1945-48 – autoři píší literaturu o 2SV (koncentrační tábory..)
1948-1/2 50 let – nástup komunismu, cenzura, kult Stalina
Represe – útlak, zavírání osob, násilné nucení vstupu do strany
2/2 50.let – 1968 – politické procesy (Milada Horáková), emigrace v 60. letech postupné uvolňování, 1968 Pražské jaro – uvolnění komunistického režimu
21.8.1968 – přijeli vojska (sovětská) a nastává utužení režimu
70. léta 1989 – období normalizace (diktatura komunismu), tzv. Sametová revoluce (pád komunismu) – bez ztráty lid. životů – proto sametová
1989 – současnost – režim demokracie (padla cenzura)
1993 – rozpad Československa
1) oficiální literatura – autoři podporující komunistický režim a tvoří pro něj
2) samizdat – domácí autoři, kteří nesmí vydávat (cenzura), šíří svá díla tajně, vl. náklady, jinak se pálila a vycházet mohly až po roce 1989
3) exil – literatura českých emigrantů, vychází v cizině (hlavně USA) – vychází samizdaty
Saifert, Hrubín
Josef Kainar – všestraně nadaný – básník, překladatel, hudebník, dramatik, výtvarník, nov.
- členem literární skupiny Ohnice – sdružení mladých básníků, kteří píší meditativní poezii a navazují na Ortena (hledají naději do budoucna, zaobírají se současným stavem), po 2SV tvořil v rozhlase, filmu a divadle
- jeho tvorbu ovlivnil jazz (dokonce sám hrál na kytaru a klavír) a koncertoval
znaky tvorby – hudebnost (některé básně zhudebněné Mišíkem), využívá ironii, výsměch, používá hovorový jazyk, odpor proti konzervatismu (proti komunismu), snaží se o pravdivost, zachycuje hrubost, vládne krutost a cynismus
- báseň Stříhali do hola malého chlapečka
„Miss Otis lituje“ – zhudebněno
Jiří Kolář – spisovatel a výtvarník, v roce 1945 vstoupil do strany, ale hned vystoupil, byl za své dílo vězněn komunisty, od roku 1980 žije v paříži, zde i pochován
- publikoval v edici Edice petice a Edice expedice
- členem Umělecké besedy, spolek, který združuje mladé umělce, získal cenu Jindřicha Chalupeckého (cena pro mladé výtvarníky)
„Prométheova játra“ – bás.sb.,vyšla v samizdatu, proti všem totalitním režimům
Oldřich Mikulášek – působil v českém rozhlase a LD, od 1969 tvořil v samizdatu, v 80.letech veřejně, charakteristika tvorby – komplikovaná poezie, nerozumí ji ani komunisté nechápou, je zakázán, poezie je přemýšlivá a reflexní (přemýšlí nad životem a smrtí)
„Agogh“ – básnický obraz děsů, nejistot a „Jobova noc“ – negativní, biblická postava
- tzv. podzemní kultura – komunisticky nepohodlní autoři, komunisté se snažili, aby lidé věřili, že bojují proti komunismu, ale umělcům to bylo jedno a vysmívali se mu, jsou proti lžím a omezování svobody
- začátek se datuje ke konci 40. let – vzniká Edice Půlnoc a v 70. letech spojení s hudbou
Znaky – pohrdání komunismem, užití vulgarismů, sarkasmů, snaha o nezávislost, významná kapela The Plastic People of The Univers a vůdčí osobnost Milan „Mejla“ Hlavsa a Martin „Magor“ Jirous
- hlavní cíl je reakce na společenskou situaci, rozvoj hlavně v 60. letech a v období sametové revoluce, někteří se nedokázali adaptovat na novou dobu, někteří však ano
- protestní písně (obžaloba a výsměch brutální totalitní moci omezující člověka)
Karel Kryl – představitel protikomunistického protestsongu – písně si psal sám, v jeho reportoáru byly jak krátké úderné, tak delší poetické písně
- 1969 emigruje do Německa, působí v redakci Svobodné Evropy, část desek vydaná v exilu, do Česka se vrací 1989
„Bratříčku, zavírej vrátka“, „Rakovina“, „Děkuji“
testy – Kníška Karla Kryla
Jaroslav Hutka – folkový zpěvák, v textech humor, zvukomalebná hravost, nesmyly
- čerpal ze sbírek sběratelů lidových písní, založil sdružení Šafrán společně s Třešňákem a Dědečkem, píseň „Náměšť“ – neoficiální hymna listopadu 1989 a „Vandrovali hudci“
Jaromír Nohavica – textař, písničkář, překladatel, texty české i polské, žije v ostravě, působil v Českém Těšíně, autor textu i hudby pro několik inscenací Těšínského divadla – Těšínské nebe
- roku 2002 ztvárnil hl. roli v Zelenkově filmu Rok ďábla společně s kapelou Čechomor
„Darmoděj“, „Osmá barva duhy“
K.a.t.y.
28. prosinec 2012
7 058×
585 slov
