České a světové drama 20. století

ČECHY
- 1. polovina 20. století
- klasický repertoár (kamenná divadla):
- Národní divadlo, Městské divadlo na Vinohradech
- režiséři: K. H. Hillar (Vinohradské divadlo), J. Kvapil (Národní divadlo)
- dramatická tvorba: František Langr (Velbloud uchem jehly – veselohra); K. Čapek; V. Vančura (Jezero Ukerewe); Jiří Mahen (Husa na provázku); Stanislav Lom; Arnošt Dvořák; V. Nezval (Manon Lescaut)
- avantgardní divadla (průkopnická):
- období 20. let; souvisí s dramatickou scénou Devětsilu
- vliv poetismu, futurismu, dadaismu, inspirace lidovou zábavou (kabaret, film, cirkus); tvůrčí divadla spjaté s životem (dialog s diváky)
- Osvobozené divadlo
- režiséři: Jindřich Honzl, Jiří Frejka
- přestěhování do Besedy → rozčlenění: Divadlo Dada (J. Frejka, E. F. Burian – kabarety); dramatická tvorba J. Honzla → nakonec zakotvilo v Paláci u Vodičků
- herci a autoři: Jiří voskovec, Jan Werich (J. W. Rich), Jaroslav Ježek
- Vest Pocket revue (Malá revue do kappsičky u vesty)
- první představení; studentská recese = tzv. hlína (písně, zábavná podívaná, nevázané veselí, smích, situační a jazyková komika → východisko z chaosu poválečné doby); scénky, politický humor, taneční čísla,… v celku = parodie na tradiční postupy;
- improvizace: vystupovali jako moderní klauni intelektuálního typu
- Golem – autoři: V + W; dadaistický humor, parodie
- Sever proti Jihu – autoři: V + W; dadaistický humor, parodie
- Fata morgána – autoři: V + W; dadaistický humor, parodie
- Smoking revue – autoři: V + W; dadaistický humor, parodie
- Gorila ex machina – autoři: V + W; dadaistický humor, parodie
- César – politická satira; proti fašismu, o nedostatcích demokracie
- Osel a stín – politická satira (spor o stín)
- Kat a blázen – politická satira (původ diktátora)
- Balada z hadrů – politická satira (F. Villon jako tirbun lidu)
- herci hráli i současnost, ne jen období Villona
- Rub a líc – politická satira; krize, fašismus
- Těžká Barbora – politická satira
- Pěst na oko – politická satira; reakce na události roku 1938
- 1938 – úřední zavření divadla → roku 1939 emigrovali Voskovec, Werich a Ježek do USA (Ježek umírá v USA); po návratu působil Werich jako ředitel v divadle ABC
- Divotvorný hrnec
- silný vliv dadaismu, schopnost šokovat; spojování zdánlivě nespojitelného
- forbína (=předscéna) – vysoce intelektuální dialogy, zčásti improvizované, na dané téma; mezihry
- komika vychází z aktuality; odkazy v komedii dellarte, inspirace americkou filmovou groteskou, kombinace situačního a slovního humoru → vznikají přesmyčky, novotvary (napnelismus, cukatura,…); studentský slang, výrazy z cizích jazyků; prvky černého humoru; srovnávání současnosti s historií
- tzv. „revuální útvar“ = nový typ hry; spojení dramatických scén a volných aktualizujících dialogů, baletních obrazů a lyrických a politických písní
- navazují tzv. divadla malých forem
- písně: Klobouk ve křoví; Babička Mary;…
- filmy: Pudr a benzin; Hej rup; Svět patří nám; Peníze nebo život; Až přijde kocour;…
- D34 – 41 (číslo se měnilo podle roku, který právě byl; označuje vždy konec sezóny)
