NÁRODNÍ OBROZENÍ = klasicismus + osvícenství + preromantismus v českých zemích
1789 dobytí Bastily Ţ začíná chaos v Evropě (ne v Č.)
Ţ doba osvícených panovníků
Marie Terezie
- reformuje školství
- 1773 ruší jezuitský řád
Josef I.
- toleranční patent
- ruší nevolnictví
Ţ negativa Ţ Josef II. – kulturní “poleno”
- podporoval germanizaci Ţ navazuje na úpadek ČJ
- od Bílé Hory – česky se mluví jen na venkově
- vznikaly patvary (mezi č. a n.)
- nutnost reformy Ţ
Ţ formace novodobého českého národa:
- chce používat krásnou češtinu, zabývá se její stavbou
- díla obrozených autorů posilují sebevědomí Čechů
- česká literatura se dostává na úroveň evropských literatur
Ţ 2 části národního obrození :
1. generace autorů národ. obrození
2. generace autorů národ. obrození
1. snaha vytvořit nové základy české kultury
2. navazuje na 1. generaci, tvoří její nadstavbu a otevírá se Ţ !!vlastenectví!!
Vlastenectví
1. generace Ţ fáze obranná
- 70. léta 18. st. – poč. 19. st.
- spjata s osvícenstvím Ţ rozvoj vědy a kultury
Ţ 1775 soukromá společnost Nauk
- sílení vlastenectví Ţ přejmenování 1790
Královská česká společnost Nauk
literatura Ţ fce výchovná, vzdělávací
- vydávají se literární památky napsané před Bílou Horou
- jazykovědci se snaží o uzákonění spisovného jazyka
historie:
Gelasius Dobner
- zakladatel českého kritického dějepisu Ţ zabývá se kronikou Václava Hájka z Libčan
- studuje prameny této kroniky a poukazuje na nespolehlivost
František Martin Pelcl
- pokračovatel G.D. – učitel dějepisu na UK
- také práce s kronikou V.H. z L. Ţ nová kronika Ţ Nová kronika česká
- oba autoři psali německy – Pelcl na konci života začíná psát česky
Jazykověda:
- vznikají obrany českého jazyka proti němčině
- jedna z nejstarších (Obrana B. Balbína)
Josef Dobrovský
- kněz
- vždy hledal pravdu
- nepsal česky (nevěřil v cíl NO)
- vystudoval teologii Ţ vychovatel ve šlechtických rodinách, pak pracuje jako vědec Ţ literární historik, jazykovědec
Dílo:
p Geschichte der bóhmischer Spache und Literatur – Dějiny českého jazyka a literatury
- souběžně zachycuje vývoj jazyka a literatury
p Zevrubná mluvnice jazyka českého - Ausfüholiches Lehrgehäude der böhmischer Sprache
- dílo významné pro ustálení čes. jazyka
p Dvojdílný německo-český slovník
p Základy jazyka staroslověnského
- základní dílo slavistiky – zabývá se staroslověn.
- zakladatel české liter. historie a Slavistiky
- zakladatel nové spisovné jazykové normy
Vzdělávací a výchovná próza:
- oriunteje se na lidové čtenáře a osvětovou tvorbu
Václav Matěj Kramerius
- měl nakladatelství a knihkupectví – Česká expedice = 1. spol. a liter. centrum českých vlastenců
- sjíždějí se z celých Čech, debatovali o aktuálních problémech
- Pražské poštovské noviny Ţ přejmenovány na Kramerisovy C.K. vlastenecké noviny (1. české noviny)
Počátky poezie:
Václav Thám
- vydává sborník Básně v řeči vázané
- vynikající překladatel (poezie)
Antonín Jaroslav Puchmajer
- uspořádal 5 almanachů – básně s tématem lásky, vína, přírody, Boha – vlastenecké verše
Dílo:
p Óda na jazyk český
p Óda na Jana Žižku
Šebastián Hněvkovský
- byl v Pulchmajerově skupině
Dílo:
p Vnislav a Běla – balada
p Děvín – komický epos
- Pulchmajerova skupina se blíží evropské poezii, tvorba těchto autorů dala podklad pro vznik náročné poezie
Počátky divadla v Čechách
- první hry německy
- ochotnická divadla, pevné scény (hl. v Praze)
1738 – stálé divadlo v Kotcích – německé divadlo – činohra i opera
1771 – 1. česká hra (v Kotcích) – kníže Honzík
1783 – stavovské divadlo – původně německé
1786 – 9 – hraje se na Václavském náměstí v tzv. Boudě
- dřevěné, 1. české divadlo
- působil zde Václav Thám
- vlastenecké hry (píše Václav Thám)
- Vlasta a Šárka
- Břetislav a Jitka
Prokop Šedivý
- frašky:
- Pražští sedláci
- Masné krámy
2. generace národního obrození
- začátek 19. stol. – konec 20. léta 19. století
vyšší cíle:
