Baroko - 17. století

situace v Evropě:
v této době se nachází v úpadku
(1618 – 1648) Třicetiletá válka zakončená Vestfálským mírem
Třicetiletá válka začala v květnu 1618 jako náboženský a politický konflikt v Čechách, pokračovala jako střetnutí mezi habsburským katolickým císařem a německými protestantskými knížaty, aby se v konečné fázi stala především velmocenským sporem mezi Habsburky a Francií. Zároveň je možné ji charakterizovat jako konflikt mezi stavovským principem a sílící absolutistickou státní doktrínou.

Vestfálský mír představuje významný mezník v evropských dějinách. Svatá říše římská národa německého a Španělsko ztratily své dominantní postavení na kontinentě. Do čela nastoupily Francie a v roli nové velmoci Švédsko. Tyto země byly zároveň garanty mírových úmluv. Oba státy zaznamenaly i územní zisky. Švédsko získalo vysněnou kontrolu nad Baltem. Mír potvrdil suverénní postavení severního Nizozemí (na úkor španělských Habsburků). Rakouští Habsburkové si naopak upevnili moc ve svém středoevropském soustátí.
1621 Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí
Bitva na Bílé hoře - konec Stavovského povstání
- Habsburkové získávají dědičně titul krále v Českých zemích
- nástup REKATOLIZACE (Protireformace)

Před Bílou horou bylo zhruba 88–90 % obyvatelstva českých zemí nekatolického vyznání.

Ihned po Bílé hoře se navrátili jezuité, kteří byli vypovězeni roku 1618; své postavení posilovaly i staré řády: benediktýni, premonstráti, cisterciáci ad. Během první poloviny 17. století přišly i nové řády, jako piaristé, irští františkáni – hiberni, černí benediktýni monserratští a další.
KONČÍ SNAHY O REFORMACI NÁBOŽENSTVÍ

Patenty proti nekatolíkům
1624 - vyšly první patenty proti nekatolíkům, které zakazovaly obyvatelům měst a venkova vyznávat nekatolickou víru, šlechticům hlásícím se k jiné než římské církvi zabraňovaly ve volném disponování majetkem.
1627 - další patent, který přikazoval i šlechtě buďto se přihlásit ke katolické víře, nebo do šesti měsíců opustit zemi. Obnovené zřízení zemské z téhož roku uznávalo jako jediné platné katolické vyznání.

Téměř celé Čechy a Morava se staly postupem doby věrně katolickými zeměmi.
Nevelké zbytky nekatolíků zůstaly v pohraničních podkrušnohorských oblastech a v Ašském výběžku (luteráni) i v pohorských regionech východních Čech a Moravy (čeští bratři). Zde potom vznikaly i nové heretické sekty, které měly vesměs jen lokální význam. Agitace ze zahraničí po skončení třicetileté války nenalézala příliš velkou odezvu.
Nicméně i tyto nevelké kacířské skupiny budily pozornost vídeňské vlády, hlavně po oživení luteránství ve Slezsku. Proto státní orgány od roku 1717 opakovaně vydávaly patenty proti nekatolíkům, stanovící tresty pro kazatele, kteří přicházeli ze zahraničí, a sankce za přechovávání zakázané literatury. Příručku ke zjišťování závadných knih sestavil jezuita Antonín Koniáš (1729) pod názvem Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající, k vykořenění zamykající. U koho se takové knížky nalezly, byl podroben výslechu a většinou až po opakovaném přestupku potrestán vězením, při těžkých deliktech a větší neústupnosti nucenými pracemi. Tresty smrti byly užívány jen zřídka, a to i navzdory tomu, že hrdelní řád Josefa I. vydaný roku 1707 ukládal za kacířství trest nejvyšší.
Zaslouží připomenout, že Koniášův Klíč nezavrhoval všechny knihy, jejichž autoři byli „kacíři“, bez rozdílu. Kupř. Komenského Brána jazyků byla vydávána jako učebnice i v jezuitských tiskárnách.
Útlak náboženský spojen s útlakem fyzickým a národnostním (Čechy součást Rakouska-Uherska)
V této době : ČARODĚJNICKÉ PROCESY
- popraveno více než 200 000 lidí

Zklamání z NENAPLNĚNÍ HUMANISTICKÝCH IDEÁLU
Obrat k BOHU - Nicotnost pozemského života ve srovnání s životem věčným
- Malost a bezvýznamnost lidské existence oproti nedostižnému
nadzemskému světu

Baroko pochází z portugalského slova barocco, jímž klenotníci v 16. století označovali nepravidelně utvářenou perlu. Jeho pojmenování není náhodné. Nepravidelná perla navozuje představu nepravidelných forem, které jsou charakteristické pro barokní umění, stejně jako vnitřní napětí, neklid a smysl pro dramatičnost.
Za nepravidelností, rozevlátostí a okázalou rozdychtěností se ovšem skrývá pevný řád.