- avantgardní experimentální scéna (založena v sezóně 1933/34); založena Emilem Františkem Burianem (→ nyní je přejmenováno na „Divadlo E. F. Buriana“
- režisérské divadlo = hrají se jen ty hry, které chce režisér; syntetické divadlo = sejdnocené všechny složky (tanec, zpěv, herectví,…); využívá i světelné a filmové projekce
- hrály se klasické hry (Lakomec;…); dramatizace slavných textů (Švejk;…)
- Divadlo Vlasty Buriana
- rekrutovali se Plachta, Marvan,…
- 2. polovina 20. století
- po válce: doznívání okupační tendence, hry z dob okupace – Hrátky s čertem (J. Drda)
- po roce 1948: umělecký propad → hry politicky motivované, tendenční
- ideologické hledisko převažovalo nad estetickými a mravními stránkami; oficiální optimismus - výsměch „třídnímu nepříteli“; hlavním hrdinou je továrna = budovatelské hry
- Miroslav Stehlík, Vašek Káňa; Zdeněk Nejedlý (negativní ministr školství), Václav Kopecký (min. informací)
- Alfréd Radok (1914 – 1976)
- tvůrce lateny magiky; výjimečně talentovaný → pronásledován komunisty → emigroval do Švédska
- 50. léta: částečné uvolnění
- tzv. generační hry (dialog příslušníků 2 – 3 generací o smyslu života); úsilí o pozitivního hrdinu
- Pavel Kohout
- dramatik, prozaik; reakce na aktuální problémy
- snažil se o prolomení stupidity předešlých her, ale stejně musel zakomponovat ideologii
- Zářiové noci
- Divadlo satiry
- Ubu se vrací aneb dršťky nebudou (Josef Kainar)
- absurdní drama → zákaz
- 60. léta: uvolnění
- psychologizace postav; zápletky přecházejí do polohy charakterové; centrem pozornosti je izolace člověka
- absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života → varování
- Srpnová neděle; Křišťálová noc (František Hrubín)
- Milan Kundera
- Jakub a jeho pán
- na motivy Jakuba Fatalisty (Denis Diderot)
- Majitelé klíčů
- návrat do doby2. světové války
- Ptákovina
- groteskní fraška o moci a sexu (ve školním prostředí)
- vznikají malá nová divadla = divadla malých forem
- Divadlo Na zábradlí
- jedním ze základních principů je text-appeal = divák se stává součástí divadelního představení, komunikuje s herci, je oslovován (postaven na improvizaci – nelze režírovat)
- Ivan Vyskočil
- Kdyby tisíc klarinetů
- Autostop – napsal ho dohromady s Václavem Havlem
- Haprdánsk – drama („Hamlet, princ dánský)
- Reduta
- Jiří Suchý, Ivan Vyskočil
- Nedivadlo
- avantgardní divadlo; využití text-appealu
- Ivan Vyskočil
- Semafor – nejvýznamnější (Sedm malých forem: hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění)
- založil: Jiří Suchý
- Jiří Suchý, Jiří Šlitr (1924 – 1969)
- Jiří Grossmann, Miroslav Šimek – vytvořily nový typ komiky založený na text-appealu
- Zuzana je sama doma
- Jonáš a tyngl - tangl
- Návštěvní den 1 až 3
- Zavěste prosím, volá semafor
- Kytice
- Sladký život blázna Vincka
- Za branou
- Josef Topol - dramatik
- Konec masopustu
- Kočka na kolejích
- Slavík k večeři
- Hodina lásky
- Dvě noci s dívkou aneb jak okrást zloděje
- Sbohem Sokrate
- Stěhování duší
- Hlasy ptáků
- Otomar Krejča
- Divadlo Járy Cimrmana
- Šebánek, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Velebný
- dokonalá mystifikace, ohromující genialita, vytváření fiktivní pseudovědy, příbuznost studentské recesi, hra s nesmyslem, určitá intelektuální náročnost
