Balada je původně lyrická, později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. Děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest. Balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý, dialog. Původní balady jsou lidové, jejich náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové konfrotovaní s nadpřirozenými silami. Od konce 18. století vznikají balady umělé, které mají většinou sociální náměty. Tato forma se stala oblíbenou ve více uměleckých oblastech, především v hudbě, kde má stejné atributy a vyskytuje se ve všech hudebních žánrech, především však v hudbě vážné, folkové a rockové či folk-rockové.
Ve dvacátém století získává balada sociální nádech: místo nadpřirozených jevů se jako zlo objevuje nespravedlnost společenského zřízení či nespravedlnost sociální. U Bezruče jsou to majitelé dolů (Rotschildové, Larischové), u Jiřího Wolkera továrníci jako zosobnění nespravedlivého společenského zřízení, kterými jsou dělníci vykořisťováni.
4. listopad 2007
9 336×
147 slov