- prosazování čes. jazyka ve veřejném životě
- prosazování umělecky náročné literatury
- vytvořit základy české vědy
Bachův absolutismus
Metternichův absolutismus brzdí snahy obrozenců, ale naopak hnutí stále sílí
- ve městech přibývá lidí mluvících česky a vlastenců
Josef Jungmann
- vynikající organizátor
- iniciátor řady akcí
- sjednocuje vědce a umělce 2. gen. národního obrození
- psal česky
Dílo:
p Rozmlouvání o jazyku českém
- stať - staví se proti poněmčování ve školách
- program – zavedení Čj do škol a úřadů
- chce dosáhnout co největší literární úrovně českých děl
- má být na stejně vysoké úrovni, jako literatura evropská
- chce navázat kulturní styky s ostatními slovanskými národy
p O klasičnosti literatury a důležitosti její
- stať – literatura má vyjadřovat zájmy čes. společnosti = typický rys 2. generace národního obrození
- překládá:
- z francouzštiny – Chateaubriandovu Atalu
- z angličtiny – Ztracený ráj Johna Miltna
- z němčiny – Heřman a Dorota – idylický epos – napsal J.W.Goethe
- překlady dokazuje bohatost Čj
p Historie literatury české
- sleduje vývoj české literatury
- působí jako jazykovědec
- od r. 1816 se smí Čj vyučovat na gymnáziích
Ţ v důsledku toho píše Slovesnost * – teorie literatury a slohová čítanka
f Česko – německý slovník – 5 dílů
- na další představitele NO působí Jungmann svou obětavou prací pro národ
*Slovesnost = překládání cizích slov, přejímání cizích slov
- Josef Jungmann byl vůdčí osobností skupiny básníků a vědců
- vytváří 2 skupiny
- básnická družina – snaží se o krásnou, vybroušenou češtinu
- členové: Milota Zdirad Polák – dílo – Vznešenost přírody
- vědecká družina – přispěli k počeštění názvosloví mnoha oborů
- členové:
- Jan Svatopluk Presl – geologie
- Karel Bořivoj Presl – mineralogie, chemie
- Jan Evangelista Purkyně – fyziologie
Chybějící historický dávnověk (hrdinský)
f Rukopis královedvorský – „nalezení“ r. 1817
- původ označen na 13. století Ţ falzifikát
- obsahovalo 14 básní
- 6 epických
- 2 lyrickoepických
- 6 lyrických
f Rukopis zelenohorský – 1818
- anonymně zaslán Národnímu muzeu
- původ označen na 10. století
- obsahuje převážně skladby epické
Ţ oba rukopisy byly podrobeny důkladnému vědeckému studiu – v 80. letech 19. století profesoři prohlašují rukopisy za falzifikáty
- Jan Gebauer – historik
- T. G. Masaryk – sociolog
- Jaroslav Goll – historik
- Otakar Hostinský – estetik
Ţ nacházejí jednoznačný vztah – vazba na byliny a jihoslovanské eposy
Ţ nacházejí myšlenky, které v té době neexistovaly (př. o demokracii)
- nejvážnější nedostatky v oblasti jazykové – špatná znalost staročeštiny
„Pozitivní“ význam
- podvrhy ve své době posílily národní sebevědomí a staly se inspirací mnoha umělců
- spisovatelům
- malířům – Josef Mánes, Mikoláš Aleš
- skladatelům – Bedřich Smetana (Libušin Soud)
Negativní význam
- falzifikát
Padělatelé: Václav Hanka a Josef Linda (není to 100%)
Václav Hanka
- knihovník a archivář Českého muzea
- vlastenec
- v kontaktu s mnoha vědci slovan. nár.
- vydavatel staročeských památek a slovanských lid. písní
- jako básník byl průměrný
Josef Linda
- novinář
- spisovatel
- čerpal z Hájkovy kroniky fakta o nejstarší české historii
- román: Záře nad pohanstvem
Dalšími osobnostmi 2. gen. NO, které požadovaly vznešenou literaturu a poezii byli:
František Palacký
Pavel Josef Šafařík
- anonymně vydávají spis na Slovensku – Počátkové českého básbictví, obzvláště prozódie
- prosazují užívání časomíry po vzoru řeckých a římských básníků
- vystupují proti Josefu Dobrovskému, který prosazuje zásady přízvučné poezie
Přízvučná poezie
příklady přízvučného verše
a) trochej - Č
- přízvučná
Č nepřízvučná
Př.
TROCHEJE PAK AŤ JSOU PRAVÉ JAKO ZVONY KOLÉBAVÉ
÷ - Č ÷ - Č ÷ - Č ÷ - Č÷ - Č ÷ - Č ÷ - Č ÷ - Č ÷
- čtyřstopý trochej
b) jamb Č - (nepřízv., přízvuč.)
Př.
AŤ JAMBUS ZNÍ JAK JARNÍ DECH A PROBÍHÁ JAK VLNKA V BŘEH.
