Harddisk můžeme rozdělit na několik partitions. Každá partition pak funguje jako samostatný disk, což znamená, že můžeme mít více operačních systémů na jednom harddisku. Každý operační systém pak používá pouze partition svého typu a ostatních si nevšímá.
Na začátku každého disku se nachází MBR (Master Boot Record), ve kterém je partition tabulka a program, který se spustí při bootování z daného disku. Tento program si najde v partition tabulce která partition je označena jako aktivní a provede skok na její začátek. Tam se vyskytuje kód pro zavedení OS (pokud tam nějaký je) (io.sys, msdos.sys).
Toto schéma není vestavěno do hardwaru ani v BIOSu , je to pouze dohoda, kterou dodržuje většina OS.
Původní uspořádání partitions pro PC harddisky umožňovalo existenci pouze 4 partitions. Po čase se ukázalo, že je to málo (např. FAT16 může být velká max. 2GB). Proto byly vytvořeny tzv. extended partitions. Tímto způsobem mohla být 1 primární partition do několika sub-partitions. Tato rozdělená primární partition se nazývá extended partition a subpartitions jsou tzv. logické partitions. Ty se chovají jako primární, ale jsou vytvořeny jinak. Mezi primárními a logickými partitions není žádný rychlostní rozdíl.
Aby operační systém rozeznal, které partitions mu patří, je v každé 1 byte, který udává druh partition (FAT12, FAT16, FAT32, Linux, Novell).
Při práci s partitions (jejich vyváření, mazání, apod.) používáme program fdisk nebo např. PowerQuest Partition Magic.
30. prosinec 2007
3 629×
226 slov
