Dante - Božská komedie

Největší italský básník, žil v letech 1265-1321, původem z Florencie. Jeho rodiče byli příslušníky drobné šlechty. Posledních 20 let strávil ve Veroně a v Ravenně. Za odpor papeži a za hájení městské svobody byl odsouzen do vyhnanství a na smrt. Tím byl jeho život i tvorba trvale poznamenán stejně jako láskou k předčasně zemřelé Beatricii (viz. část Ráj)

Dantovu tvorbu je možné rozčlenit na tři období:

1- milostná poesie a rytířské ideály- Nový život-"Vita nuova"-1292-93

2- věda- cesta k lidské dokonalosti-latinské traktáty

3- touha po náboženské a politické reformě- utopický traktát Monarchie -1310-13.

Právě do této třetí, závěrečné epochy spadá i Dantovo vrcholné dílo-epos

Božská komedie

Dante ji psal od roku 1307 až do své smrti roku 1321. Epos má tři části: Peklo, Očistec, Ráj.

V první části, Pekle, procházíme peklem v doprovodu Vergilia. Zřetelně a dramaticky jsou zde ukázána muka odsouzenců k věčnému zavržení. Poznává hříchy celého lidstva a odhaluje cestu ke spáse. Očistec představuje hora, po které autor stoupá k blaženosti a bezstarostnosti ráje. Poté nastává zajímavý moment. Když se konečně dostaneme k branám ráje, musí nás věrný Vergilius opustit. Hlavním důvodem je jeho pohanství. Slavný římský básník je též symbolem pozemského rozumu, který se neztotožňuje s ideologií křesťanství. V této části se Danteho ujímá věrná (již zmiňovaná) Beatricie. Ta představuje ztělesněnou dokonalost božského, nadpozemského rozumu, Sv. Bernard pak splývání s božstvem.

"Největší" středověký epos, jehož symetrická kompozice spočívá na symbolice čísel (s tím se setkávám čím dál tím častěji- např. ECO) 3 a 10 a jejich násobků, je rozdělen do sta částí psaných v tercínách. Tercína je Strofa složená ze tří desetislabičných veršů. Tercíny byly oblíbeným básnickým útvarem italských renesančních básníků a proslavil je hlavně Dante ve svém vrcholném díle. Zajímavé je také namalovaná struktura díla- peklo: průřez zemí, očistec: hora, ráj: 10 kružnic.

Citát:

Peklo-III,1-69
Mnou vchází se do trýznivého města,
Mnou vchází se do věčné bolesti,
Mnou vchází se k těm, jeŽ Bůh věčně trestá,
mnou dal pan průvod spravedlnosti,
jsem z boŽí moci, dílem lásky jdete,
jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.
Patřím k těm věcem, které v tomto světě
jsou od věků. A navŽdy potrvám.
Zanechte naděje, kdo vystupujete.

Pokládám Božskou komedii za geniální a též velmi těžké dílo. Musí se číst v optimálním rozpoložení, kdy má člověk dost času a snadno se soustředí . Do takovéhoto stadia jsem se ve shonu, který nastal před koncem druhého pololetí, nedostal. A proto jsem se rozhodl, že Božskou komedii budu číst pravděpodobně o prázdninách. I tak jsem určitou část přečetl a moc se mi líbila, zvlášť pro svou formu, ale i obsah.