Česká meziválečná poezie

Mezi světovými válkami se v poezii prosazují avantgardní směry. Avantgarda znamená „kráčet vpřed“, tzn., že přichází s novinkami.

FUTURISMUS prosazuje teorii osvobozených slov (věty bez interpunkce, bez ohledu na logické vazby, dochází k uvolnění grafické podoby básně, zkratkovitost, dynamismus, proměnlivost básnického rytmu), radikální protest proti dosavadním uměleckým a kulturním hodnotám, fascinace civilizací, technikou a rytmem velkoměstského života, kult agresivnosti, poezie odvahy a revolty, krása neklidu, rychlosti a boje, autorem MANIFESTU FUTURISMU byl Filipo Tomaso Marineti, FUTURISMUS DNES Vladimira Majakovskeho, hlavního ruského představitele, se rozvíjel v Rusku později, sympatizovali s formou, měli však jiný obsah, odsoudil spojení italského futurismu s fašismem, zaslepená víra v socialistickou revoluci se stala deziluzí.

FAUVISMUS je malířský směr, projevující se pestrými barvami.

EXPRESIONISMUS se také projevuje především v malířství, popředí je tmavé, pozadí světlejší, silní originální umělci se projevují pocity nejistoty, strachu a zoufalství (zejména v Německu). V literatuře se užívá citově zabarvených slov a významových nadsázek (Brněnská literární skupina).

EDWARD MUNCH
- propojuje expresionismus se symbolismem, deformace skutečnosti

KNUT HAMSUN
– HLAD – proudy vnitřních monologů, osobní prožitky, 1920 – NC, konfrontoval se s fašismem

KUBISMUS je hanlivé označení, pronikavá změna k přístupu ke skutečnosti, vnější realita je jen východiskem ke zcela novému uměleckému dílu, rozkládá se na nejmenší geometrické tvary (nejčastěji krychle), snaží se spojit pohledy z různých úhlů a přidat k tomu to, co o věci vědí. Proti impresionistické náladovosti staví racionalitu, řád, jasnou formu. Rozlišujeme analytickou a syntetickou (skládání do nového tvaru) fázi. Mezi hlavní představitele patří Pablo Picasso, Fernand Leger, v Čechách skupina Tvrdošíjní (Josef Čapek, Václav Špála, Rudolf Kremlička), Bohumil Kubišta, Emil Filla. Do Čech se moderní směry dostávají najednou, proto autoři tvoří současně. Tvrdošíjní se snažili propojit výtvarné umění s literaturou, jsou ideově spjati s civilismem a vitalismem. V architektuře prostupují geometrické tvary, plastické pojetí, kosoúhlé tvary (Gočár, Chochol).

RONDOKUBISMUS – rohlíčkový sloh, spojuje kubismus a českým folklórem. KUBOFUTURISMUS – snaží se vytvářet nové skutečnosti z jednotlivých prvků, odstranění interpunkce, osamostatněné verše.

GUILLAME APOLLINAIRE
– propagátor malířského kubismu, ovlivnil světovou poezii
- KALIGRAMY – bás. sbírka, spojuje výtvarné umění s literaturou

DADAISMUS (DADA=houpací koník) – negace, vznik za 1. sv. války jako protest intelektuálů proti krachu evropské civilizace (snobství, maloměšťáctví). Negovali vše, i sama sebe kromě čistého blbství, popírali umění i vlastní styl. TRISTAN TZARA zakladatel, zdůrazňuje neslučitelnost umění s logikou, propojení divadla, výtv. umění i literatury, hlavními prostředky byly akce a skandál. Slavní malíři – Arp, Picabia, Duchamp, Ernst. V literatuře autoři zavrhli tvorbu, zavedli výrobu, zrušili poslední spojnici mezi uměním a světem tím, že zavedli mechanický automatismus. Poezie vzniká řazením slov bez logického smyslu: „Automatická poezie vychází přímo z básníkových útrob či z kteréhokoliv orgánu, v němž uskladnil zásoby“.

SURREALISMUS – vznikl z popelu dada, zpracoval náměty dadaistů, zakladatelem André Breton. Používaná metoda automatického záznamu. Začal se výrazně přibližovat k politické levici, po vydání druhého manifestu se jednoznačně propojily, mnozí odešli. Podkladem surrealistů byly myšlenky S. Freuda, psychic. automatismus.

