Český romanopisec a dramatik, tvůrce historických povídek, románů a cyklických románových kronik z českých dějin (husitství, pobělohorská protireformace, národní obrození), historických a vesnických dramat a her s pohádkovými motivy. Narodil se ve východočeském Hronově, vyrůstal v Broumově. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové (1867-71). Po studiu dějepisu na filosofické fakultě v Praze (1871-74) působil jako středoškolský učitel v Litomyšli a po roce 1888 v Praze. V roce 1917 jako první podepsal 'Manifest českých spisovatelů', čímž vyjádřil touhu po národní samostatnosti. Po volbách v roce 1920 se stal členem republikového senátu. V letech 1901-21 redigoval časopis 'Zvon'. Historickou objektivností, realičností a aktuálním vylíčením smyslu českých dějin přiblížil svá díla současnosti. Vybíral si látky romantické i psychologické, konfrontoval osobní ideály se soudobou společností. Hlubší pohled na vlastní životní epochu rozvinul ve svých memoárech. Zemřel v Praze.
Hlavní díla:
Bratrstvo: Tři rapsodie
- Bitva u Lučence, 1899
- Mária, 1904
- Žebráci, 1909
F. L. Věk: Obraz z dob našeho národního probuzení, 1888-1906 (5 dílů)
Filosofská historie, 1877
Lucerna, 1905
Mezi proudy
- Do tří hlasů, 1890
- Dvojí dvůr, 1887
- Syn ohnivcův, 1888
Proti všem
- Boží zástup, 1893
- Kruciata, 1893
- Skonání věků, 1893
Psohlavci, 1883-84
Staré pověsti české (Old Czech Legends), 1894
Temno, 1912-14
U nás
- Novina, 1899
- Osetek, 1902
- Úhor, 1896
- Zeměžluč, 1903
Český prozaik a publicista, tvůrce realistické vesnické povídky, románové idyly a elegie. Vyzdvihl nejprve dobrotu a ušlechtilost venkovanů, poté jejich slabošství, lakotu, egoismus a rozklad vztahů a buditelskou práci inteligence. Zakladatel beletristického časopisu 'Zvon', autor memoárů a mnoha knížek pro mládež.
Hlavní díla:
Pantáta Bezoušek, 1897
Zapadlí vlastenci, 1893
Český básník, teoretik, prozaik a dramatik. Autor povídek, pohádek a zlomků divadelních her, člen 'Literární skupiny' a 'Devětsilu'. Po příchodu do Prahy studoval práva a filosofii (1919-23). Od veršů objevujících svět prostých lidí, vyjadřujících touhu po harmonických vztazích lidí i věcí a vycházejících z důvěrného vztahu ke každodennosti dospěl k sociálně baladickým básním ztvárňujícím tragiku třídní příslušnosti a stal nejvýznamnějším představitelem proletářské poezie. Od zdravotních potíží mu nepomohla ani léčba v sanatoriu, ani pobyt u Jaderského moře, a tak v pouhých třiadvaceti letech podlehl tuberkulóze.
Hlavní díla:
Host do domu, 1921
Svatý Kopeček, 1921
Těžká hodina, 1922
16. srpen 2008
11 403×
371 slov