Kolébkou nového stylu byl Pyrenejský (Iberský) poloostrov a poloostrov Apeninský.
Baroko se zrodilo na evropském jihu jako reakce na uměřenost humanismu a renesance, jako výraz nejistoty doby i jako vyjádření snah obrozeného a exaltovaného (vypjatého) katolicismu.

UMĚNÍ :
sochařství : Matyáš Bernard Braun (1684–1738), jehož sochy jsou k vidění v Kuksu a okolí
malířství : Petr Brandl (1668–1735), Jan Kupecký (1667–1740) a Václav Vavřince Reiner (1689–1743)
Rubens , van Dyck , Rembrant - Holanďané
malují se - portréty, krajiny, oltářní malby – využívají: živé barvy, energický pohyb
architektura : Chrám sv. Mikuláše , St. Paul´s Cathedral (Londýn)

náměty : oslava Boha
silně přitahuje téma smrti
sugestivní stupňování lidské bídy
síla hrůzy je přímo úměrná síle poutající k životu

LITERATURA:

EVROPSKÁ LITERATURA:
Itálie : Torquanto Tasso – Osvobozený Jeruzalém
- nábožensko-hrdinská epopej (téma křížové výpravy)
Španělsko : Pedro Calderón de la Barca – Život je sen
- Lékař ze cti, Soudce zalamejský
Anglie : John Milton – Ztracený ráj
náboženský epos – zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům vyšší moci
Německo : Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen – Dobrodružný Simplicius
Simplicissimus
- Nejprostší prostoduchý
- obraz hrůz třicetileté války z pohledu prosťáčka
Andreas Gryphius – básník

ČESKÁ POBĚLOHORSKÁ LITERATURA:
1. emigrační směr (pol. 17. Století) :
emigranti - mají většinou ještě humanistické ideály, díla vycházejí z Veleslavínské doby
- polemizují s církví, opěvují český stát, národní svobodu, český jazyk
Pavel Skála ze Zhoře – zabývá se Husem a církevní reformací
Pavel Stránský – O státě českém (latinská obhajoba předbělohorských Čech)
Jiří Třanovský – Cithara Sanctorum někdy nazýváno Tranoscius (kancionál vydaný v Levoči)

Jan Amos Komenský (1592–1670)
- vychováván v rodině jednoty bratrské
- poslední biskup jednoty bratrské, evangelický teolog
- filosof, teoretik pedagogiky, všestranný vzdělanec a výborný spisovatel.
- vyšel z evropského humanismu, čemuž odpovídá i forma jeho raných prací, aby v pozdějším období
dospěl k výrazu odpovídajícímu evropskému baroku.
- jeho život je naplněn prací až hektickou, vedle svého kněžského poslání, činnosti vědecké a umělecké
se angažoval i v politickém dění.
- usiloval o navrácení práv českým a moravským nekatolíkům , bezvýsledně
- velký propagátor mírových idejí
-odchod do vyhnanství (roku 1628) znamenal v osobním životě Jana Amose velký otřes, který se
projevil i v jeho literárních pracích.
- poslední polyhistor lidstva

1628 - odešel do polského Lešna
1640 – pozván do Anglie (založit akademii věd), pak působil ve Švédsku (učebnice)
1648 – Vestfálský mír – konec nadějí na návrat do vlasti
dílo : Kšaft umírající matky jednoty bratrské – alegorická forma závěti
1650 – v Šarišském potoku – Uhry
1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál ke slovníku Poklad jazyka českého
1656 – Holandsko, kde také r. 1670 v Naardenu zemřel (území hrobu patří ČR)

Dílo :
a) Před odchodem z vlasti
Labyrint světa a ráj srdce (2 části)
- satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka- vzdělance (autor)
- průvodci : Vševěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizp. se nedostatkům)
- prohlížejí všechny stavy a zaměstnání – realistický obraz doby, smýšlení a lidí
- ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, klam,podvod,války…)
- 2.část – návrat do vlastního srdce a k Bohu (- záchrana)
- názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma,bohatý jazyk
Listové do nebe
- patří do tzv.útěšných spisů
- 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi

b) Pedagogické práce „ učitel národů“
spisy teoretické (latinsky):
Velká didaktika (Didactica magna)
- zásady moderního vyučování a výchovy
- důraz na praxi; názornost vyučování; tělesnou výchovu; poznávání přírody; kázeň
- obsahuje i názor na koncepci vzdělání – rozdělení na 5 šestiletých cyklů
1. období školy mateřské – působení matky
- nejdůležitější období
- i dívky by měly chodit do školy – schopny poskytnout vzdělání svým dětem
- dílo : Informatorium školy mateřské – rady pro výchovu
v tomto období
2. obecná škola
- výuka a učebnice v národním jazyce (nikoli memorování
latinských textů
- trivium a kvadrium
- společné chlapecké a dívčí třídy
- názorné vyučování; učení vlastními zkušenostmi a nést odpovědnost za své skutky ( proti těles. trestům!)
- učebnice : ORBIS PICTUS – Svět v obrazech
- 1. obrázková učebnice na světě
JANUA LINGUARUM RESERATA - Brána jazyků otevřená
SCHOLA LUDUS – Škola hrou
- rozvíjí smyslové schopnosti
3. klášterní vzdělání
- nejsou v každé obci
- více náboženský charakter
- výchova je oddělena
- vyučování v latině a řečtině
4. univerzitní vzdělání
- není dívkám přístupné
5. vědomosti získané cestováním