- všední skutečnosti přiblíženy jako zásadní jevy; absurdita, improvizace, parodování
- humor: okouzlující, dojemný, lidský
- hrecké podání: civilní, záměrně neprofesionální, bez trapného přehrávání
- Vyšetřování ztráty třídní knihy
- Hospoda na mýtince
- Cimrman v říši hudby
- Dlouhý, široký a bystrozraký
- Dobytí severního pólu
- Lijavec
- Švestka
- Na provázku – vzniklo v Brně
- B. Polívka, M. Donutil, J. Pecha, I. Bittová, P. Oslzlý, M. Uhde
- Balada pro banditu
- Milan Uhde = Z. Pospíšil (1936)
- Děvka z města Théby
- Ha-divadlo (Hanácké divadlo)
- vzniklo v Prostějově → přestěhovalo se do Brna; autorské, interpretační
- Arnošt Goldflan
- složitá symbolika her; bizardní obrazy
- Návrat ztraceného syna
- Studio Y (vzniklo v Librci, od roku 1978 je v Praze)
- Jan Schmid (režisér, spisovatel)
- Večírek
- Činoherní studio v Ústí nad Labem
- Karel Steigerwald
- Sklep (konec 70. let)
- M. Štaindler, D. Vávra, T. Hanák, T. Vorel
- osobitá poetika, programová nevážnost, expresivní experimentování
- Mlýny
- spojením s dalšími divadly vznikla tzv: „Pražská pětka“
- Václav Havel (1936)
- působil v divadle Na zábradlí, ABC; v 60. letech měl velký úspěch ve světě
- politicky pronásledován, vězněn; iniciátor Charty 77
- psal absurdní dramata (od 50. let)
- absurdita = životní pocit bezmocného člověka; lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení
- člověk je ukázán v situaci úzkosti, nepřítomnost souvislého děje, není psychologická motivace jednání postav, v rozhovorech nemá smysl hledat logiku
- devalvace jazyka = ztráta funkce, jazyk plní funkci nedorozumění
- inspirace triviálními každodenními situacemi; člověk je bytost, která ztratila základní jistoty, něco se mu v životě hroutí, jeho život je podřízen odličťujícímu a zjednodušenému schématu
- konverzace se skládá z banalit, řeč je deformována; používá jazyk „Ptidepe“ – jazyk plný nesmyslů
- v promluvách postav využívá fráze, které se několikrát po sobě opakují
- Audience - nejznámější
- hlavní hrdina: spisovatel Vaněk (sám autor) – disident pracující v pivovaře vede dialog s nadřízeným sládkem; závěr – návrat k výchozí situaci → nesmyslný bludný kruh = stereotyp života vez smyslu
- Dopisy Olze – politické, filozofické názory
- Zahradní slavnost – prvotina; z období 60. let (totalita)
- banální životní situace v detailech; vršení, opakování frází: Zahradní slavnost patří všem; Tak co doma? Co děti? Zlobí? Zlobí?; Jak se bavíte?; Proč si pořád něco nalhávat?;…
- hlavní hrdinové, Oldřich a božena Pludkovi (průměrná rodina té doby) jsou figurkami na šachovnici mocenských zájmů
- základní téma postaveno na metafoře šachové partie: Hugo vyhrává (změnil úřad), ale i prohrává (ztráta identity – hrál na 2 strany); obraz života a světa jako nedohraná šachová partie
- kritika morálního úpadku a citového odlidštění, byrokratického mechanismu, kariérismu, přizpůsobivosti
- nadčasovost; jazyk má funkci nedorozumění (důmyslná jazyková výstavba – nesmysly o nesmyslech)
- Vyrozumění
- proti komunistické byrokracii; jazyk ptidepe
- Žebrácká opera
- Vernisáž
- Protest
- Largo desolato
- Pokoušení
- Asanace
- O lidskou identitu - sbírka
- Dálkový výslech
- Moc bezmocných