÷ Č - ÷ Č - ÷ Č - ÷ Č - ÷ Č - ÷ Č - ÷ Č - ÷ Č - ÷
c) daktyl - Č Č (přízv., nepřízv., nepřízv.)
Př.
PŘIJDOU – LI DAKTYLY, AŤ KAŽDÝ KRÁČÍ, JAKO TA KŮZLATA Z KOPEČKA SKÁČÍ.
÷ - Č Č ÷ - Č Č ÷ - Č Č ÷ - Č ÷ - Č Č ÷ - Č Č ÷ - Č Č ÷ - Č
- oblíbené střídání daktylu s trochejem
ZEMŘELA MATKA A DO HROBU DÁNA, SIROTY PO NÍ ZŮSTALI.
÷ - Č Č ÷ - Č ÷ - Č Č ÷ - Č÷ - Č Č÷ - Č÷ - Č Č÷
Ţ prosazuje Josef Dobrovský
Palacký a Šafařík prosazují časomíru
Časomíra
- střídání dlouhých ( - ) a krátkých ( Č ) slabik
- je jí psaná řecká a římská poezie
- dlouhé slabiky:
- brána – dlouhá samohláska
- pouze
- Č Č
- len kvete – po krátké samohlásce (e) následují nejméně 2 souhlásky (nkv)
- časomírou je psána Kollárova Slývy dcery – časomírou psán pouze předzpěv
Př.
- Č Č˝- - ˝ - Č Č˝- - ˝ - Č Č˝- Č ˝ - Č Č ˝ - Č Č˝-
AJ, ZDE LEŽÍ ZEM TA PŘED OKEM MÝM SLZY RONÍCÍM NĚKDY KOLÉBKA, NYNÍ
- ˝ - Č - Č Č˝-
NÁRODU MÉHO RAKEV.
Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím někdy kolébka, nyní národu mého rakev. Stůj, noho! Posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled. Neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časů.
dubiskoŢ Rusko
hexametr – šestistopý verš dvojverší Ţ elegické distichon
pentametr – pětistopý verš
- šestistopý daktyl (může být nahrazen spondejem) + 2 stejné části tvořené 2ma daktyly a třetí neúplnou stopou
Př. Elegického dist.
HOSPODSKÝ VĚTRÁČEK VLÍDNÝ SVÝM KLAPOTEM NA PIVO ZVE TĚ.
˝ - Č Č ˝ - Č Č ˝ - Č Č ˝ - Č Č ˝ - ČČ ˝ - - ˝
PĚNA SE BĚLOSTNĚ STKVÍ, NÁPOJ TEN ZLATAVĚ PLÁ.
˝- Č Č˝ - Č Č ˝ - ˝ - Č Č ˝ - Č Č˝ -
Ţ přes snahu Palackého a Šafaříka časomíra nezvítězila
Prozódie = nauka o využití zvukových prvků ve verši v čes. a přel. Poezii se setkáváme s 5 typy proz. Systémů
· Sylabotónický – verše mají pravidelný počet slabik a přízvuků, a dochází k vnitřnímu dělení
na stopy (trochej, jamb, daktyl)
· Časoměrný
· Sylabický – založen na počtu slabik ve verši
- př. Alexandrýn (12-ti slabičný verš), většina francouzské poezie
· Tónický – založen na pravidelném počtu přízvuků ve verši
· Volný verš – od 90. Let 19. Století
Rukopis Královedvorský – na dřevo kreslil Josef Mánes
František Palacký (1798 – 1876)
- „otec národa“ (pozn. „otec vlasti“ – Karel IV.)
