny. Výhodou internetového zpravodajství je jeho aktuálnost. K dispozici je velké množství stránek s aktuálním zpravodajstvím. Od zpráv ČTK až po deník Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Na Internetu si můžete přečíst téměř všechny nejznámější deníky.
Internet začíná pomáhat jako Zlaté stránky. Nejdete zde totiž například slovníky, aktuální kurzovní lístky nebo velkou nabídku pracovních příležitostí. Ti, kdo se stále nemohou rozhodnout, kam na dovolenou, si mohou vybrat na stránkách cestovních kanceláří. Ty zde totiž nabízejí své katalogy.
Není tím myšlena cena připojení. Důležitá je cena informací, které lze na Internetu najít. Tyto informace a služby jsou v naprosté většině zdarma.
První službou, kterou Internet nabízí je elektronická pošta (e-mail). Jde o posílání dopisů přes Internet. Můžete poslat dopis napsaný na počítači komukoliv, kdo má tzv. elektronickou adresu (e-mailovou adresu). Tuto adresu dostanete většinou zdarma od svého poskytovatele připojení. Výhodou je, že můžete k dopisu přibalit téměř cokoliv. Od obrázku až po video záznamy.
Ne nadarmo říkají uživatelé elektronické pošty o klasické poště, že je příliš pomalá. Takto poslaný dopis totiž dorazí k adresátovi několik vteřin (maximálně několik minut) po odeslání. Ten může odpovědět kdykoliv.
Je to sice neuvěřitelné, ale už existují programy, pomocí kterých lze telefonovat přes Internet kamkoliv do světa za místní poplatky. je pouze nutné, aby oba uživatelé měli speciální program (ten je ale dostupný zdarma). Také programy, umožňující účast ve videokonferencích, jsou zdarma.Jednou z nejčastějších aktivit firem je faxování. Na Internetu jsou speciální počítače, které umožňují za zlomek ceny faxovat kamkoliv do světa.
Určitě Vás překvapí, že na programově solidně vybaveném počítači převyšuje cena programů několikrát cenu počítače. Ceny programů neklesají tak rychle jako ceny počítačů. Naštěstí i zde může vypomoci Internet. Na něm totiž najdete stránky s obrovským množstvím programů. Jde o programy typu freeware a shareware, které jsou nabízeny buď zdarma, nebo za malý poplatek. Programy bývají rozděleny do několika kategorií podle oblasti použití. Z nich si můžete vybírat programy podle požadavků. Na některých WWW stránkách bývají přidány i popisky a hodnocení. Nejlepší programy dokonce dostávají ocenění (tzv. sharewarové Oskary), které svědčí o kvalitě programu.
Na zvláštních WWW stránkách najdete seznamy firem, které nabízejí různé služby. V těchto seznamech lze hledat podobným způsobem jako ve Zlatých stránkách (ale mnohem rychleji). Většinou lze nalézt i odkaz na WWW stránku firmy a na ní nalézt více informací. na Internetu dnes kromě WWW stránek deníků najdete i specializované WWW stránky se zpravodajstvím, které jsou aktualizovány i několikrát denně. Máte tedy stále zdarma přístup k aktuálním informacím.
Nejznámějšími médii jsou bezesporu rádio a televize. Najde se jen málokdo, kdo nesleduje alespoň jednou denně televizi nebo neposlouchá rádio. Dalo by se říci, že tato dvě média mají rozhodující podíl na zásobování člověka zábavou a informacemi. I zde jim však Internet "šlape na paty". Jsou to sice poněkud rozpačité začátky, ale jejich vývoj letí rychlostí světla. V současné době se téměř ani nedá zjistit přesný počet internetovských rozhlasových stanic, protože stále přibývají další. Některé vysílají jen po Internetu, některé vysílají jak po Internetu, tak "klasicky".
Televizní stanice jsou na tom trochu hůře, protože kapacita internetových linek je ještě příliš malá. Existuje několik stanic, které poskytují pořady (především zpravodajství) pomocí Internetu.
