Česká próza mezi světovými válkami

a) tématika literatury a její zpracování jako výraz společenských poměrů a názorů autorů
V období mezi dvěma válkami dosáhla česká literatura významné úrovně. Působí zde různé filozofické i umělecké vlivy, autory jako tvůrčí individuality nelze však zařadit jednoznačně do určitých skupin, protože během let vycházejí z různých filozofií, mění žánry i tematiku. Z dobových vlivů působily na spisovatele zážitky 1. světové války, sociální poměry za hospodářské krize, rozvoj lidské civilizace, nebezpečí fašismu pro demokratické systémy.
Ohlas 1. světové války v české i světové literatuře byl tak silný, že vznikl nový termín, válečný román, válečná próza. Tato pojmenování se nevyskytují před r. 1914, i když ve světovém vývoji se odehrálo již množství válek, ale nikdy dosud nebyly společným zážitkem národů v takovém rozsahu, jak to přineslo válečné dění v letech 1914 - 1918. Drásavé prožitky z období kolem Mnichova 1938, fašistické okupace, koncentračních táborů, heydrichiády, války byly silným inspiračním zdrojem pro uměleckou tvorbu. Byla to nejen silná, zajímavá látka pro tvorbu, ale i východisko pro ujasňování skutečných životních hodnot, smyslu života člověka a jeho postavení ve společnosti a ve světě. Z těchto důvodů poznamenalo toto období literární tvorbu jak četností, tak po dlouhou dobu.

b) téma 1. světové války, legionářská literatura
Asi nejznámější české dílo, reagující na 1. světovou válku je román Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“. Toto dílo je světoznámé, bylo přeloženo do 54 jazyků. Hašek v tomto rozsáhlém humoristickém románu navázal na své dřívější povídky o Švejkovi, vojákovi, který se choval zcela nevojensky, a tím, že plnil nesmyslné rozkazy, ukazoval na absurditu vojenské mašinerie a stával se tak rozkladným živlem.
Válka aktivizovala i etický vztah jedince k národnímu kolektivu, zdůrazňuje se odpovědnost k nadosobnímu pozvání. Tato tendence je např. v „Podivném přátelství herce Jesenia“ Ivana Olbrachta. Historii vzniku 1. svět. války je věnován „Sarajevský atentát“ Karla Nového, konflik češství a rakušáctví je kromě jiného zachycen v jeho trilogii „Železný kruh“.
K válce se vyjádřil i Fráňa Šrámek. Jeho vitalistický román (vitalismus - umělecký směr zdůrazňující život a radost ze života) „Tělo“ je ženským protestem proti válce, soubor povídek „Žasnoucí voják“ vyjadřuje úžas prostých vojáků nad tím, jak je s nimi ve válečné mašinerii bez jejich vůle manipulováno.
Legionářská literatura
Na vzniku tzv. legionářské literatury se podíleli nejčastěji účastníci českých legií umístěných v Rusku. Literaturu spojovalo téma války. Hlavními zástupci legionářské prózy byli Rudolf Medek, František Langer, Jaroslav Kratochvíl a Josef Kopta.
Rudolf Medek pocházel z Hradce Králové. Nejdříve byl učitelem, později se stal jedním z nejpřednějších generálů legií v Rusku. Jeho první knížkou je básnická sbírka Lví srdce vracející se svou básní Zborov k nejznámější ruské bitvě. Bitvu u Zborova také vylíčil také v jednom z pěti dílů své „Legionářské epopeje“ Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v Bouři, Mohutný sen a Anabáze. Jednotlivé romány mají především velký kronikářský význam - Medek nepopisuje jenom válku, ale i těžký návrat domů a problematické zařazení se do života. Známá je též jeho hra Plukovník Švec.
František Langer byl také členem ruských legií, ale nevěnoval se pouze legionářské literatuře. Původně vykonával lékařské povolání. Problematice legií věnoval drama Jízdní hlídka a soubor povídek Železný vlk.
Jaroslav Kratochvíl se živil jako agronom. Pro názorovou neshodu s vedením legií byl internován v Irkutsku. Své zážitky z Ruska vylíčil v nedokončeném dvoudílném románu Prameny. Rozpory legií odhalil v dokumenátrním spisu Cesta revoluce.
Josef Kopta zobrazil osudy legií na ruské frontě v románu Třetí rota. Román pokračuje knihami Třetí rota na magistrále a Třetí rota doma.