- nejvýznamnější historik NO
- působil vyrovnaným životem
- působil jako redaktor časopisu českého muzea
- 40 let stál v popředí českého veřejného života
Díla:
f Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě
- celoživotní dílo, psal ho 40 let
- nejprve německy, potom česky
- od počátků českého národa do r. 1526
- na zákl. rukopisů idealizuje slovanský pravěk
- husictví považuje Palacký za protifeudální boj za svobodu myšlení
- ovlivnilo historickou prózu minulého století
Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)
- Slovák
- kontrastní postava k Palackému
- přítel Františka Palackého
- působil jako univerzitní knihovník v Praze
- dostal nabídku z Moskvy – jako univerzitní profesor
- vynikající slavista – znalec slovanské jazykovědy a literatury
- působil ve veřejném životě
- pronáší památnou řeč na slov. sjezdu, v níž se dovolává svobody slovanských národů v rámci Rakouska
- z r. 1848
Díla:
f Slovanské starožitnosti
- nejvýznamnější Šafaříkovo dílo
- popisuje v nich nejstarší dějiny slovanských národů do konce tisíciletí
- Slovany řadí ke spolutvůrcům evropské kultury
Jan Kollár (1793 – 1852)
- Slovák, stejně jako Šafařík
- představitel myšlenky slovanské vzájemnosti Ţ kulturní program slovanských národů
- studoval evangelické bohosloví v Německu, kde se seznamuje s dcerou evangelického pastora Vilemínou Šmitovou Ţ Mína
- poznává v Německu hnutí mládeže
- vnímá povýšenost Němců ke Slovanům
Ţ Kollára lákal život v Německu Ţ odmítá místo pastora Ţ vrací se domů Ţ z Prahy odchází do Pešti (Budapešť) – po 16-ti letech si přivádí Mínu – pouhá vzpomínka na lásku
- v r. 1821 – píše sbírku básní
Díla:
f Básně
- subjektivní
- dva motivy:
1) poklidný život v přírodě
2) láska je neustálý neklid
Ţ na základě těchto básní vzniká Slávy dcera
f Slávy dcera
- mohutná alegorie slovanstva – sbírka znělek s časoměrným předzpěvem
- obsahuje předzpěv + 5 částí
Předzpěv
1) Sála – vzniká ve Vídni
2) Labe – píše o pobytu v Čechách
3) Dunaj – pobyt na Slovensku
4) Léthé – slovanské nebe
5) Acheron – představa pekla
Předzpěv – patetický žalozpěv nad slovanskou minulostí
- „Křivda spáchaná na slovanských národech je skvrnou lidstva“
František Ladislav Čelakovský
- psal tzv. ohlasovou poezii Ţ ohlas poezie národní
- poezie chápána jako obraz národní duše
- poezie – zpěvná, idilická
- pocházel ze Strakonic
- studoval filozofii – vyhodili ho
- studoval v Linzi, Praze Ţ studia nakonec nedokončil
- pracoval jako vychovatel, redaktor pražských novin – příloha – Česká včela Ţ vyhozen
- vynikající slavista – ve 40-ti letech – profesorem slavistiky v Polsku, poté v Praze
- studoval slovanské jazyky a lidovou slovesnost těchto národů
- sebral a vydal lid. poezii sl. národů
1) v originále
2) v českém jazyce
Díla:
f Slovanské národní písně – v originále + v českém překladu
f Mudrosloví národu slovanského v příslovích
- básně měly znět tak, jako by je napsal lidový básník, nikoli umělec
- původně chtěl napsat ohlasy všech slovanských národů, ale nakonec vznikly jen ohlasy poezie české a ruské
f 1. sbírka – Ohlas písní ruských
- epické (dějové) básně převažují nad lyrikou
- čerpal z ruských bylin
- báseň:
- Bohatýr Murovec
- Dívčino plesání
- Rusové na Dunaji
f 2. sbírka – Ohlas písních českých
- převaha lyriky nad epikou
- zachyceje ráz českého lidového života
- básně:
- Toman a lesní panna
- Sňatek
- Radost a žalost
- Český sedlák
- Stasa čarodějnic
- současně s českým ohlasem vzniká sbírka Růže staletá Ţ autobiografický cyklus básní, který věnoval historii své lásky
- sbírka epigramů - Kvítí
Divadlo ve 20. století
- velký rozkvět českého divadla
- hraje se česky
- české představení se hraje v Německém stavovském divadle – hrají se pravidelně
Ve stavovském divadle
- hraje amaterský soubor, který se ve 20. letech profesionalizuje
- soubor vede Jan Nepomuk Štěpánek Ţ cíl – pobavit diváka
- jazyková a situační komika
- nejvíce psal komedie, historické hry s náměty českých dějin
Komedie
- byly schématické
- všechny „stejné“
f Milostný příběh – romantický příběh, kde o dívku usiluje ještě jiný „ctitel“ – spekulant, úředník Ţ satira maloměšťáka
f Čech a Němec
Historická díla:
f Obležení Prahy od Švédů
Václav Kliment Klicpera
- rodák z Chlumce nad Cidlinou
- působil jako profesor na Hradeckém gymnáziu
- působil také v Praze
- psal hry – pohádkové, historické, ze součastnosti