c) Encyklopedické práce – navazuje na Štítného, Blahoslava. Veleslavína
PANSOFIE
- úsilí shrnout výsledky vědění (7 dílný celek) – nedokončeno
- práce na slovníku mateřštiny
- pojednání O POEZII ČESKÉ ( propaguje časomíru)
- PANHARMONIE – úsilí o dorozumění mezi národy, o věčný mír
- doufal, že vzdělání povede ke sbratření lidstva

2. domácí literatura:
a) oficiální , jezuitská
- téma : náboženské
- převažují agitační spisy (přesvědčují o správnosti konání jezuitů)
- životopisy svatých, postily – příprava kázání, nábož. Rozjímání
alegorie na svatých „obrazná pojmenování“
Svatováclavská bible – náhrada bible Kralické
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
- jezuita, vlastenec, historik, autor hagiografických prací (tj. prací oslavujících světce), zeměpisec
- psal latinsky
- Učené Čechy – literární a kulturní dějiny
Hlavním Balbínovým historickým dílem je Epitome rerum Bohemicarum (Výtah z dějin českých) a významná je i obsáhlá poutavá vlastivěda Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie království Českého). Jeho nejčastěji připomínanou prací je vroucí obhajoba českého jazyka, adresovaná příteli Tomáši Pešinovi z Čechorodu (napsaná roku 1672). Vydal ji až František Martin Pelcl roku 1775 pod názvem Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica, praecique Bohemica (Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého). Známý je krásný závěr tohoto spisu, který pěkně objasňuje zaměření Balbínova patriotismu:
„Ty! Ó patronů země české nejpřednější a největší, Václave. Vratislavem budiž a Čechám svým navrať slávu dávnou... v pokoře prosíce toto opakujeme: Nedej zahynouti nám, ni budoucím!“

Balbín psal svá díla výhradně latinsky, zatímco jeho přítel Tomáš Pešina z Čechorodu (1629–1680) zpracoval moravské dějiny česky: Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu (1663). Stejně tak v národním jazyku tvořil jezuita Jan Kořínek (Staré paměti Kutnohorské, 1675) nebo křížovník
Jan František Beckovský (Poselkyně starých příběhů českých, 1700).
- adaptace Hájkovy kroniky
duchovní lyrika :
Adam Michna z Otradovic (cca 1600–1676)
- Jindřichohradecký básník a skladatel
- Česká mariánská muzika
- Dovedně dokázal využít obratů lidové řeči, čerpal při tom ze svého okolí, zejména v půvabných sbírkách Loutna česká a Svatoroční muzika
Bedřich Bridel (1619–1680)
- Byl překladatelem, psal i díla prozaická
- Vytvořil jednu z nejlepších poetických skladeb našeho baroka Co Bůh? Člověk?, lyrickou skladbu, která se vyrovná zahraničním mystickým výtvorům. Je plna skvělých metafor (metafora byla základním stavebním kamenem barokní poetiky). Bridel postihl vylíčení nicoty pozemské lidské existence v protikladu k nedosažitelné velikosti Boha
- vánoční poezie Jesličky

Matěj Václav Šteyer – Brus jazyka českého
Václav Jan Rosa – Čechořečnost
- latinsky psaná gramatika a stylistika
- snaha o násilné očištění českého jazyka(tzv. purismus
z lat. Purus=čistý ), tvořením novotvarů
( čistonosopléna, břinkoklapka..)

b) Pololidová
- přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností
- literatura o lidu. Ale z pozic měšťanských
- znalost lidového prostředí

Václav František Kocmánek
- autor 7 interludií = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo,
často výsměch sedlákovi, kritika s vulgarismy
- Lamentario Rustikana = Lamentace venkovanů
se selským otčenášem, sloky končí vždy veršem modlitby
kramářská nebo jarmareční píseň
– o zajímavých příhodách (požáry, nešťastné lásky, vraždy)
- zpěv za doprovodu flašinetu, obrázkový seriál,prodej textů
písmácké paměti
- např. Františka Jana Vaváka
- psané česky, dokumentárně přesné zprávy, záznam veršov. skladeb,
ohlasy soudobých událostí, praktické rady...

c) Ústní lidová slovesnost
- umění slova - bajky, pohádky, písně, pověsti, básně, rozpočitadla, mýty..
- nejsou zaznamenávány – předávány ústně – měněny
- není znám autor, ale možno poznat dobu a prostředí
- udržení jazyka během poněmčování
- odtud- rytmus české poezie pro moderní literaturu
- doklad tvořivosti, cítění lidu, životních zkušeností

námět : strach z vojny, ze ztráty blízké osoby, z nemocí, smrti
láska – jak mateřská tak partnerská

milostná lyrika – pastýřské písně