- Pavel Kohout
- Taková láska – 60. léta
- Sbohem smutku – 60. léta
- August, August, August – 60. léta
- z ciskusového prostředí z doby normalizace
- Ubohý vrah – 70. léta; dramatizace cizích předloh
- Atest – 80. léta
- Oldřich Daněk
- náměty z historie
- Dva na koni, jeden na oslu
- Jiří Šotola
- Daniela Fischerová
- František Pavlíček
- Ivan Klíma
- Ludvík Aškenazy
- Karol Sidon
- Miroslav Horníček
- Vlasta Chramostová
- Vratislav Blažek
- Jan Antonín Pikýnský = Jan Petrželka
SVĚTOVÁ TVORBA
- 1. polovina 20. století
- George Bernard Shaw (1856 – 1950)
- ir; mistr vtipu, ovlivněn Henrykem Ibsenem
- pranýřuje nedostatky své doby; napsal asi 70 divadelních her
- Podstata Ibsenismu
- Domy pana Sartoria
- Živnost paní Warrenové
- Candida
- César a Kleopatra
- Svatá Jana
- Androkles a Lev - groteska
- Pygmalion
- Dům zlomených srdcí
- Zpět k Metuzalémovi
- inspirovalo K. Čapka – Věc Makropulos
- 2. polovina 20. století
- absurdní drama: člověk je v situaci úzkosti, neschopný komunikace s lidmi, postrádá smysl života; nesouvislý děj; absence logiky (nesmyslné, nelogické jednání postav); devalvace jazyka
- Alfred Jarry
- francouz; zakladatel absurdního dramatu
- Král Ubu
- Nadsamec
- cyklista, který během závodu umře, nakonec dojede do cíle (ostatní ho rozhýbají a donutí dojet závod)
- Samuel Beckett
- původem irský spisovatel; Nobelova cena
- hrůza z nepoznaného světa; pocit tragičnosti, odcizení; prostřednictvím jazyka se snaží navodit pocit všeobecné zemdlenosti
- Čekání na Godota
- symboly: tuláci Estragon a Vladimir – národnosti; Godot – něco jako Bůh
- chaotický dialog 2 tuláků na opuštěném místě, kteří čekají na pana Godota, který má změnit jejich život; Godot ale nepřijde a nepomůže → lidé se mají spolehnout sami na sebe
- monotónnost, stereotyp (opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že pan Godot přijde další den), banalita, bezůtěšnost, neustálá nemohoucnost, nekonečnost čekání
- Eugéne Ionesco
- francouz rumunského původu; antihry (otázka problému komunikace a stereotypu)
- Plešatá zpěvačka
- Nosorožec
- Edward Albee
- Kdo se bojí Virginie Woolfové - v Čechách: „Kdopak by se Kafky bál“
- sonda do života manželských dvojic (hádají se před cizími lidmi = jediný způsob jejich komunikace)
- Bertolt Brecht (1898 – 1956)
- němec; epické divadlo (inspirace skutečnými událostmi)
- Žebrácká opera
- Matka kuráž a její děti
- Friedrich Dürrenmatt
- švýcar; grafik, divadelní kritik; vliv absurdního a epického dramatu
- Návštěva staré dámy
- Slepec
- Frederico García Lorca
- avantgarda a tradiční prvky špaňelské lidové kultury
- Krvavá svatba
- Eugen Gladstone O‘Neill
- američan; Nobelova cena; zakladatel moderního divadla; mravní apel, kritičnost
- Smutek sluší Elektře
- Ištván Orkény
- maďar; dramatik, prozaik
- Kočičí hra
- Luigi Pirandello
- ital; Nobelova cena; relativita všech věcí a nemožnost vzájemného pochopení
- Peter Weis
- inspirace tvrbou Franze Kafky
- Marat - Sade
- Přelíčení
- Thornton Wilder
- američan
- Dohazovačka - komedie
- Hello Dolly - scénář
- Tennessee Williams
- američan; básník, dramatik, prozaik; psychologické zaměření
- Skleněný zvěřinec
- mezilidské vztahy
- Tramvaj do stanice Touha