I v ČR jsme již měli možnost setkat se s živým TV vysíláním po Internetu. ČNTS vysílala každý den 30ti minutové zprávy - vydrželo to jen asi 3 týdny...
Na Internetu zatím převažují hudební a video ukázky, které si po stažení na disk svého počítače můžete přehrát.
Všechny předcházející informace mají několik společných rysů, které znásobují výhody Internetu. Je to především rychlost, s jakou se lze k dané informaci dostat a dostupnost, že tuto informaci najdete ať jste připojeni odkudkoliv.
Jedním z největších problémů současného Internetu je rychlost. Kvůli obrovskému zájmu uživatelů, kterých přibývá geometrickou řadou, přestává stačit kapacita linek určených pro Internet. Tato situace by se dala přirovnat k rozvodu vody úzkým potrubím. Čím více lidí vodu odebírá, tím menší proud teče každému z nich. Z toho důvodu je nutné dobře si rozmyslet, jakého poskytovatele připojení k Internetu zvolit.
Internet samozřejmě není přetížen pořád. Situace připomíná stav na silnicích. Má své špičky, minima, zácpy, ale také naprosto volné dálnice, po kterých lze uhánět maximální rychlostí. To je však jen zjednodušené vysvětlení. Problematika rychlosti je složitější, protože závisí i na typu služby (či informace), kterou hledáte a také na místě, kde se nachází. Všeobecně platí, že na českých zpravodajských stránkách je největší zácpa v ranních hodinách, kdy se noviny čtou nejvíce. Naopak pro stránky v USA je nejvhodnější dopoledne. Třeba pro australské stránky je nejlepší odpoledne.
Existují speciální stránky, kde jsou popsány postupy na výrobu drog nebo výbušnin a to především z běžně dostupných materiálů. Jsou sice pouze v anglickém jazyce a na stránkách, na které se lze dostat až po nějaké době hledání, ale vždy se najde nějaký "chytrák", který to najde, přeloží a je to.
Volnost, která v Internetu navozuje dojem anonymity a z ní plynoucí beztrestnosti, je zdrojem mnoha nepříjemností. Někteří uživatelé (především e-mailu) se chovají "jako utržení ze řetězu" a v diskusích nebo reakcích na články zasypávají své oponenty a náhodné čtenáře sprostými výrazy. Pro chování na Internetu platí nepsaná, ale většinou dodržovaná pravidla "NetEthics", která upravují zásady všeobecné slušnosti. Mezi přestupky proti těmto pravidlům patří i nevyžádaná pošta (spam), kterou Vás zahlcují někteří obchodníci. To může způsobit naplnění e-mailové schránky (to je podobné, jako když vám někdo klasickou poštovní schránku naplní letáky, takže ostatní dopisy se do ní už nevejdou). Dnes už jsou e-mailové schránky tak velké, že by k něčemu takovému dojít nemělo.
S rozvojem obchodování pomocí Internetu roste nabídka tzv. internetových obchodů, kde si můžete zboží prohlédnout a objednat. Po světě už existuje mnoho takovýchto virtuálních obchodních domů. Protože otázka bezpečnosti zatím není uspokojivě vyřešena, je lepší a bezpečnější si objednat zboží na dobírku, protože zadávání čísla kreditní karty nemusí být vždy úplně bezpečné.
Jelikož na Internetu neexistuje cenzura, děti by nikdy neměly surfovat Internetem bez dozoru. Zpočátku sice nic nehrozí, ale časem dítě může díky své zvídavosti najít i horší věci než ve večerním TV vysílání. Je proto nutné děti hlídat a případně zasáhnout. Ze stejného důvodu je na WWW stránkách mnoho nezaručených informací, takže je třeba brát některé údaje s rezervou. Fámy a dezinformace se po Internetu šíří velmi rychle. Nevěřte všemu, co vám sdělují "naléhavé e-maily".
Internet by se dal přirovnat k obrovské knihovně plné knih. Ovšem aby přirovnání bylo dokonalé, je nutné si představit, že všechny knihy jsou nasypány na hromadě a že téměř neexistuje třídění. V Internetu totiž také neexistuje centrální třídění a řazení informací. Orientace je tak obtížnější.