c) demokratický proud
Jsou to spisovatelé, kteří podporovali politiku Tomáše Garriqua Masaryka (=demokracie).Představiteli tzv. demokratického proudu byli bratři Čapkové, Karel Poláček, Eduard Bass a Jarmila Glazarová.
Karel Poláček
- narodil se v Rychnově nad Kněžnou, pocházel z židovské kupecké rodiny
- studoval gymnázium, poté působí jako novinář pro Lidové noviny
- psal satirické humorné povídky, zaměřuje se na maloměstké prostředí, je autorem drobných povídek
(tzv. lokálek)
- umírá v koncentračním táboře v Osvětimi
Tvorba: humoristický román Muži v ofsajdu
společensko-kritické romány Dům na předměstí, Hlavní přelíčení
čtyřdílný románový cyklus Okresní město (romány Okresní město, Hrdinové táhnou do boje,
Podzemní město, Vyprodáno)
román Hostinec U kamenného stolu
kniha pro děti Bylo nás pět
Eduard Bass
- narodil se v Praze, vystudoval reálku
- novinář, prozaik, humorista, kabaretiér (byl zpěvákem a hercem v kabaretech Červená sedma, Bílá
labuť), redaktor, později šéfredaktor Lidových novin
- autor veršovaných rozhlásků (tj. krátká básnička v úvodu novin, reaguje na aktuální dění)
- autor literárních parodií - To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil
Tvorba: povídka Klapzubova jedenáctka
románový cyklus Cirkus Humberto
povídky Lidé z maringotek
Jarmila Glazarová
- psala především psychologickou prózu
- dobře se vdala
Tvorba: kniha vzpomínek na šťastné roky s manželem Roky v kruhu
román Vlčí jáma
román-balada Advent
Karel Čapek
- světově proslulý a uznávaný spisovatel
- narodil se v Malých Svatoňovicích na Náchodsku jako syn lékaře (měl staršího bratra Josefa)
- stal se doktorem filosofie, pracuje jako redaktor Národních listů, od r. 1921 v Lidových novinách
- člen PEN CLUBu (mezinárodní klub spisovatelů) a dopisovatel
- je autorem tzv. sloupku (novinový článek na titulní straně ve formě sloupce, pojednává o aktuálním
dění), byl překladatel (např. „prokletých básníků“)
- umírá o Vánocích v r. 1938 vyčerpán na zápal plic (je uštván dobou)
Tvorba: cesty po Evropě Italské listy, Anglické listy, Holandské obrázky, Výlet do Španěl, Cesta na sever
fejetony Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Měl jsem psa a kočku
povídky Boží muka, Trapné povídky, Zářivé hlubiny
drama Loupežník, Bílá nemoc, Matka, R.U.R.
hra Adam Stvořitel, Lásky hra osudná
alegorická komedie Ze života hmyzu, utopie Věc Makropulos
romány-utopie Továrna na absolutno, Krakatit
román Válka s mloky, První parta
trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna
dílo Hovory s TGM

Josef Čapek
- malíř i spisovatel
- v r. 1939 zatčen nacisty, umírá v dubnu 1945 v koncentračním táboře
Tvorba: společná tvorba s K. Čapkem Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny
povídky Lelio, filosofické úvahy Kulhavý poutník
román Stín kapradiny, obrazový cyklus Oheň
sbírka básní Básně z koncentračního tábora
pro děti Povídky o pejskovi a kočičce

d) imaginativní (=lyrizovaná) próza
Představitelem tohoto směru je Vladislav Vančura. Narodil se jako syn hospodářského správce v Háji u Opavy. Vystudoval medicínu a působil jako lékař na Zbraslavi. Vstoupil do KSČ, ale v r. 1929 odešel. Za heydrichiády byl zatčen a popraven, protože byl původně komunista - nacistům vadil.
Prozaická Vančurova tvorba má básnické rysy, povídkami se snaží o neobvyklou formu a podobu, epiku lyrizuje, oslabuje děj a sdružuje nesourodé žánrové složky. Proto se v dílech prolíná více jazykových rovin - archaismy, poetismy. Realita a fantastické představy stojí v kontrastu. Užíval dlouhé a složité větné konstrukce.
Tvorba: povídky Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Občan Don Quijote
sociální román Pekař Jan Marhoul
experimentální román Pole orná a válečná (reakce na 1. sv. válku, útržky dějů z různých míst válečné Evropy)
novela Rozmarné léto (kritika poměrů na malém městě, humor, zastaralý a vznešený jazyk)
experimentální próza Poslední soud, Hrdelní pře anebo přísloví
román-balada Markéta Lazarová
romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky (generační román, pohádkové rysy)
Rodina Horvátova
hry Jezero Ukerewe, Josefína
historické dílo Obrazy z dějin národa českého