- vynikající improvizátor
- nedodržoval stavbu díla – nechával prostor hercům
- v dílech – zdůraznění záporných vlastností společnosti Ţ maloměšťáctví, přetvářka
Hry:
f Divotvorný klobouk – touha po penězích a společenském postavení
f Rohovín čtverrohý
Satira:
f Každý něco pro vlast
- vlastenecký námět
- vysmívá se prospěchářskému vlastenectví
Historické hry:
f Blaník
f Božena
3. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ – 30. – 50. LÉTA 19. STOLETÍ
vyvrcholení obrozeneckých snah
- doznívání ideálů národního obrození a počátky realistické literatury v Čechách
1) Poezie
v Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
- navazuje na F. L. Čelakovského
- ovlivněn pohádkami bratří Grimmů
- pochází z Miletína z Podkrkonoší
- gymnázium studoval v Hradci králové
- studoval práva a filozofii v Praze
- spolupracoval s Františkem Palackým
- pracoval jako archivář a sekretář českého muzea města Prahy
- umírá v Praze
- zabýval se českým národopisem Ţ Kytice, pohádky
„Potud národ svůj, pokud šetří svých památek.“
- vliv také K. H. Mácha
- sblížil se s Máchou a se Sabinou ( díky Sabinovi si zapisoval své sny)
- postupně se stává jejich uměleckým protichůdcem
- Erben nachází řád ve folklóru
- obdivoval a uznával lidové podání pohádek, písní, říkadel Ţ pro určité tajemství v něm skryté
- působil jako sběratel a pohádkář
- věnoval pozornost epickým písním (balada) Ţ zapisoval si nápěvy a varianty textů
· Písně národní v Čechách Ţ rozšířené v Prostonárodní české písně a říkadla – 2200 písní – komentované
- pohádkář – ovlivněn bratry Grimmy
- snaha o působivé podání
- v r. 1905 – vychází Erbenovy pohádky – až po jeho smrti
- nepsal ohlasy (na rozdíl od Čelakovského), ale umělecky přepracoval látku lidové slovesnosti
Díla:
♠ sbíral báje – hl. slovenské Ţ vydal v původních jazycích a později česky Ţ Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
♠ Kytice z pověstí národních
- jediná sbírka básní
- původní celý název Kytice
- vychází v roce 1853
- jedna z nejslavnějších a nejoblíbenějších knih české literatury
- sbírka národních hororů (ne všechny končí absolutně tragicky)
- motiv viny a trestu
- všechny příběhy mají smutný děj
Holoubek
Dceřina kletba končí absolutně tragicky
Vodník
Polednice končí napůl tragicky
Poklad
Svatební košile končí „dobře“
- před Erbenem psali balady:
· F. L. Čelakovský
· Hněvkovský
Motivy v Kytici:
1) láska matky k dítěti Ţ lásku nemůže zrušit ani smrt (Kytice, Vrba, Poklad, Zlatý kolovrat)
2) láska muže, ženy, dítěte – Polednice
3) láska – muž, žena, dítě, vlastní matka – Vodník, Dceřina kletba
4) vědomí, že včasným pokáním a modlitbou může člověk odvrátit svou zkázu – Svatební košile
5) pokud je člověk obtížen špatným svědomím, zůstane se svou vinou sám, uzoufá se a ani po smrti se mu nedostane odpuštění – Holoubek
Nadpřirozené bytosti v Kytici:
- Polednice
- Vodník
- Kouzelný stařeček (Zlatý kolovrátek)
Kouzelné předměty:
- přeslice
- Kouzelný kolovrátek
Kouzelné rostliny:
- vrba
- lilie
Význam Kytice:
- významný Ţ ovlivnila řadu autorů (Neruda), vytvarníků, hudebníků (Zdeněk Fibich)
Kytice je mistrovské dílo s vysokou hodnotou jazykovou a obsahovou
v K. H. Borovský (1821 – 1856)
- umírá ve 35 letech - TBC
- spolu s B. Němcovou je zakladatelem české realistické literatury 19. století
- satirik, kritik – soudobé společnosti a jejích hodnot
- nebyl „planým vlastencem“, ale programově pracoval pro národ
- vlastní jméno – Karel Havlíček – narozen v Borové u Přibyslavi Ţ přídomek Borovský
- tatínek byl kupec, přestěhovali se do Neměckého Brodu = Havlíčkův Brod
- vliv měl farář Brůžek – stal se jeho vzorem
- studoval filozofii a teologii v Praze po gamnáziu v Německém Brodě
- ze semináře vyloučen – sklon k ironii a sarkazmu
- chtěl vyučovat na gymnáziu Ţ nebyl přijat (nedokončené vzdělání)
- v poč. 40. letech – odchází jako vychovatel do Ruska (zůstává zde rok)
- v Rusku musí čelit silnému rusofilství = láska k Rusku (Kollár, Čelakovský – idealizace Ruska)
Díla:
· Obrazy z Rus
- po návratu
- vychází v roce 1845
- kritika cara, vlády
- vzhledem k rusofilství Ţ nucen psát méně kriticky
· Poslední Čech
- kritika prózy J. K. Tyla („miláčka národa“)
- 1848
- málo zdařilá
- kritika planého vlastenectví Ţ ve 24 letech se dostává do podvědomí českých literátů
· Tyrolské elegie
- báseň
- satirický žalozpěv
- cesta do Brixenu
