Erich Maria Remarque

- Na západní frontě klid (1975)
- Cesta zpátky (2005)

"Tato kniha nemá být obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům." Těmito slovy uvádí E. M. Remarque svůj první román Na západní frontě klid. Ústy hlavního hrdiny románu, devatenáctiletého Pavla Baumera, zde autor vypsal své vlastní zkušenosti z fronty 1. světové války.
E. M. Remarque patří k tzv. "ztracené generaci". Narodil se roku 1898 v rodině knihvazače v Osnabrucku, prošel oběma světovými válkami, byl spisovatelem a dramatikem, patří k nejvýznačnějším představitelům protiválečně zaměřené literatury. Kniha "Na západní frontě klid" je jeho románovou prvotinou a řadí se k vrcholným dílům o 1. světové válce. Byla jen do konce roku 1929 přeložena do dvanácti jazyků a uvádí se, že celkový počet vydaných exemplářů převyšuje 6milionů kusů. Toto dílo stojí na počátku řady čtenářsky neobyčejně úspěšných Remarqueových románů. Jeho volným pokračováním je román "Cesta zpátky". Román "Na západní frontě klid byl rovněž opakovaně úspěšně zfilmován.
Naprostá většina textu je vyprávěna tzv. "ich" formou, závěrečné odstavce, psané ve třetí osobě, již jen konstatují, že Baumer "padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid."

Hlavními hrdiny jsou spolužáci z jedné třídy, kteří se společně dobrovolně přihlásili do boje, zfanatizováni svým třídním učitelem Kantorkem. Není možné přesně popisovat děj knihy, protože se zde střídají příběhy z přítomnosti - z fronty - se vzpomínkami na dobu předtím - na mírový život, rodinu, výcvik, učitele, školu. Hrůzy války - smrt, hlad, šikana, plynové útoky, bombardování - jsou líčeny barvitě, s cynickým nadhledem, s velkou přesností a nechutnými detaily, myšlenkové pochody hrdinů jsou zaměřeny jediným směrem - k uspokojení těch nejzákladnějších lidských potřeb, k přežití.
Jednotku zasvěcuje do tajů válečného života Stanislav Katczinsky, který má za sebou už dlouhou bojovou zkušenost a který je učí nejen jak přežít v křížové palbě, ale také jak si sehnat jídlo, cigarety, zařídit si teplo. Učí se od něj, že hlavní hodnotou je na frontě kamarádství. Katczinsky je zabit v létě 1918.
Hned na začátku knihy je raněn Baumerův přítel František Kemmerich, je odvezen do polní nemocnice, kde mu amputují nohu, a umírá tam v hrozných bolestech. Baumer nemá odvahu přiznat to jeho matce, proto, když se s ní setká na své dovolené tváří v tvář, použije milosrdnou lež a přísahá jí na svůj vlastní život, že František byl na místě mrtvý a nic necítil. "Ať se sám nevrátím, nebyl-li na místě mrtvý." Uvěřila mu a Pavel se nevrátil.
Když František ležel v polní nemocnici, přišli ho kamarádi navštívit. Muller chtěl jeho boty, které už mu s jednou nohou nejsou k ničemu. Na jednu stranu se projevil jako bezcitný a surový, ale ne proto, že by přítele nelitoval, jen obyčejné lidské hodnoty se vzhledem k okolnostem změnily. "Kdyby boty Kemmerichovi nějak pomohly, Muller by byl raději běhal bos po ostnatém drátu, než by špekuloval, jak se k nim dostat. Ale za dané situace jsou boty předmět, jenž s Kemmerichovým stavem nijak nesouvisí, kdežto Mullerovi by výborně posloužily. Kemmerich umře bez ohledu na to, kdo je dostane."
Dalším příkladem převrácené morálky je příhoda pozdější, kdy sám Baumer leží v nemocnici a za dalším pacientem přijíždí jeho žena, kterou dva roky neviděl. V pokoji plném lidí, kteří nejen vědí, co se děje, ale sami pomáhají situaci zinscenovat, se ti dva beze studu pomilují, něco, co je v normálním životě naprosto nepředstavitelné a absurdní.
"Na západní frontě klid" je kniha o změnách ve společnosti, o zničeném mládí celé generace lidí, o překotném dospívání poznamenaném hrůzami války, o mladých mužích, kteří přímo ze školních lavic odpochodovali zemřít za "svatou věc", které nerozuměli, která v boji stejně ztratila smysl. Pavel v jedné chvíli prohlédne, když zůstane o samotě s mužem z nepřátelské strany, kterého zastřelil. Uvědomí si, že na opačné straně fronty nestojí bezejmenné terče, ale lidé se stejným životem, rodinou a minulostí.
Někteří zemřeli, jiní byli zmrzačeni, ale i ti, kteří přežili, si do dalšího života odnášejí zraněnou duši. O nich a jejich znovusžívání se se společností, o změnách, kterými musí projít, o hledání ztracených hodnot a iluzí a neschopnosti přizpůsobit se vypráví volné pokračování - román "Cesta zpátky".

Četl jsem obě knihy, obě se mi líbily, ale první více. I odborná kritika usuzuje, že "Cesta zpátky", stejně jako další autorova díla, nedosahuje umělecké úrovně jeho románové prvotiny "Na západní frontě klid".

(Z další tvorby: "Tři kamarádi", "Černý obelisk", "Nebe nezná vyvolených", "Vítězný oblouk", "Jiskra života", "Miluj bližního svého" ...)