Pro zjednodušení lze říci, že každá WWW stránka má svou adresu. Ta se skládá z několika částí. První částí je identifikace počítače, kterém se daná stránka nachází. Těmto počítačům se říká servery a jsou to počítače, které část svého obsahu ukazují právě prostřednictvím Internetu. Tato část adresy zpravidla ukazuje na titulní stránku serveru, kde najdete odkazy na jednotlivé podčásti, nebo dokonce i odkazy na konkrétní WWW stránky s informacemi. Jako příklad lze uvést adresu http://www.seznam.cz, která je adresou počítače české křižovatky Seznam. Z ní vedou adresy na různé kategorie stránek. Druhou částí adresy může být adresář, ve kterém je k dispozici příslušná informace. Někdy je součástí adres i název souboru, ve kterém si informace přímo nachází. Přípona tohoto souboru je nejčastěji htm nebo html, můžete se však setkat i s koncovkami asp či php3.
Adresa může vypadat třeba takto:
http://www.seznam.cz/pridej.html
http:// nepovinná část adresy, zpravidla automaticky doplňovaná prohlížečem
www.seznam.cz/ adresa počítače, ze kterého jsou odkazy na další informace
pridej.html soubor s informací (v tomto případě informace o přidání odkazu do Seznamu)
Pro komunikaci bylo nutné stanovit standardy. Tyto standardy se nazývají protokoly. Nejznámějším protokolem je TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Ptotocol), který k identifikaci používá čtveřici čísel z intervalu 0-255. To, že webové adresy píšeme pomocí slov je v podstatě trik. Adresy zapsané čísly (IP adresy, např.: 212.20.96.34) jsou specializovanými počítači převáděny na jmenné adresy a naopak. Tyto servery se nazývají DNS (Domain Name Server). Servery DNS jsou přístupné pouze pomocí IP adres. Pro větší bezpečnost jsou DNS vždy dva - primární (PDNS) a sekundární (SDNS). Pokud první z nich selže, druhý převezme jeho funkci.
V lidských silách není ani zjisti počet WWW stránek na Internetu (pouze se odhaduje, že jich je několik desítek milionů), natož tyto informace třídit a ručně hledat. Existují proto dvě nejdůležitější metody, jak se k dané informaci dostat. Jsou to křižovatky a vyhledávače.
První metodou, jak zavést v množstvím WWW stránek pořádek, je vytvoření tzv. křižovatek. Ty pracují následujícím způsobem: Jestliže najdete zajímavou stránku, můžete její adresu zadat pomocí formuláře do databáze křižovatky. Tato adresa (většinou s popisem obsahu stránky) je poté k dispozici na stránkách křižovatky. Tyto stránky jsou uspořádány tak, že na titulní straně najdete seznam hlavních kategorií, které jsou uspořádány podle jednotlivých oblastí. Pokud zvolíte určitou oblast, objeví se stránka, na které je tato oblast opět rozdělena na několik částí. Takto se může dané téma větvit, až se dostanete na stránku, kde jsou odkazy na jednotlivé WWW stránky.
Většina křižovatek obsahuje i rychlé prohledávání svých databází, které vám umožní rychle najít stránku, která může být v několika kategoriích. Nejznámější světovou křižovatkou je Yahoo! na adrese http://www.yahoo.com. Avšak i na českém Internetu existuje několik křižovatek - nejznámější je asi Seznam na adrese http://www.seznam.cz.
