Obsah: Děj začíná v Uruku, kde vládne mocný král Gilgameš, ze dvou třetin bůh a z jedné člověk. Jeho poddaní, které nutí k těžké práci na stavbě městské hradby, se zoufale obrátí na bohy s prosbou o ukončení panovníkovy tyranie. Za pomoci bohyně Aruru bozi stvoří polodivokého člověka Enkidua, aby změřil své síly s Gilgamešem. Velice silný Enkidu vyrůstá na stepi se zvířaty a ničí lovcům nastražené pasti. Na radu Gilgameše přivede jeden z rozhořčených lovců Enkiduovi nevěstku a ta ho svede. Tím ho odloučí od jeho zvířat. Vtom si Enkidu uvědomí svou slabost, ale naopak dostává rozum. Nevěstka odvede polodivocha ke Gilgamešovi, který je na něj upozorněn, ještě než vstoupí do města.
V Uruku se Enkidu naučí jíst chléb a pít pivo. Gilgameše zastihne právě ve chvíli, kdy se chystá vstoupit do chrámu, kde se koná svatba.
V bráně mezi oběma dojde k zápasu, v němž Enkidu podlehne. Jakmile Gilgameš pozná v Enkiduovi rovnocenného protivníka, uzavře s ním přátelství na život a na smrt.
Ale Gilgameš chce získat slávu a nehynoucí jméno. Rozhodne se odstranit ze světa všechno zlo, které představuje obr Chuvava, strážce cedrového lesa v libanonském pohoří. S Enkiduem se vydá Chuvavu zabít a vykácené stromy dopravit do Uruku. Obr pobouřen tímto odvážným činem, upře na něho pohled smrti a sedm lesků hrůzy. Nic z toho hrdiny neohrozí. Gilgameš přitiskne Chuvavu k zemi. Ten prosí o milost, ale Enkidu pána varuje a uřízne Chuvavovi hlavu.
Po vítězném tažení se oba vrátili do Uruku, Gilgameš se omyl a usedl na trůn. Vtom se do něj zamiluje bohyně Ištar a nabídne mu manželství. Gilgameš ji ale odmítne, protože ví, jak je v lásce nestálá. Vyčte jí všechny milence. Pobouřená Ištar žádá svého otce Ana, aby seslal na oba hrdiny nebeského býka. Po těžkém, ale vítězném zápase vytrhne Enkidu z býka kýtu a vmete ji Ištaře do tváře.
Na počest porážky nebeského býka uspořádá Gilgameš hostinu. Enkidu po ní tvrdě usne a má sen věštící smrt. Když procitne, uvědomí si blízký konec, začne všechny obviňovat a opět usne. Zdá se mu, že je v podsvětí.
Za dvanáct dní Enkidu zemře po těžké nemoci. Gilgameš ho celý týden oplakává a je stále u přítelova lůžka. Doufá, že se mu ho podaří vzbudit. Nakonec vystrojí pohřeb a dá vytesat sochu. Stále se ale nemůže smířit s myšlenkou smrti.
Gilgameš začne hledat věčný život. Vydá se za Uta-napištimem, který je nesmrtelný. Cesta za ním vede k hoře Mašu, odtud pohořím věčné tmy až k mořskému břehu, kde bydlí šenkýřka bohů Siduri. Té vše řekne a ona ho odkáže na Uršanabia, lodivoda Uta-napištima, který jediný může Gilgameše převést přes vody smrti. Po nebezpečné plavbě se mu konečně podaří přistát u ostrova, kde bydlí Uta-napištim. Ten mu vypráví, jak jeho jediného bozi zachránili před potopou a obdařili nesmrtelností.(Příběh o potopě je až na drobné odlišnosti shodný s biblickým, kde místo Uta-napištima vystupuje Noe.) A protože se tato velká událost již nemůže opakovat, zbývá Gilgamešovi jediná možnost : vydržet beze spánku šest dní a sedm nocí. Avšak znavený, Gilgameš ve zkoušce neobstojí. Na prosbu své ženy mu Uta-napištim prozradí tajemství rostliny života, která roste na dně oceánu. Gilgameš se pro ni bez váhání potopí, utrhne ji a vrací se s rostlinou do Uruku. Když se osvěžuje u studánky, položí tuto rostlinu na zem, ale spolkne mu ji had. Uršanabimu řekne : „Jsem odsouzen k smrti, jako každý člověk, ale můj život se zachytil v mých skutcích. Nad mými skutky nevládne smrt.“
Gilgameš se vrací do rodného města s prázdnýma rukama. Jeho jedinou útěchou je mohutná hradba obepínající Uruk.