· Epištoly kutnohorské
- proticírkevní polemika
F. Palacký doporučuje Borovského jako redaktora Pražských novin Ţ Borovský je po 2 roky vede – novinář
- od r. 1848 – vydává vlastní noviny – Národní novinyŢ po revoluci musel vydávání novin zastavit Ţ
Ţ odchází do Kutné Hory Ţ 1850 – 51 vydává časopis Slovan – proticírkevní polemika, stačil je samostatně vydat Ţ Epištoly kutnohorské
- studoval slovanské jazyky, lid. písně, Bibli (chtěl se stát kazatelem)
- zdatný epigramik – proticírkevní epigramy – zmínka o Jezuitech
- novinář
- přispěl k vytříbění publicistického stylu
- překonává knižnost
- spojuje lidovou mluvu s klasickou vzdělaností
- odchází do Německa – zatčen a odsouzen – „vyhnanství“ v Brixenu - 1851
- píše Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra
- trpěl odloučením od své rodiny a vlasti
- nesympatizoval s „plody rozervanosti“ = plané vlastenectví, ale chtěl: citace
„Přinutit lidi k smíchu nad tím, čeho se jinak bojí, neb aspoň neradi o tom slyšejí.“
1855 – zřekl se veškeré veřejné činnosti Ţ propuštěn z Brixenu kvůli nemocné ženě (mezitím umírá)
- v Praze pod policejním dohledem
- umírá v roce 1856 na tuberkulózu
- stal se autoritou Ţ pohřeb – manifestační záležitost
satirik
- vychází z Voltairových povídek (některé přeložil)
- přeložil i satirický román Mrtvé duše (Gogol)
- satiru vyjadřoval veršem
- vychází z jednoduchosti lidových písní Ţ zužitkovává lidové písně pro moderní básnictví
- skládá aktuální texty na nápěvy lidových písní
- měl sklon útočit na to, co se mu nelíbilo smíchem, sám o tom říká:
„To je již můj obyčej,
o nesnázích nemohu jinak mluviti,
než žertem, poněvadž jest nejlépe v smíchu s nimi zápasit.“
· Epigramy
- nejmenší žánr satiry
- vznikají v roce 1845
- zůstaly v rukopisech
- jednotlivé oddíly jsou adresovány:
1) církvi
2) vlasti
3) králi
4) můzám
5) světu
- užívá nářečí, němčinu, latinu
- užívá i obhroublé výrazy, které do té doby byly tabuizovány
- před ním psali epigramy: Martialis, Jan Kollár, F. L. Čelakovský
· Křest sv. Vladimíra
- myšlenka vzniká už v Rusku (církev podřízená carovi)
- nebyl nikdy dokončen
- inspiroval se Nestorovým Letopisem ruským
travestie = komické, satirické dílo, které podává obsah vážného díla zesměšňující formou
- za jeho života se šíří jen v opisech (nebyl vydán)
- později přeložen do mnoha jazyků
· Tyrolské elegie
- líčí cestu do Brixenu (vzpomínky na Čechy)
- ironický žalozpěv
· Král Lávra
- podle staré irské pověsti o králi Midasovi s oslíma ušima (Kukulín)
- míněno na Čechy – jejich povahu
Borovský x Brixen
- píše bratrovi, že se má dobře
- nějakou dobu i s manželkou a dcerou Zdenkou
- četník Dedera mu dával cigarety
- Zdenka – stala se dcerou národa, po smrti rodičů Ţ lidé – sbírky na Zdenčino věno
v Zdenka Havlíčková
- „dcera národa“
- dcera K. H. Borovského
- * 23. 12. 1848
- byla také chvíli v Brixenu se svou matkou Julií – tuberkulóza Ţ vrací se do Prahy
- maminka umírá dříve, než se Borovský vrátil z Brixenu
- po smrti rodičů žila u své tety
- ústav
- Jarošovi (teta) byli chudí – vlastenci na Zdenku pořádají sbírku – vlastenecká povinnost
- Quido Bataglia – Polák – poručík, považován za odpůrce vlastenectví
- jejich vztah se zdál nevhodný Ţ musela opustit Prahu
- od té doby pomluvy – „nevhodná dcera národa“
- před svatbou s Antonínem Svobodou umírá na TBC
3) Próza
v Božena Němcová
- Barbora Panklová
- na svou dobu – výjimečná žena
- sporné:
- datum narození
- rodiče – panský kočí Johan Pankl (Rakušan) + česká služka Tereza Novotná (u vévodkyně Zaháňské)
- mohou být adoptivní rodiče B.N.
- snad - sestra kněžny Zaháňské byla její matkou
- Panklovi dali zapsat datum osvojení jako datum narození
- jako nejstarší dítě Panklových si s maminkou nerozuměla
- poslána na vychování do Chvalkovic
- měla mít dobré vychování (dobrou němčinu)
- nachází knihovnu – začíná „zběsile“ číst
- velmi půvabná (zamiloval se do ní chval. pán) Ţ jeho žena ji vyhodila
- vrací se k rodičům
- maminka se jí chtěla zbavit – provdána
- za úředníka finanční stráže Josefa Němce (vlastenec), byl o 10 let starší
- manželství prý nefungovalo, ale 4 děti
- v závěru života odešla od rodiny do Litomyšle Ţ manžel se stará o děti
- díky manželovi (vlastenec) si počešťuje jméno na Božena
- díky J. Němcovi poznává vlastenectví a čes. jazyk
- životoposci B.N. – Novotný, Tille
· Ratibořická idila Ţ záznamy o matce B.N.