Kromě křižovatek existují tzv. vyhledávače, které pravidelně vypouštějí na Internet tzv. pavouky, shromažďující informace o jednotlivých stránkách. Tyto informace ukládají do obrovských databází, které jsou svou kapacitou pro normálního člověka nepředstavitelné. Pokud se dostanete na stránku takového vyhledávače, objeví se před vámi řádek, do kterého můžete zadat slovo nebo slovní spojení, které hledaná stránka obsahuje. Během několika okamžiků vám vyhledávač zobrazí seznam stránek vyhovujících vašim požadavkům. Kliknutím na odkaz v seznamu se přenesete na příslušnou stránku. Nejznámějšími vyhledávači jsou Altavista (http://www.altavista.com) a Excite (http://www.excite.com). Na českém Internetu je asi nejznámější Kompas (http://kompas.seznam.cz). Pokud se vám zdá, že určitý prohledávač je příliš pomalý, tak se mýlíte. Rychlost prohledávačů je velmi vysoká, pomalé je spíše vaše připojení na Internet.
WWW stránky lze rozdělit do několika kategorií. Každá má určité charakteristické vlastnosti, kterými se liší od ostatních.
Jednou z nejrozšířenějších kategorií WWW stránek jsou tzv. domácí stránky. Někdy se jim také říká osobní. Tyto stránky jsou většinou vytvořeny lidmi, kteří se chtějí představit a uvést na Internetu. Na těchto stránkách obvykle najdete základní údaje o autorovi stránky - datum narození, stručný životopis a někdy i povídání o jeho zálibách. Samozřejmou součástí jsou tzv. oblíbené linky neboli odkazy na stránky, které se autorovi líbí. Většinou tam lze nalézt mnoho zajímavých adres, které se vám mohou hodit. Domácí stránky najdete především na stránkách vysokých škol, kde pro studenta informatiky je skoro potupou nemít vlastní stránku. Jeden ze zajímavých seznamů je na adrese http://people.vslib.cz, na které najdete domácí stránky mnoha studentů Technické univerzity v Liberci. Jestliže hledáte někoho konkrétního, stačí se podívat na stránku http://www.lide.cz. Tam je vyhledávací formulář. Stačí zadat příjmení nebo jméno a kliknout na "hledej". Objeví se seznam lidí tohoto jména společně s odkazy na jejich WWW stránky (pokud mají) a e-maily.
Dalším typem stránek, kterých na Internetu rychle přibývá, jsou WWW stránky firem. Tyto stránky vznikají především za účelem, aby se lidé s firmou seznámili. Stránky obvykle obsahují něco o historii a o jejím současném stavu. Na těch detailnějších najdete i rozdělení na jednotlivá oddělení a také kontakty na příslušné osoby. Některé firmy mají na svých stránkách ceníky služeb nebo fotografie a popisky výrobků. Hitem poslední doby je tzv. on-line obchod - přímo na stránkách si můžete určitý výrobek, nebo alespoň zjistit, kde se nachází nejbližší prodejna.
Příklad firemní stránky, kde jsou informace o prodeji určitého produktu (v tomto případě počítačového programu), najdete na adrese http://www.zoner.cz.
Jedná se o stránky, na kterých firmy nabízejí své výrobky. Jsou to především knihy a menší zboží. Pokud budete kupovat televizi, pravděpodobně půjdete do klasického obchodu, kde si můžete vše osobně vyzkoušet.
Ve virtuálních obchodních domech se v současné době prodávají nejvíce hudební CD a knihy. Tento typ prodeje má i své výhody. Pro majitele obchodu to jsou především nízké náklady a z toho vyplývající rozumné ceny. V případě hudební CD bývá dobrým zvykem nabídnout i možnost poslechu ukázek z každého nabízeného CD. Návštěvník má pak jistotu, že nekupuje zajíce v pytli.
Stačí si pak vybrané zboží pomocí formuláře, který najdete na stránce objednat. Zajímavý obchodní dům je na adrese http://hlava.vogel.cz. Seznam virtuálních nákupních center je na adrese http://www.shopping.cz.
Dalším typem stránek na Internetu jsou stránky Informační. Do této kategorie se kromě zpravodajských stránek řadí také zajímavé informace v elektronické podobě. Klasickým příkladem stránek tohoto typu je telefonní seznam, dostupný přes Internet. Dalším může být hledání v obchodním rejstříku. Zvláštním případem jsou stránky, pomocí kterých můžete prohledávat Internet nebo které obsahují databáze odkazů na zajímavé stránky zaměřené na konkrétní oblast. Pro prohledávání můžete použít například vyhledávací systém Sherlock na adrese http://www.sherlock.cz. Na Internetu lze najít v elektronické formě i mapy. Snadno se v nich vyhledává a výsledky hledání je samozřejmě možné vytisknout.
