Eposy a mytologie

Otázka č.1 Bohové a hrdinové(mýty, vývoj eposu ve světových literaturách)

epos – (z řečtiny slovo, řeč, pověst)
rozsáhlá epická veršovaná skladba s volnou kompozicí, pomalým dějem a zálibou v epizodách
mýtus – (z řečtiny vyprávění)
vymyšlený útvar vypovídající o historii bohů, hrdinů, o vzniku a podstatě světa, vysvětlující události a fakta nevědeckým způsobem

MYTOLOGIE
Náboženství a mytologie provázeli člověka od počátků. Byly pro něj vysvětlením nevysvětlitelného. Jedinou jistotou kterou měl se svými omezenými znalostmi vědy. I u civilizací, které neměli písemnictví a neznáme tudíž jejich mytologii si můžeme být jísti její existencí díky nálezům svědčícím o mnohých rituálech.Každý národ měl své bohy, stejně jako má svou kulturu. Na každém kontinentu nalezneme mnoho způsobů výkladu vzniku světa, mnoho jmen bohů Re, Thovt, Osiris ad.v Egyptě, Řeckého Dia Héru s jejich římskými protějšky Jupiterem a Juno, Ištar ve staré mezopotámii, Kálí v Indii a tak dále. Mnoho příběhů je podobných , například pověst o potopě světa se vyskytuje v mnoha kulturách.
EPOS
Hlavními prameny, z kterých čerpáme znalosti o mytologii alespoň některých oblastí, jsou eposy, které oslavují slavné nebo ušlechtilé činy lidí i bohů. Spojením mnoha nezávislých skladeb o činech krále města Uruku vznikl EPOS O GILGAMEŠOVI.
Gilgameš vládne Uruku velmi krutě.Proto bohové stvoří Enkidua, aby s ním zápasil. Enkidu ale prohraje a s Gilgamešem se spřátelí. Přemohou společně netvora Chuvavu. V zápase s býkem, kterého seslala uražená Ištar na Gilgameše, je Enkidu zabit. Gilgameš začne hledat tajemství věčného života avšak kouzelnou nesmrtelnost se mu získat nepodaří. Vrací se tedy do Uruku a uvědomí si, že nesmrtelnost je i v díle, které po sobě člověk zanechá.. Epos byl psán sumersky klínovým písmem na hliněných tabulkách. Jednou z epizod je i vyprávění o potopě, které je zároveň hlavním tématem dalšího mezopotámského eposu z 2.tis.př.kr. EPOS O ATRACHASÍSOVI je paralelou k vyprávění o Noemovi, stejně jako mnoho jiných mezopotámských příběhů je paralelami k jiným částem Genesis. ENÚMA ELIŠ tzn.když nahoře pojednává o stvoření světa, o boji starší a mladší generace bohů a v ideové rovině potvrzuje nárok Babylóna na vládu nad světem.
V Indii nalezneme jeden z největších eposů světa Mahábháratu. Ta obsahuje asi 200 000 veršů. Vypráví o válce mezi rody Kuruovců a Pándůovců , zahrnuje množství epizod, obsahuje náboženské filozofické i všeobecné názory starých Indů. Šířila se původně ústně a skládá se téměř výhradně z dialogů. Jednou z částí tohoto eposu je i Bhagavadgíta, která se považuje za jádro hinduismu. Je ve formě dialogu mezi hrdinou Ardžunou a jeho vozatajem Kršnou, ve skutečnosti bohem Višnuem. Druhý indický epos (48 000 veršů) je Rámájana. Autorem je údajně světec Válmíki. Vypráví o lásce krále Rámy a jeho manželky Síty. Ta je unesena králem démonů. Ráma ji osvobodí.
Dva nejznámější eposy, ale pocházejí z antického Řecka z doby přibližně 9.-8.st.př.kr. Jejich údajným autorem je slepý básník Homér. První z eposů Íllias má rozsah 15000 veršů a odehrává se 51 dní desátého roku trójské války. Dějové jádro je ve sporu velitele Agamemnóna s hrdinou Achileem kvůli zajatkyni Bríseovně. Achiles odmítá bojovat a Řekové proto prohrávají. Aby Trójany vystrašil půjčí si Achileův přítel jeho zbroj, ale je zabit. Achiles se ho rozhodne pomstít ačkoli ví, že to pro něj znamená smrt. Epos obsahuje mnoho dějových odboček, líčí bojové scény apod.. Druhý starořecký epos Odyssea měl v původním znění 12 000 veršů. Líčí dobrodružný návrat krále Odyssea z trójské války a byl mnohokrát rozličně zpracován. I v antickém Římě vznikaly eposy. Zmíním dva, jejichž společným autorem byl básník Vergilius. Jakousi římskou obdobou Odyssey je Aeneis.Mýtickým způsobem vypráví o založení latinského národa a vyjadřuje ideál římského občana. Tento epos nebyl úplně dokončen, přesto dějově tvoří jednotný uzavřený celek. Zvláštním dílem je didaktický epos Zpěvy rolnické, které celé pojednávají o venkovském hospodaření, že epos nemusí být nutně o hrdinských činech.