- B.N. – Červený Kostelec, Josefov, Litomyšl, Polná, Praha Ţ stává se tvůrčí emancipovanou ženou = osoba, kterou si společnost žádá
- doktor Staněk přivádí B.N. do intelektuální společnosti (Palacký, Čelakovský, Tyl, Erben, Borovský, Nebeský)
- z korespondence Boženy Němcové – nešťastné manželství Ţ řada lásek
Díla:
- začíná básněmi:
· Ženám českým – sbírka 1845
- 1848 odjíždí do Chodska (sbírá příběhy a píše pohádky) Ţ Nymburk, Liberec
- 1851 – znovu Praha
- situace se změnila – literáti se již neschází v salónech Ţ cítí se osamělá
- seznámení – Karolína Světlá, Sofie Podlipná
- v pol. 50. let se podílí na vydání almanachu - Lada Niola
- 51 – 55 – navštívila 4x svého manžela v Uhrách Ţ na Slovensku zkoumá pohádky, slov. dějiny, řeč
· Slovenské pohádky a pověsti
- v Praze žila pod policejním dohledem, v chudobě
- zemřel její syn Hynek
- uvažovala o emigraci do USA
- 1861 – rozhodla se opustit rodinu Ţ odchod do Litomyšle Ţ nemocná – mažel ji přivezl zpět do Prahy
- její život objasnila její korespondence (monografie: V. Tille)
- dopisy mají dvě hodnoty: svědeckou a uměleckou
- vynikající vypravěčka
Pohádky:
· Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá horákyně)
· Slovenské pohádky a pověsti
Národopisné studie:
· Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje,…)
Publicistická tvorba:
· Selská politika
Povídky:
- ve všech povídkách postava všestranně dobrého člověka
· Divá Bára
- dcera pastýře Jakuba
- nový typ dívky (nezávislost na muži, nepodřízenost)
Eliška z fary (smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se postaví proti celé obci)
· Chudí lidé
· Dobrý člověk
· Pan učitel
· Chýše pod horami
· Pohorská vesnice – novela
· V zámku a podzámčí
- Nymbursko
- novela
- zámek: Skočdopolovi, pes Joli, mamsel Sára,…
- podzámčí: vdova Karásková s dětmi
- doktor – zná obě prostředí
- hlavní kontrast (sobectví na zámku x obětavost v podzámčí, přepych x chudoba)
tzv. obrazy venkovského života:
· Babička
- vznik po smrti Hynka (1855)
- cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
- postavy:
Magdalena Novotná - babička
Proškovi (Panklovi) – zpanštělá matka + srdečný otec
Barunka (autor), Jan, Vilém a Adélka
lid. typy: mlynář
panský svět: paní kněžna, komtesa Hortenzie
- kompozice - 2 dějová pásma
o příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté
o od 8. kapitoly – rámec Staré bělidlo v proměnách, roč. období
prolog – vzpomínka na babičku, přímá oslovení
epilog – poslední léta babičky, pohřeb
v Magdalena Dobromila Rettigová
- * 1785
- autorka vlasteneckých a mravoučných příběhů pro dívky
- působila buditelsky
Díla:
· Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcery české a moravské
- kuchařka
- VRAŽ DO TOHO... (hodně kalorické)
- tatínek – purkrabí – zemřel – jí 7 let
- přežila jako jediná ze 6 dětí
- vášnivá čtenářka – naučila se česky
- vlastenectví, šťastné manželství
- Litomyšl - + 1845
3) Drama
v Josef Kajetán Tyl
- dramatik
- novinář
- povídkář (prozaik)
- * 1808 – Kutná Hora
- + 1856 – Plzni
- gymnázium studoval v Praze, dokončil v Hradci Králové
- nedostudoval práva, úředník ve voj. účtarně v Praze
- celý život, od útlého mládí se věnoval divadlu
- herec, režisér, dramaturg, kritik, překladatel, autor
- 1851 – prohlášen za politicky nespolehlivého Ţ nedostal divadelní koncesi Ţ opustil Prahu Ţ kočoval s divadlem (chudý)
novinář:
- 1833 – 45 časopis Květy – mapoval společenský a umělecký život v Čechách
- 1846 – 49 dvouměsíčník - Posel z Prahy - lidovýchovný
- psal ho většinou sám se zřetelem k venkovskému čtenáři
- zajímavá forma: rozhovor mezi autorem a čtenářem
- úryvky z div. her
- objasňoval cizí slova
- oblíbený – 2500 výtisků
- získal důvěru široké veřejnosti Ţ
- 1848 – zvolen poslancem za říšský sněm
- 1849 – noviny Sedlské – vydává pro venkovany – vysvětlení, jak se mají v nových, porevolučních podmínkách chovat
- žije ve finanční tísni, ale slavný a uctívanýŢ „miláček národa“
- problémy v rodině – obdivoval herečku, pak se s ní oženil, ale děti mel s její sestrouŢ zděšení – začal být roztěkaný, nesoustředěný Ţ projevení i v tvorbě
- poškození dráhy „miláčka národa“
- 1952 – 89 – jeho dílo podrobeno hodnocení a byl prohlášen za NÁRODNÍHO KLASIKA
Díla:
Povídkář:
· Dekret kutnohorský
- historická povídka
- napětí mezi Čechy a cizinci na KU za vlády Karla IV.
