Období od 80. let 18. stol do 20. let 19. stol. V letech 1780-1790 vládl JOSEF II., který zrušil nevolnictví, vydal toleranční patent, panoval v osvícenském absolutismu. Šířila se germanizace, čeština zůstávala jen na venkově – národní obrození jako společenský proces vedoucí k záchraně českého jazyka a národní emancipaci. R. 1848 jako revoluční rok přinesl formulování politických požadavků celého českého národa.
KULTURA: - doznívající rokoko, klasicismus a empír
- BIEDERMAYER – přezdobení, zdobené nohy, náhražka drahých kovů, měšťácký sloh (móda a nábytek), kompromis mezi rokokem a klasicismem
ARCHITEKTURA: - URBANIZMUS – výstavba v rámci územního plánování, bourání hradeb, stavba činžovních domů, veřejných parků a úředních budov
HUDBA: - JAN JAKUB RYBA – ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ
Období obranné, cílem bylo zachování existence jazyka (jazykový charakter). R. 1775 byla vydána Balbínova ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA ČESKÉHO (lat.), což podmínilo vznik dalších obran.
KAREL IGNÁC THÁM – OBRANA JAZYKA ČESKÉHO PROTI ZLOBIVÝM JEHO UTRHAČŮM – výrazně spojeno s obrozeneckým purismem
SOUKROMÁ SPOLEČNOST NAUK – organizace, kde se scházeli přední čeští vědci
KRITICKÉ DĚJEPISECTVÍ – GALAZIUS DOBNER – KRONIKA VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN
- FRANTIŠEK MARTIN PELCL – NOVÁ KRONIKA ČESKÁ – původní dílo
JOSEF DOBROVSKÝ – nejvýznamnější osobnost, filolog (lingvista), historik, pocházel z maďarského Gÿoru, česky se naučil na gymnáziu, vystudoval bohosloví a byl vychovatelem a učencem
- ZEVRUBNÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO (něm.) – filolog. dílo, upevnil spisovnou normu ČJ
- NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK (něm.) – dvoudílný
- ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO – zakladatelem slavistiky
- DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY – vyzdvihoval husitství, vrchol české literatury spatřoval v době Veleslavínově, doporučoval básníkům přízvučnou prozodii
PUBLICISTIKA – VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS – vydával první tisknuté noviny – KRAMERIOVY C. K. PRAŽSKÉ POŠTOVNÍ NOVINY, nakladatelství ČESKÁ EXPEDICE – překlady a stará česká díla
DIVADLO – první české divadlo – DIVADLO V KOTCÍCH, první české představení – KNÍŽE HONZIK
- STAVOVSKÉ (NOSTICOVO) DIVADLO – malý prostor pro české hry
- DIVADLO BOUDA – největší rozkvět obrozeneckého divadla
- VÁCLAV THÁM – organizátor, režisér a herec, psal hist. hry – BŘETISLAV A JITKA, VLASTA A ŠÁRKA
- K. I. THÁM – hist. překlady (Schiller, Shakespeare, Moliére), veselohry
- PROKOP ŠEDIVÝ – autor českých her, prozaik, LOKÁLNÍ FRAŠKY – obhroublé veselohry z místního prostředí – MASNÉ KRÁMY, PRAŽŠTÍ SLÁDCI
POEZIE: - vyšší umělecké ambice
- VÁCLAV THÁM – BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ – rýmované básně, almanach básní české lit., překladů i původní tvorby, anakreónská poezie
PUCHMAJEROVA BÁSNICKÁ DRUŽINA – 5 almanachů, snaha o rozmanité žánry evropského klasicismu, překlady slovanských literatur
- ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER – upravoval bajky La Fontaina
- ÓDA NA JANA ŽIŽKU Z TROCNOVA
- ŠEBESTIÁN HNIVKOVSKÝ – VYŠEHRADSKÝ SLOUP – burleskní balada, drsně komická parodie
- VNISLAV A BĚLA – sentimentální balady
- DĚVÍN – směšnokrolínský epos
Období od počátku 20. let 19. století, tzv. Jungmannova generace. Objevuje se úsilí o začlenění české vědy a kultury do evropského kontextu. Příznačné je toto období svými čtyřmi typickými rysy: DOHÁNĚNÍ EVROPY (překlady vrcholných světových děl, snaha ukázat schopnosti češtiny), SLOVANSKÁ MYŠLENKA (sen o jednotné slovanské říši pod vedením Ruska), VYHRANĚNĚ NÁRODNÍ CHARAKTER (Čechem jen ten, kdo mluví česky, proměna vlastenectví), MNOHOSTRANNOST OBROZENCŮ (věda i umění). Vůdčím uměleckým stylem je preromantismus.