E-mail neboli elektronická pošta je jednou z příčin, že Internet přitahuje stále víc lidí. Potřeba komunikace totiž neustále roste, stejně jako požadavky na její možnosti, kvalitu a především na rychlost. A právě elektronická pošta může všechny tyto požadavky uspokojit.
E-mail je anglický výraz pro elektronickou poštu, který se používá i u nás. Jde o posílání dopisů přes Internet. Díky výhodám, které elektronická pošta přináší, se s ní můžete setkat i ve vnitropodnikových sítích, kde za její pomoci zaměstnanci komunikují a vyměňují si dokumenty a informace. Je to zkrátka komunikační prostředek moderní doby, se kterým se budete setkávat stále častěji. Rozšíření elektronické pošty prospívá také to, že svou vlastní e-mailovou schránku může mít každý uživatel Internetu zdarma - stačí si jen vybrat, nabídka je dost široká...
Elektronické adresy mají různý tvar podle počítače, na kterém je umístěna e-mailová schránka. Důležitým prvkem každé adresy je znak "@", kterému se říká "zavináč" - je součástí každé elektronické adresy. Rozděluje ji na dvě části. První část charakterizuje konkrétní osobu, které adresa patří - bývá to buď "jmeno.prijmeni" nebo přezdívka či zkratka jména. Druhou částí adresy je adresa počítače, na kterém se e-mailová schránka nachází. Adresa uživatele tedy může vypadat: pif@ausi.com
Programů pro práci s elektronickou poštou je velmi mnoho. Liší se kvalitou, možnostmi a především cenou. Ovládání se však nijak neliší. Na Internetu je zdarma PegasusMail i Outlook Express, který je součástí programu Internet Explorer. Také konkurenční prohlížeč, kterým je Netscape Navigator, obsahuje program pro práci s elektronickou poštou. Pravděpodobně jedním z nejpoužívanějších e-mailových klientů je Outlook (součást kancelářského balíku MS Office).
U každého e-mailového klienta musíte zadat informace o své poštovní schránce (uživatelské jméno, heslo, příchozí pošty (POP3), server odesílané pošty (SMTP)). Proto je nejvhodnější je používat jen na počítači, ke kterému nemá nikdo kromě vás přístup. Někdy byste si ale chtěli přečíst poštu mimo domov - z toho důvodu je možný přístup do e-mailové schránky přes WWW rozhraní (využíváno především u "free mail" serverů). Po zadání uživatelského jména a hesla se dostanete na WWW stránku, která funguje obdobně jako programy, tímto způsobem si můžete přečíst poštu z kteréhokoliv počítače na světě - a nemusíte mít žádný software.
I když vzhledem a některými drobnostmi se programy mohou od sebe lišit, psaní dopisů je u všech stejné. Lze říci, že každý dopis se skládá z adresy a vlastního obsahu. Do příslušného políčka musíte napsat elektronickou adresu toho, komu dopis posíláte. Vyplňovat by se mělo i políčko "předmět", do kterého se píše téma dopisu - příjemci to zjednoduší orientaci v došlé poště. Pak se jen stačí kliknutím myši přepnout do plochy pro tělo dopisu a můžete začít psát. Ne každý poštovní program podporuje český jazyk. Pokud tedy někomu píšete poprvé a nevíte, jestli jeho e-mailový klient "umí česky", tak "piste bez hacku a carek" - bohužel, někteří uživatelé toto nerespektují, a tak by bylo asi nejlepší zvyknout si na to, že čárky a háčky se do elektronické pošty nehodí.
Použité zdroje: NEW MEDIA, spol. s.r.o.
Svět Internet - číslo 22
Vogel Publishing, s.r.o., Praha
Počítač pro každého
Internet
14. únor 2008
10 947×
4046 slov