- Češi – viděni kladně
· Vlast a matka
- vlastenecká povídka
- příběh z venkovského prostředí
- syn se tzv. „zkazí“ ve městě vlastenectvím
- konflikt – rodině velmi dlouho trvalo, než pochopí, že syn má kromě nich také rád svou vlast
- generační konflikt (kvůli lásce k vlasti se člověk nesmí odcizit rodině)
- sentimentální
· Pomněnky z Roztěže
- cestopisná
- hlavní hrdina se setkává s přáteli v hospodě, vysvětluje, proč mluví a píše česky, v něm spočívá hodnota lidových písní a vysvětluje myšlenku slov. vzájemnosti
- zmínka o Máchovi – staví se záporně
citát: „Nepoznán zemřel,
jakož on se nehlásil k světu,
nehlásil se také svět k němu.“
· Rozervanec
- odsuzuje K. H. Máchu
- 2 bratři – Karel a Hynek (ten horší)
- mají velké problémy, Karel je zvládne
- Hynek – zničí, co může a umře
- zachycení Mách. života
- Tyl je toho názoru, že člověk má problémy překonávatslužbou k vlasti
· Kusy mého srdce
- představuje sám sebe jako příkladného spisovatele
citát: „kusy mého srdce, jež jsem do posledního
vzdechnutí národu zaslíbil“
· Poslední Čech
- mezník ve vývoji vlastenecké povídky
- Tyl lichotí české šlechtě
- starý hrabě Velenský uvažuje, že vydědí syna, protože není dostatečný vlastenec
- po hádce – otec se synem se vydávají na cestu po Čechách, aby poznal, jak lid žije
- vlastenectví mezi lidem – ideální konec
- řada postav – tajemný původ
- obrovský úspěch – oblíbená ještě u čtenářů v druhé pol. 19. století
- Karolína Světlá – navazuje – vlasteneckou prózou
- román První Češka
- vrcholí kariéra „Miláčka národa“
Dramatik:
· Fidlovačka
- jedna z nejhorších her, které napsal
- premiéra ve Stavovském divadle – 1834 Ţ neúspěch
- až v 1917 – Vinohradské divadlo Ţ velký úspěch
- hymna – píseň: Kde domov můj
- nemá příběh, ale ideu Ţ Čech má mluvit česky
- švec Kroutil – vlastenec – syn Jeník
- vdova Mastílková – stydí se mluvit česky, mluvuí německy
- neteř Liduška
- dohazovač Kozelka – téměř zbytečný
- slepý houslista Mareš – zpívá
- hudba – Škroup
- lokální fraška, Fidlovačka = slavnost pražských ševců
- zachycení života pražských lidových vrstev
veselohry: - báchorky – častým vzorem módní vídeňská fraška
· Pražský flamendr
· Bankrotář
· Paličova dcera
· Strakonický dudák
- kouzelné dudy
- národní pohádka
- doba neurčitá, český venkov
- dudák Švanda (kladné i záporné vlastnosti českého člověka – citovost, podnikavost, touha po bohatství)
- láska Dorotka + Švanda Ţ otec Dorotky – myslivec, nepřeje jejich lásce, protože Švanda nemá ani peníze, ani zaměstnání Ţ vydává se do světa, chce vydělat peníze
- jazyk postav:
- lidové – Kalafuna, Švanda
- světácký – Pantaleon Vocilka
- strojený – princezna Zulika
- poetický – víly (víla Rosava)
úryvek:
„Peníze jsou pány světa,
dudák to je pravý rek,
a co někdy skotku umí,
to by člověk sotva řek.
Peníze jsou hever světa,
silou svojí pravý div,
bez nich darmo cíle hledáš,
třeba jsi byl sto let živ.
Jen až půjdem ku armádě
s tichým srdcem do nebes,
ano, jen v tom jednom pádě
dojdem cíle bez peněz.“
· Tvrdohlavá žena – odpor k feudálnímu útlaku
historické hry:
· Kutnohorští havíři
- první sociální drama u nás
- vznik před 1848 – výzva k boji v nadcházející zápas národa o svobodu
· Jan Hus
- nebyla obrazem Husova života
- vkládá Husovi do úst program revol. roku 1848 požadavky, cíle
- J. Žižka se setkávás Husem v Kostnici (smyšlené)
· Jan Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměře
- naplněné opět idejemi revol. roku 1848
28. prosinec 2012
8 921×
4321 slov