Nejstarší medium byl tzv. děrný štítek.Používal se k zaznamenání dat u nejstarších počítačů.Byl to kotouč,nejčastěji z papíru o velikosti 184,4 x 82,5 x 0,18 mm (norma ČSN).Data byla zaznamenána pomocí perforace tohoto kotouče v různých částech.štítek byl rozdělen do 80-90-ti sloupců a 12-ti řádků.Data se však neukládaly binárně, ale v systému písmen a číslic, ale abeceda byla zredukována na zákl. písmena a znaky, neboť kapacita štítku se počítala na 80 znaků.Později se objevilo i efektivnější kódování (160 zn. Apod.).
I zvýšená hustota záznamu na děrném štítku však přestávala dostačovat.Z těchto důvodů vývojáři navrhli děrné pásky.Zvýšila se tím rychlost zápisu i čtení.Pásky měly 7-9 řad děr.Nevýhodami však zůstala možnost poškození papírového média a nemožnost vícenásobného zápisu.
S objevem magnetických materiálů děrné pásky vystřídaly štítky z plasu, pokryté magnetickou vrstvou.Tím se oproti děrnému štítku zvýšila mnohonásobně kapacita, přibyla možnost přepisu a zvýšila se rychlost čtení se sníženým rizikem mechanického poškození.
To vše však vytlačila magnetická páska, která se používala nejen u velkých sálových počítačů, ale rozšířila se i do domácností a používá se dodnes.Nejdříve v podobě velkých pásků, potom také v podobě kazet.U správců sítí apod. se používá hlavně kvůli kapacitě (na jeden pásek se vejdou desítky Gb).
Následně byla navrhnuta disketa.Nejdříve osmipalcová o kapacitě 160-320 kb,dále 5 ¼ palce o 360kb-1,2mb a nakonec 3,5 palce o 720kb-1,44mb,používaná dodnes.
Na principu magnetických kotoučů se dnes vyrábí řada médií, např. zip a jaz od iomegy, superdisk LS-120 atd..
Začaly se vyrábět CDčka (compact disk),která se rozšířila velikou rychlostí.Nejnovější médiem je DVD (digital versatile disc).
Také se začaly vyrábět tzv. „compact flash“ karty o různých kapacitách.
Existují také tzv. šuplíky, do nichž se vloží HDD a zasune se do počítače
9. září 2007
3 431×
309 slov
