Divadla malých forem

Divadel malých forem je mnoho mezi nejznámější patří SEMAFOR, ROKOKO nebo DIVADLO NA ZÁBRADLÍ. Jsou to převážně nevelká divadla.

DIVADLO SEMAFOR

Divadlo semafor založil pan Jiří Suchý (*1.10.1931 v Plzni, dětství v Klatovech) a Jiří Šlitr (*15.2.1924 v Zálesní Lhotě okres Semily, Tragicky zahynul 26.12.1969-otráven únikem plynu). Tito dva pánové, zejména písničkáři, se setkali v roce 1957 a vystupují v divadle Reduta. Již zde vznikají jejich první písničky.
Divadlo zakládají v roce 1959. Zkratka SEMAFOR znamená „sedm malých forem“. První hudební komedií S+Š byl Člověk z půdy (premiéra 30.101959). Zlatá éra Semaforu byla v letech 1960-69. Z této doby zlidověla řada písniček S+Š ( Včera neděle byla, Zuzana,…) po smrti Jiřího Šlitra, se stává tvůrčím partnerem Semaforu Ferdinand Hvlík a od roku 1974 se stává dalším tvůrčím partnerem Jitka Molavcová.

DIVADLO ROKOKO

Divadlo Rokoko vzniklo 25.12.1915. Založil ho podnikatel Jan Černý a první ředitelem se stal Karel Hašler. Později ho vystřídal Eduard Bass. Divadlo se jmenuje podle paláce, ve kterém se nachází. Od roku 1921 zde šéfuje Vlasta Burian-král komiků a 1926 se vrací Karel Hašler. Takto se tu prolínalo mnoho dalších známých osobností a nepovažuji za nutné je všechny vyjmenovávat. Od roku 1974 je Rokoko součástí Městských divadel a nyní ho vede umělecký šéf Zdenek Potuži a ředitelka M.divadel Mgr. Radka Pipková.

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ

Divadlo Na zábradlí vzniklo v roce 1958. Zakladatelé - Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička - dali svému profesionálnímu divadlu název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží a jako první uvedli 9.prosince 1958 divadelní leporelo plné písniček Kdyby tisíc klarinetů. 3.března 1959 přichází do divadla Ladislav Fialka s pantomimickou skupinou, aby tak vrátil slávu opomíjenému divadelnímu žánru. Činohra a pantomima vedle sebe existovaly až do roku 1991, kdy L.Fialka zemřel.
Na počátku šedesátých let - s příchodem režiséra Jana Grossmana, scénografa Libora Fáry a kulisáka, později dramaturga a dramatika Václava Havla - začalo Divadlo Na zábradlí rozvíjet českou podobu absurdního divadla. Divadlu se dostalo značného uznání i v zahraničí, přesto museli v roce 1968 Jan Grossman a Václav Havel z divadla odejít...V sedmdesátých a osmdesátých letech se divadlo stává útočištěm filmových režisérů české nové vlny 60.let, kterým bylo normalizačními praktikami znemožněna filmová práce. Vedle jednotlivých inscenací J.Jireše, J.Krejčíka, J.Menzela, J.Herze to byl především E.Schorm, který s divadlem od roku 1976 soustavně spolupracoval a soustředil kolem sebe řadu herců (J.Bartoška, K.Heřmánek, J.Preissová, P.Zedníček, L.Mrkvička). V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman jako režisér a pozdější ředitel, po jeho smrti v roce 1993 bylo jmenováno nové vedení - ředitelka Doubravka Svobodová a umělecký šéf Petr Lébl, jeden z nejtalentovanějších režisérů svébytné imaginace, který provokoval svými interpretačními objevy. Po Léblově tragické smrti v roce 1999 pokračuje v hledačské, netradiční linii podoby současného Divadla Na zábradlí nové umělecké vedení ve složení Ivana Slámová, Jiří Ornest a Jan Antonín Pitínský.