Charakteristika hlavního hrdiny: Gilgameš je velice silný a statečný. Nešetří žádné námahy, aby dostal odpověď na otázku o hodnotě lidského života. Dokáže být velmi oddaným přítelem.
Názor: Děj jako takový se mi líbil, ale kniha se mi četla dost špatně. Určitě proto, že veršovaný epos se spoustou zastaralých jazykových obratů, se musí více "rozlouskávat".
EPOS O GILGAMEŠOVI
Epos je zaznamenán na 12 hlíněných tabulkách, je napsán akkadsky a byl zřejmě součástí knihovny asyrského vládce Ašurbanipala. Za vznik eposu vděčíme Sumerům, národu s vysoce rozvinutou kulturou.
1.hlíněná tabulka vypráví o zdi, kterou vítězný hrdina Gilgameš vystavěl kolem města Uruku. Gilgameš byl z části člověkem a z části bohem.
2.hlíněná tabulka vypráví o stvoření divocha Enkidua bohyní nebes Aruru. Když se o něm dozví Gilgameš, nařídí, aby byla Enkiduovi přivedena krásná žena, že potom snad zanechá svého života s dobytkem.
3.hlíněná tabulka popisuje návštěvu boha Slunce. Nebesa burácí, země se třese a bůh Slunce se zmocní Enkidua.
5.hlíněná tabulka popisuje cestu Gilgameše a Enkidua do sídla Bohů.
7.hlíněná tabulka obsahuje léčení Enkidua, který podnikl cestu v železných orlích drápech
8.hlíněná tabulka: Enkiduas umírá na tajemnou nemoc a Gilgameš se ptá, zda nebyl zasažen jedovatým dechem souhvězdí Býka.
9.hlíněná tabulka: líčí Gilgamešovo oplakávání smrti svého přítele Enkidua a jeho rozhodnutí podstoupit další cestu k bohům. Trápí ho představa, že by nohl skonat stejnou nemocí jako Enkiduas. Po mnoha útrapách nalezl Gilgameš božský sad. Během jeho pouti ho bohové varovali: "Kam pospícháš? Nenalezneš život, který hledáš. Když bohové stvořili lidské pokolení, určili mu smrt.Život se nechali pro sebe."
Gilgameš nedbá varování. Bez ohledu na nebezpečí se chce setkat s Utnapištimim, otcem lidí.
11.hlíněná tabulka pak líčí setkání s Utnapištimem. Gilgameš shledává, že otec lidí není postavou větší ani statnější, nežli on sám a míní, že si jsou podobni jako otec se synem. Utnapištim pak Gilgamešovi vypravuje svou minulost. Z Utnapištimova vyprávění se dovídáme o biblické potopě. Jak bohové před blížící se povodní varovali a přikázali mu postavit loď, na níž by skryl své ženy, děti, plříbuzné a řemeslníky i unělci všeho druhu.
Ještě dnes nás trochu mate tato podobnost s líčením potopy v Bibli.
Epos o Gilgamešovi
Toto dílo vzniklo již kolem roku 3000 před naším letopočtem, ale bylo tradováno pouze ústní formou. Roku 2000 před naším letopočtem bylo písemně zaznamenáno. Tato báseň vznikala kolem dvou tisíc let. Během této doby prodělala mnoho změn.