GUILLAUME APOLLINAIRE
– nový básnický jazyk založený na automatickém záznamu, snažil se uplatnit rytmus
moderní doby, současnost je spojována se vzpomínkami
- sbírky ALKOHOLY, PÁSMO
- PRSY TIRÉZIOVY – surrealistické drama, nikdy nebylo hráno (jen scénář, základ
absurdního dramatu), Tirézia odmítá roli matky, zbaví se svých prsů,
její opuštěný manžel zplodí během 1 dne plno dětí

PROLETÁŘSKÁ POEZIE – v antickém Římě šlo o označení nemajetných vrstev, v marxismu se to stalo synonymem dělníka. První literární směr, který po válce sdružil básníky levicového smýšlení. Seskupení mladých českých básníků – DEVĚTSIL (1920) – bylo revoluční umělecké sdružení (Wolker, Biebl, Hora, Hořejší, Seifert), volněji k nim patřil Neumann. Revoluční nálady, nekritizují, neidealizují budoucnost, chtějí si vše vybojovat. Chtějí radikální změny, místo individualismu kolektivismus, místo lartpourlartismu tendenčnost, propagují marxismus, navazují na tradici české sociální balady. Výrazně ovlivněno Horovou sbírkou Pracující den (1920) a Wolkerovou smrtí (1924)

STANISLAV KOSTKA NEUMANN
– začínal jako anarchista, pak se věnoval dekadenci a symbolismu, civilismu, kritickému realismu a nakonec proletářské poezii, vyrůstal s tetami a matkou v Olšanské vile, kde se později shromažďovala anarchistická literární skupina, psal časopis Nový kult, člen agitační větve v rámci proletářské poezie – útočnější, nepříliš zdařilé prózy.
- JSEM APOŠTOL NOVÉHO ŽITÍ
- SATANOVA SLÁVA MEZI NÁMI – revoltující, buřičské básně
- KNIHA LESŮ, VOD A STRÁNÍ–přír. lyrika, působil na smysly, erotic. podtext, jednota mnohosti
- NOVÉ ZPĚVY – almanach na rok 1914, kritický realismus
- RUDÉ ZPĚVY – sb., b. ZPĚV JISTOTY – obdiv k SSSR, víra v uskutečnění soc. revoluce, proletář

JIŘÍ WOLKER
– z Prostějova, studoval práva, zasažen 1. sv. válkou a potlačením vzpoury místního dělnictva, stal
se jedním z 1., kdo vstoupil do KSČM, člen Brněnské literární skupiny a později Devětsilu
- HOST DO DOMU – sb., b. KAMNA – vitalismus, vyjádření chlapeckého ideálu, harmonického
světa naplněného láskou a porozuměním, jako jeden z prvních objevuje krásu každodenního života a obyčejných věcí
- b. SVATÝ KOPEČEK – polytematická, srovnávána s polytematickým pásmem Apollinaira, přechod k prol. poezii, láska ke všem lidem, víra v boha a uskutečnění revoluce
- TĚŽKÁ HODINA – sb., považována za nejvýznamnější dílo prol. poezie, navazuje na Erbena, tradici pozměňuje a vznikají sociální balady
- BALADA O SNU (touha o uskutečnění revoluce), BALADA O NENAROZENÉM
DÍTĚTI, BALADA O OČÍCH TOPIČOVÝCH (Antonín umírá pro dobro společnosti)
- O MILIONÁŘI, KTERÝ UKRADL SLUNCE
- PROLETÁŘSKÉ UMĚNÍ – kritická stať, kolektivismus, nová tematika, ztvárnění skutečnosti,
optimismus, revoluce

JINDŘICH HOŘEJŠÍ
– již dříve psal básně silného soc. soucitu, motivy civilizace a bídy, překládal z FJ
- HUDBA NA NÁMĚSTÍ – b. MILENCI
- DEN A NOC

KONSTANTIN BIEBL
– VĚRNÝ HLAS – sb.

JOSEF HORA
– proletářská poezie a reflexivní verše
- PRACUJÍCÍ DEN – b. DĚLNICKÁ MADONA

JAROSLAV SEIFERT
– MĚSTO V SLZÁCH – b. DĚTI Z PŘEDMĚSTÍ
- SAMÁ LÁSKA

POETISMUS se objevuje ve sbírkách Samá láska a Nezvalově básni Podivuhodný kouzelník. Zrodil se v Praze, hlavním teoretikem byl Karel Teige. Proti ideologicky zaměřené poezii té doby zdůrazňují obrazotvornost a nutnost svébytnosti básnického díla. Těžil ze spontánnosti fantazie a ze slovních zdrojů, myšlenkovou a tendenční stránku básnictví považují za přítěž. Nikdy nebyla systematicky sjednocena nějakým manifestem. Se surrealismem má společné asociace (proud myšlenek), s kubismem požadavek svébytnosti a spojování jednotlivých uměleckých druhů, s futurismem má společnou zálibu v rychlosti.

