Systém je souhrn souvisejících prvků, sdružený do nějakého smysluplného celku. Systém se skládá z částí, které jsou spojeny za účelem umožnění toku informací, materiálu nebo energie. Pojem je používán pro popis entit, které se vzájemně ovlivňují a pro něž může být vytvořen matematický model Subsystém je systém, který je částí jiného systému.
Chování systému je způsob reakce systému na podněty z okolí, respektive způsob realizace cílů. Chování je určeno vztahy mezi vstupy a výstupy systému. Může být statické (v čase neměnné) či dynamické (v čase se mění).
Podle vztahu mezi chováním systému, jeho stavy a podněty rozlišujeme především deterministické a stochastické systémy, fuzzy systémy.
Hranice systému vymezuje samotný systém nebo odděluje více systémů. Logická hranice je pomyslnou hranicí a vymezuje podsystémy v rámci systému, ovšem okolí systému je již viditelnou hranicí. Prvky vně hranice pak ovlivňují chování systému.
Systémy dělíme takto:
Deterministické chování systému je jednoznačně určeno jeho strukturou a vlastnostmi a dá se předpovědět budoucí stav systému.
Odpovídá nahodilému chování systému (je zde určitá míra neurčitosti, při stejném stavu může nastat více variant chování). Nahodilé chování se pak vyjadřuje pouze statisticky a to i tehdy, je-li známa struktura uvažovaného systému. Zde chování vyjadřujeme pouze s určitou pravděpodobností pomocí statistických funkcí. Chování má pravděpodobnostní charakter, nový stav systému je znám pouze s určitou pravděpodobností.
V systémech může nastat zpětná vazba, kdy některá výstupní veličina opětovně ovlivňuje některou ze vstupních veličin, a tedy i samotný systém. Projevy se liší podle vlivu vazby.
2. červen 2018
2 480×
302 slov