Příběh začíná ve městě Uruku, kde vládne mocný a krutý král Gilgameš, který je ze dvou třetin bůh. Protože jsou jeho poddaní zrovna zaměstnáváni kolosálním dílem, staví hradbu okolo města, tak, aby muži byli výkonnější, zakáže jim styk se ženami. Ty si proto stěžují u boha Anu . Ten je vyslyší a stvoří Enkidua, polodivokého tvora, který začíná požírat ovce Gilgamešovým poddaným. Ti si na polozvíře stěžují a tak Gilgameš dá Enkiduovi nevěstku doufajíce, že ho od jeho činnosti odradí. Po šest dnů a sedm nocí si Enkidu s nevěstkou Šamchatou užívá. Když se pak chce znovu vrátit ke zvěři tak zjistí, že se ho už bojí. Tak jde hledat přítele. Najde ho v Gilgamešovi. Gilgameš má dva sny ve kterých se mu zdá, že na něj spadl meteorit, a že objímá sekeru. Oba dva sny mají představovat Enkidua. Na počest přátelství se spolu vydávají do cedrového lesa, aby zabili krále chudoby a bídy Chumbabu. V cedrovém lese ho zabijí a z nakácených cedrů postaví dveře pro chrám. Na počest vítězství uspořádají hostinu. Na hostině se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar a nabídne mu manželství. On ho nepřijme a vytkne jí všechny předešlé milence. Ona se rozzlobí a za trest na Gilgameše sešle nebeského býka. On ho ale přemůže a vrhne bohyni kýtu z býka do obličeje. Bohové za to potrestají Enkidua, kvůli čemuž umírá. Gilgameš se hodně trápí, ale potom odchází hledat nesmrtelnost. Dozví se, že na ostrově bydlí Uta-napištim. Cesta k němu, ale vede skrz moře, které může přejít pouze se vzácnými soškami. Když je získá tak je ale v hněvu rozbije. Přes moře se musí tedy dostat jinak. Vyrobí si bidla. Po jednom použití je ale musí odhodit do vody, aby si jedovatou vodou nepotřísnil ruce. Bidla mu dojdou a on musí napnout nad sebe oděv místo plachty. Po příjezdu na ostrov mu Uta-napištim poví že se nesmrtelným stane pouze tehdy, když bude sedm dní a nocí bdít. On však je příliš po cestě vyčerpán, proto téměř okamžitě usne. Aby mu Uta-napištim dokázal, že usnul, nařídil své ženě, aby každý den pekla pecen chleba a položila ho vedle jeho hlavy. Když se po sedmi dnech Gilgameš probudí, uvidí vedla sebe sedm chlebů. Při odjezdu se dozví, že může pořád mládnout, když sní bylinu z mořského dna. Potopí se pro ni, ale pak, když se na druhém břehu chce osvěžit, sežere mu květinu had ze studně. Gilgameš se poté vrací zpět do Uruku poučen že člověk se může stát nesmrtelným jedině svými činy. Hradbou, kterou nechal postavit před svým odchodem za hledáním věčného mládí. Takže celý příběh končí, stejně jako začal, u městské hradby.
Epos o Gilgamešovi
Autor eposu o Gilgamešovi není znám, ale poprvé byl zaznamenán klínovým písmem kolem r. 1200 př.n.l. Samotných eposů však existuje celá řada verzí, např. sumerská, chetitská, asyrská, starobabylónská, ale nejznámější epos je z Aššurbanipalovy knihovny pod názvem „Ten, jenž hlubiny viděl“. Epos se skládá se z 12 tabulek, ale dále existují další básně, např. „Gilgameš a dub“.
Báseň se odehrává ve městě Uruku, kde je Gilgameš králem, kolem r. 2700 př.n.l., kam ho zařazujeme i jako historickou osobu.
Hlavní postavou je Gilgameš, král urucký. Nebeský Šamaš mu propůjčil krásu a bůh bouřky sílu a statečnost. Je postavou dokonalý, ze 2/3 bůh a z jedné člověk. Nepouští k milenci dívku, syna k otci, v hněvu se vzpíná.
Proto vyslechli jejich nářek bohové, a bohyně Aruru stvořila Enkidua, porostlého srstí, žijícího na stepi a žíivícího se trávou. Za otce a matku měl zvěř. Gilgameš za ním poslal nevěstku, která ho vzala k lidem a stal se z něj člověk. S Gilgamešem poměřil své síly a stali se z nich pak nejlepší přátelé na život a na smrt.
Gilgameš chtěl udělat něco, čím by se stal nezapomenutelným, a tak se s Enkiduem vypravil do „země Živého“, k samotnému Chuvavovi, strážci cedrové hory. Toho společně zabili a pokáceli vzácné cedry a zanedlouho zabili nebeského býka, kterého na Gilgameše seslala bohyně Ištar.
Enkidu po 12 dnech nemoci umírá, ale před nemocí se mu o jeho smrti zjevil sen. Gilgameš ho oplakává po několik dní a stále se nemůže smířit s tím, že také zemře, a tak se vydává hledat nesmrtelnost a hodnotu lidského života až k
Uta-napištimovi, který přežil velkou potopu, ale neobstojí a květinu věčného života mu pak sní had.
Epos o Gilgamešovi je hledáním odpovědi na otázku o věčném životě. Jediné, co však září a přetrvává, je pravé, ryzí přátelství.
Epos byl poprvé přeložen do češtiny až kolem r. 1950. Originální jazyky pochází z období antických civilizací.
Epos se mi líbil nejen dějem, ale také tím, že se alespoň takhle se můžeme snažit pochopit smýšlení tehdejšího lidstva. Zaujala mě také řada bohů, které si tamější lidé „vymysleli“ a i to , že známá potopa světa je zde popsána úplně jinak než v bibli
12. srpen 2008
25 095×
1815 slov