K renesanci eposů došlo ve středověku, kdy se jejich tvář poněkud změnila. Evropská, křesťanstvím ovlivněná, kultura stvořila nový typ hrdiny. Rytíře zbožného, věrného svému pánu, čestného a obětavého. Z eposů se pomalu vytrácel onen nadpřirozený prvek, výraznější zůstal pouze v germánské a skandinávské oblasti.
Nejstarším hrdinským zachovaným eposem je skladba BEOWULF z 8.st. čítající 3000 veršů. Beowulf slouží dánskému králi Hrotgharovi , zabije vodní obludu Grendela i mstící se Grendelovu matku. Potom se vrátí do své země a vládne tam, když zemi ohrožuje drak porazí ho, ale sám také umírá.
Ve Francii vznikaly tzv.chansons de gest – písně o činech. Nejznámější z tohoto cyklu je Píseň o Rolandovi. Líčí přepadení vojska Karla Velikého Saracény. Těm je prozradil zrádce Ganelon. Roland se hrdinně brání, ale vojsko je přesto poraženo. Pomoc Karla Velikého přichází pozdě. Ganelon je za svou zradu odsouzen k smrti.
Ve 12.st. byla ve 3panělsku napsána Píseň o Cidovi. Tento příběh je znám i z klasicistního zpracování P.Corneille v dramatu Cid. V Německu vznikla během 13.st. shrnutím některých starogermánských mýtů Píseň o Nibelunzích. Hrdina Sigfried získává poklad Nibelungů. Pro krále Guntera získává Brunhildu, za což dostává jeho sestru Kriemhildu. Obě rodiny se znepřátelí. Siegfried je zavražděn. V druhé části se Kriemhilda mstí, ale je také zabita. Poklad se ztrácí. Tento námět hudebně zpracoval R.Wagner v opeře Prsten Nibelungů. Dále vznikaly ve středověku spíše rytířské romány než eposy.
Další významné dílo tohoto žánru nacházíme v renesanci a jej jím Božská komedie od Danta Alighieriho. Je to alegorická básnická skladba. Má tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Peklo se otvírá v temném hvozdu, který má být podobiznou života v kterém se dá stejně snadno zabloudit. Zvířata symbolizující hříchy brání básníkovi dostat se zpět. Potom potkává svého průvodce Vergilia, kterého posílá Dantova láska Beatrice. Postupně procházejí devět kruhů pekla, kde vidí trpět hříšníky antických mýtů i básníkovi současnosti včetně papeže a krále. V devátém kruhu jako symbol Dantova obdivu k antice jsou spolu s Jidášem i zrádci Caesarovi. Peklo je nejdějovější část skladby. Z pekla přechází Dante do očistce. Putuje jeho kruhy odpovídajícími hlavním hříchům a na konci ho čeká Beatrice. Protože Vergilius, ačkoliv se Dante snaží antiku zrovnoprávňovat, nemůže do nebe vstoupit, protože nebyl křesťan. Poté putuje až do sídla Boha a blažených. Při postupném přechodu z pekla do ráje pozorujeme také odklon od vnímání hmotné skutečnosti k pravé skutečnosti a pravdě duchovní. Božská komedie je psaná na principu triády (3 části, každá o 33 zpěvech, strofickou formou je tercína). Na rozdíl od všech předešlých děl, ačkoli nepopírám, že i v nich je mnoho symboliky a podtextu, je tento duchovní epos na alegorickém základu a zpracovává téma nikoliv hrdinské nýbrž čistě duchovní – putování duše za spásou. Kromě toho se stal inspirací pro řadu dalších děl. Jedním z nich je další duchovní epos tentokrát z období baroka Ztracený ráj. Jeho autorem je John Milton. Děj probíhá ve dvou plánech, lidském a kosmickém. První popisuje příběh pádu Adama a Evy. Druhý zachycuje hlavní příčinu prvotního hříchu – Satanovu vzpouru proti Bohu, jeho porážku Mesiášem a pokus o odvetu. Je do něj zahrnuta i historie lidstva od stvoření až po založení křesťanské církve a alegoricky až do autorovi současnosti. Zoufalství z vyhnání je nakonec zmírněno, že přes všechny hrůzy světa je přesto možno dojít k ideálnímu stavu věcí a světa. Je zde alegoricky zvýrazněno zlo jako prostředek ke zkoušce svobody.Epos se skládá z dvanácti knih a je psán blankversem.