VÍTĚZSLAV NEZVAL
– z učitelské rodiny (Biskoupka na Moravě), odtud čerpal básnickou inspiraci, ovlivněn fr.básníky, působil v redakci naučného slovníku, poetismus i surrealismus, organizátor
Devětsilu, účast na politic. a kulturním dění (člen KSČ)
- b. PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK – pilíř poetismu, učí lidi žít a všímal si krásy života, kouzelník=život, přirovnávána s Apollinairovým Pásmem – volný tok dojmů, nálad, vzpomínek, využití bohatých metafor
- sb. PANTOMIMA – b. ABECEDA – tvůrčí manifest poetismu, volný sled asociací
- PAPOUŠEK NA MOTOCYKLU – stať
- sbírky: HRA V KOSTKY, SNÍDANĚ V TRÁVĚ, NÁPISY NA HROBĚ
- sb. BÁSNĚ V NOCI – b. AKROBAT, EDISON – oslava tvořivé práce, která se zde staví do kontrastu hazardních hráčů, poživačnosti, refrén nepravidelně rozmístěný mezi strofy, často trochu pozměněný, překonává poetistickou hravost
- MILENCI Z KIOSKU – hra
- surrealismus: sb. ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE, PRAHA S PRSTY DEŠTĚ, SBOHEM A ŠÁTEČEK
- bás. sbírky plné odhodlání k boji proti válce (MATKA NADĚJE, PĚT MINUT ZA MĚSTEM)

KONSTANTIN BIEBL
– proletářské období, poetismus, surrealismus, soc. realismus
- sb. S LODÍ, JEŽ DOVÁŽÍ ČAJ A KÁVU
- NOVÝ IKAROS – polytematická báseň, obraz současného světa je vytvářen asociativními spoji minulých zážitků

JAROSLAV SEIFERT
– básník a publicista ze Žižkova, člen Devětsilu, levicové smýšlení, redaktor Rudého práva
- poetismus – sb. NA VLNÁCH TSF – smyslová a lyrická hravost, spol. problémy jen zřídka
- intimní lyrika – JABLKO Z KLÍNA, RUCE VENUŠINY – dětství, láska k domovu a matce
- strach z okupace, snaha posílit čtenáře - sb. ZHASNĚTE SVĚTLA, SVĚTLEM ODĚNÁ, VĚJÍŘ BOŽENY NĚMCOVÉ
- mistrovská práce s jazykem, inverze (neobvyklý slovosled), přechodníky
- (ukázka) PÍSEŇ O RODNÉ ZEMI - v období útlaku, domov, rodina, vzpomínky na dětství

SURREALISMUS – 1934 byla založena pražská surrealistická skupina (Nezval, Teige, Biebl, Ježek, E. F. Burian, Toyen, Honzl, Štýrský), vyústění z poetismu. Název programového letáku (Nezval) byl Surrealismus v ČSR. Jevil se jako vhodný nástroj pro destrukci třídní společnosti (na rozdíl od socialistického realismu). R. 1938 pod vlivem politických událostí Nezval skupinu rozpustil, někteří tvořili dál (Jiří Kolář, Mikuláš Medek), některé hodnoty nezapadly a vynořily se znovu po 2. sv. válce.

Ve 30. letech existují volnější seskupení, básnické individuality, celospolečenské krize, vzpomínky na hrůzy válek, hledání ztracených jistot, vystupňovaná intimní sebe analýza, skepse, zklamání a deprese.

JOSEF HORA
– DESET LET

FRANTIŠEK HALAS
– publikoval v komunistických časopisech, za okupace pracoval v ilegálním odboji, poezie má sloužit jen básnické kráse navzdory názorům, překlady z polštiny, v 50. letech kritizován levicovými kritiky (pesimismus, nihilismus), v 60. letech rehabilitován
- SEPIE – melancholie, životní pasivita, hořkost
- TORZO NADĚJE – vyjadřuje pocity národa ve dnech Mnichova – „zpěv úzkosti“, často používá metafory, spojuje konkrétní a abstraktní slova
- JÁ SE TAM VRÁTÍM – báseň v próze, vrací se do krajiny mládí, domov je jediná jistota

VLADIMÍR HOLAN
– dílo přesahuje hranice národní literatury, vyniká bohatou fantazií, expresionista posedlý zvukem a tvarem slova
- TRIUMF SMRTI – básně s nerytmickým veršem, na rozhraní snu, složité symboly a metafory
- VANUTÍ, OBLOUK, KAMENI PŘICHÁZÍŠ
- ZÁŘÍ – jasný verš, láska k národu
- TEREZKA PLANELOVÁ – poéma, jeho poezie je protikladem poetismu, skutečnost chce popsat pomocí výseků opředených symbolikou, metafory

FRANTIŠEK HRUBÍN
– literatuře se plně věnoval po 2. sv. válce, jeho tvorba se výrazně mění
- ZPÍVÁNO Z DÁLKY, KRÁSNÁ PO CHUDOBĚ, VČELÍ PLÁST – výrazně lyrizované, pravidelné
verše s melodickým vyzněním, bohaté metafory

VILÉM ZÁVADA
– PANYCHIDA – lyrické básně vyjadřující tragický životní pocit