Modemy

Modem nám umožňuje pomocí stávajících telefonních linek zprostředkovat komunikaci mezi vzdálenými počítači. K tomuto spojení nepotřebujeme kromě telefonu, počítače a modemu žádné další zařízení. Můžeme tedy realizovat dálkové spojení bez samostatných kabelů či bezdrátových spojů všude tam, kam vede telefon.
Modem při této komunikaci mění digitální signál vystupující z počítače, který nelze vyslat přímo do telefonního přístroje, na signál analogový (charakteristické škvrkání, pískání), který již je možné pomocí telefonu přenášet stejným způsobem, jako hlas. Tento převod se nazývá modulace. Na opačné straně druhý modem převede modulovaný signál zpět na digitální, který může přijímající počítač zpracovat, čemuž se říká demodulace. Odtud pochází zkratka MoDem, čili modulátor a demodulátor.

Historie modemů
První modemy sloužily k terminálovému spojení s velkými počítači IBM. Dosahovaly závratných rychlostí 110 bps (bits per second, tedy bitů za vteřinu - jeden byte je 8 bitů). Do druhé poloviny 60. let se rychlosti držely na 300, maximálně 600 bps.
V roce 1981 představila firma Hayes Smartmodem řízený mikroprocesorem, který byl ovládán dnes již všude používanou sadou AT příkazů. Modem se tak změnil z jednoúčelového zařízení na univerzální přístroj, jehož nastavení se mohla měnit přímo z počítače bez potřeby hardwarových zásahů. Vznikly standardy CCIT V.xx pro rychlý přenos dat, které umožnily komunikovat modemům od různých výrobců mezi sebou bez omezení. Znamenalo to bouřlivý rozvoj modemů a jejich masové rozšíření. Organizace CCIT byla později přejmenována na ITU-T (International Telecommunications Union).
Dnešní modemy obsahují kromě mikroprocesoru i paměť, ve které je uložen program řídící činnost modemu. Protože se již dále nemění způsob vysílání dat do telefonní linky, je dnes obvykle možné naučit modem novým kouskům či vyšší rychlosti pouhou aktualizací tohoto programového vybavení. Pro ulehčení přechodu na novou verzi jsou některé