JOSEF JUNGMANN – profesor na gymnáziu v Litoměřicích, pak v Praze, během jeho působení v r. 1816 se začala
učit čeština, původně tvořil umělecké romance
- OLDŘICH A BOŽENA – první česká romance, je na pomezí mezi epikou a lyrikou a na rozdíl
od balady končí dobře
- překlady – ATALA – Chateubriand
- ZTRACENÝ RÁJ – Milton (anglická barokní literatura)
- HEŘMAN A DOROTA – Goethův epos
- SLOVESNOST – první učebnice češtiny, první užití moderního písma
- HISTORIE LITERATURY ČESKÉ – velmi dobré zpracování
- SLOVNÍK ČESKO – NĚMECKÝ – přejímal z cizích slovanských jazyků, aby doplnil slovní
zásobu – archaismy, neologismy, pomáhali mu Antonín
Marek, Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk Presl
- ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM – dialog mezi odpůrci
FRANTIŠEK PALACKÝ – redaktor Časopisu českého muzea, později historik, podnítil národní sebevědomí – „otec
národa“, hájil AUSTROSLAVISMUS, tj. zachování Rakousko-Uherské říše
- POČÁTKOVÉ ČESKÉHO BÁSNICTVÍ, OBZVLÁŠTĚ PROZÓDIE – doporučoval časomíru poezie
- DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH I V MORAVĚ – od počátku českých dějin do r.
1526 (nástup Habsburků), líčí a idealizuje slovanský pravěk,
vyzdvihuje husitství, jedná se o vrcholné dílo českého dějepisectví
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK – pracoval jako univerzitní knihovník, pro národ, byl slavista, archeolog, ale i básník
- SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI - nejstarší dějiny Slovanů do konce 1. tisíciletí, Slovany
stavil na úroveň Řeků, Římanů a Germánů, hájil PANSLAVISMUS –
myšlenka slovanské soudružnosti a vzájemnosti
JAN KOLLÁR – studoval na univerzitě v Jeně, kde poznal svou ženu Wilhelminu Fredericu Schmidtovou (objevuje
se ve všech jeho dílech jako Mina), pracoval jako evangelický kazatel, pak působil v Pešti a pak
jako profesor archeologie na vídeňské univerzitě
- BÁSNĚ – vyznává tam milostný cit k Mině
- SLÁVY DCERA – vzniklo rozšířením básní, Mina jako zidealizovaná milenka a alegorická představa budoucnosti slovanstva, obsahuje znělky (sonety), osou skladby je putování básníka provázeného Mílkem a Minou po místech významných pro dějiny Slovanů, monumentální předzpěv založený na kontrastu slavné minulosti a neutušené přítomnosti, reflexívní lyrika, text je zatížen narážkami a alegoriemi, proto je doplněn vysvětlivkami
Na počátku 19. století byl zájem o starou českou literaturu, preromantismus zdůraznil význam lidové poezie a hrdinských písní, snažili se podnítit národní sebevědomí, vznikaly rukopisy (padělky).
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ (jako ze 13. století) a RUKOPIS ZELENOHORSKÝ (jako z 9. stol.) – obsahovaly epické, lyrické i lyricko-epické skladby. V 80. letech 19. století byl dostatek důkazů o padělku, nepravosti odhalili T. G. Masaryk a Jan Gebauer. Pravděpodobnými autory byli Václav Hanka (archivář) a Josef Linda (novinář).
FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ – studoval filozofii, vyloučen za čtení Husovy postily, redaktor časopisu
Česká včela, univerzitní profesor, od mládí sbíral národní písně a pořekadla
- SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
- MOUDROSLOVÍ NÁRODU SLOVANSKÉHO VE PŘÍSLOVÍCH
- psal OHLASOVOU POEZII, tvorba využívající postupů a prostředků lidové
slovesnosti
- OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH – vzniklo na podkladě starých ruských BYLIN
(pověsti – Ilja Muromec), epické básně, hlavní
hrdina mstí zavraždění nevinného člověka, řada
paralelismů, rusismů a epitet
- OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH – převážně lyrické skladby (Toman a lesní panna –
epická skladba)
Petra Seitlová
28. prosinec 2012
12 558×
923 slov