e) společenská a sociální próza
Do této skupiny patří Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová a Karel Nový.
Ivan Olbracht
- vlastním jménem Kamil Zeman, syn spisovatele Antala Staška
- působí jako novinář (Dělnické noviny, Rudé právo, Právo lidu)
- vstoupil do KSČ, ale v r. 1929 vystoupil
Tvorba: povídky O zlých samotářích, Golet v údolí
psychologické romány Žalář nejtemnější, Podivné přátelství herce Jesenia
sociální román Anna proletářka
román-balada Nikola Šuhaj loupežník
reportáže Obrazy ze soudobého Ruska
bajky O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách
pro děti Biblické příběhy (převyprávěl Starý zákon)
Marie Majerová
- pocházela z chudé rodiny
- pracovala jako novinářka (Rudé právo, Ženské listy), politická angažovanost
- v r. 1921 vstoupila do KSČ, ale v r. 1929 vystoupila
Tvorba: povídky Plané milování, Mučenky (tragické osudy dívek)
romány Panenství, Náměstí republiky, Nejkrásnější svět, Přehrada, Havířská balada
Robinsonka, Siréna (generační román, osudy tří generací havířské rodiny Hudců)
Marie Pujmanová
- pocházela z pražské měšťanské rodiny
- brzo se začala věnovat literatuře
Tvorba: próza - vzpomínky Pod křídly
román Pacientka doktora Hegla
románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti
novela Předtucha
Karel Nový
- pocházel z rodiny benešovského pekaře
- za 2. sv. války se účastnil ilegálního odboje
Tvorba: román Plamen a vítr, Městečko Raňkov (motivován Vančurovým Pekařem Janem Marhoulem)
románová trilogie Železný kruh (romány Samota Křešín, Srdce ve vichru, Tváří v tvář)
novela Chceme žít (o mladých lidech z chudých poměrů)

f) psychologická próza
Patřili sem spisovatelé J. Havlíček, V. Řezáč, E. Hostovský a J. Glazarová (viz dem. proud).
Jaroslav Havlíček
Tvorba: soubor povídek Neopatrné panny (psych. studie mladých dívek s tragickými osudy)
romány Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe
Václav Řezáč
- vlastním jménem Václav Voňavka, narodil se v Praze
- pracoval jako úředník Státního úřadu statistického, v letech 1940-45 redigoval Lidové noviny
- hrdinové jeho děl jsou slabí a v důsledku své slabosti podléhají zlu
Tvorba: romány Větrná setba, Černé světlo, Svěděk, Rozhraní
Egon Hostovský
- narodil se v Hronově, byl Žid, pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí
- zákl. téma povídek a románů je pocit vyděděnosti, samoty, viny = existencionalismus
- po okupaci v r. 1938 emigruje do Francie a poté do USA
- po skončení války se vrací do ČSR a v r. 1948 opět emigruje
Tvorba: romány Ghetto v nich, Případ profesora Körnera, Černá tlupa, Žhář
povídky Listy z vyhnanství, Úkryt

g) katolický proud a ruralisté
V devadesátých letech 19. století vznikla skupina Katolická moderna. Spojuje je víra v Boha, konzervatismus (=důraz na tradice), vztah k půdě, práci a rodné zemi. Obdivují baroko a dobu pobělohorskou.
Patří sem J. Deml, J. Durych, K. Schulz a F. Křelina.
Jakub Deml
- narodil se v Tasově (na Moravě), stal se knězem, ale byl zbaven své funkce, poté se věnoval literatuře
- jeho díla jsou ve znamení existencionalismu a křesťanského spiritualismu (=duchovno)
Tvorba: deníky Šlépěje (úvahy, sny, o jeho životě)
básně v próze Moji přátelé
milostná báseň Miriam
prózy Hrad smrti, Tanec smrti, Zapomenuté světlo (děsivé představy, vize apokalypsy)
Jaroslav Durych
- vystudoval medicínu a působil jako vojenský lékař, účast v 1. sv. válce
- po 1. sv. válce se politicky angažoval - byl protivníkem politiky TGM
- tvořil historickou a imaginativní prózu
Tvorba: povídky Jarmark života, Tři troníčky, Tři dukáty (téma chudoby, chudoba = ctnost - pro katolíky)
novela Sedmikráska (podobenství o hledání lásky)
historická próza Bloudění, Rekviem
román Masopust (příběh mladého Žida a katolické dívky, období baroka)

Karel Schulz
- nedokončený román Kámen a bolest (životopis Michellangela Buonarotti)
František Křelina
- v 50. letech obžalován a odsouzen (vykonstruovaný proces - díky komunistům)
Tvorba: próza Každý své břímě (výpověď o lidické tragédii)

Do ruralismu patří katolicky zaměření autoři, kteří píší o vesnici (ruralis = venkovský). Zdůrazňují tradiční hodnoty (Bůh, země, práce). Představiteli jsou A. C. Nor, J. Knap a J. Čep.

A. C. Nor
- romány Rozvrat rodiny Kýrů, Jedno pokolení
Josef Knap
- romány Réva na zdi, Cizinec
Jan Čep
- píše silně nábožensky zaměřené prózy
- v r. 1948 emigroval do Francie
- působil v rádiu Svobodná Evropa
Tvorba: povídky Dvojí domov, Vigilie, Zeměžluč, Letnice (hrdinové překonávají životní tragédie vírou
v Boha a láskou k domovu, metafory, lyrizace)
román Hranice stínu (o mladém muži, který se po citovém zklamání vrací domů, kde nachází
smysl života)
eseje Sestra úzkost (píše v emigraci - stesk po domově)