Barokní divadlo

Rysy barokního divadla

Architektura, malířství, sochařství, umělecká řemesla a dokonce i hudba se navzájem setkali, aby vytvořily jedinečnou divadelní scénu, kde hráli všichni a vše bylo jako z pohádky. Jeviště oplývalo množstvím soch, které měli dynamiku, pohyb a aktivitu (např.: Světlonoši – sochy dvou andělů). Baroko si hojně připomínalo sv. Jana Nepomuckého, který se stal motivem pro tvorbu mnoha uměleckých děl (převážně soch). Významné jsou sochařské alegorie Pýchy, Závisti a Zoufalství výtečného barokního sochaře Matyáše Brauna a také socha Čechie (- jediné známé barokní sochařské zpodobení alegorické postavy Čechie hradební korunou a heraldickým lvem). Baroko hýřilo bohatstvím, leskem, svůdností a nadbytkem, což dokazují bohatě zdobené relikviáříky, ale nejen ony (např.:relikviář s oslavou sv. Jana Nepomuckého – použití pestrých látek, vyšívané korálky atd.). Co se týče barokních oděvů, tak byly též vyráběny z barevných látek. Výzdoba byla maximální, ornamenty na šatech byly vyšívané třpytivou nití a kovovými flitry atd. (př.: kouzelnický plášť a čapka, baletní sukně, kostým Turka, kostým sultánky). Pro módu bylo charakteristické, že jak k pánskému, tak k dámskému oblečení náležela paruka.
Divadelní atmosféře dodali důmyslný a výrazný šmrnc hudební nástroje, které právě v baroku zaznamenaly vysoký rozvoj – např.: varhanní pozitiv procesní (pozitiv je varhanní nástroj bez pedálů s labilními píšťalami, většinou ve tvaru skříně, určený ke hře na obvyklém stálém místě), housle aj.
V malířství se rozvíjelo mnoho nových žánrů – krajinomalba (mapa Čech zvaná Müllerova – mapa českého království rytá podle předlohy vojenského inženýra Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 tvoří vrchol kartografického zobrazování naší země), portréty (neobvyklý - troj-portrét Bernarda Ignáce z Martinic a jeho dvou manželek) , zátiší atd.
Baroko se zhlédlo v křivkách, elipsách, vypouklých plochách a objemech, nábytek se vyznačoval esovitými nohami , šroubovitě stočenými sloupky, bohatstvím dekoru a všelijakými technikami zdobení (intarzií = vykládání dřevem, marketérií = vykládání mosazí, slonovinou apod.). Typická byla komoda, barokní sekretář se spoustou zásuvek a šatní skříň (př.: skříň s alegoriemi čtyř dílů světa), dále se rozšířil sedací nábytek s luxusním čalouněním (př.: křeslo s gobelínovým potahem) a repertoár stolů od jídelních, přes čajové, až po noční stolky.