Evropský humanismus a renesance, W. Shakespeare

Renesance je nazývána jako znovuzrození antiky (la renaissance - znovuzrození). Odklon od dobrodružné rytířské tématiky, odvrat od středověkého pojetí světa jako slzavého údolí a života jako přípravy na život posmrtný, proměněný mužův vztah k ženě, pozornost věnována přírodě, to všechno předznamenávalo nástup nového vkusu a nového cítění. Je to období 14. – 16. století, autoři se soustřeďují na skutečný život a jeho radosti, věří v lidský rozum a navrací se k vytříbené latině. Humanismus vyžaduje plný rozvoj lidské osobnosti a to prostřednictvím vzdělání. Novým ideálem vzdělávání je tedy člověk, jeho poznávání a rozvoj, nikoliv poznání Boha. Novou filozofií překonává středověké chápání života jako přípravy na posmrtný život, člověk se osvobozuje od středověkých dogmat. Na vznik a rozvoj nového životního názoru měly vliv pokroky v přírodních vědách, změny ve společenských a výrobních vztazích, rostoucí význam měšťanstva, nové představy o světě (M. Koperník, G. Galilei). Pro rozvoj humanistické vzdělanosti byl důležitý vynález knihtisku Němcem JOHANNEM GUTENBERGEM. První knihy byly tištěny v Mohuči r. 1444. Vznikají i nové žánry jako sonety (milostné písně), villonské balady a eseje.
UMĚNÍ: - místo hradů se staví městské paláce nebo zámky, v malířství a sochařství se zdůrazňuje krása lidského
těla, je objevena perspektiva, k většímu uplatnění se dostává příroda.
- MICHELLANGELO BUONAROTTI, LEONARDO DA VINCI, RAFFAEL SANTI, TIZIAN

ITÁLIE
– kolébka renesančního cítění
DANTE ALIGHIERI – zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví. Hlubokým
zážitkem, který ho poznamenal na celý život, byla jeho láska k Beatrici, která však v době,
kdy vzniklo jeho vrcholné dílo BOŽSKÁ KOMEDIE, byla již mrtva.
- BOŽSKÁ KOMEDIE – alegorický duchovní epos, v němž autor putuje peklem, očistcem
a rájem. Provází ho Vergilius a Beatrice. Božská komedie byla přirovnávána ke gotické katedrále s rozsáhlou symbolikou, která má vyjádřit putování lidstva k Bohu.
FRANCESCO PETRARCA – rozhodující událostí jeho života bylo setkání se ženou, kterou potom proslavil ve svých znělkách pod jménem Laura, dopisoval si s Karlem IV.
- CANZONIERE (ZPĚVNÍK) – vášnivý prožitek platonického citu
- SONETY – střídavý, obkročný rým, 4sloky (strofy), první dvě čtyřveršové, druhé dvě tříveršové
GIOVANNI BOCCACIO – psal novely – kratší útvar, poutavý děj s výrazným zakončením
- DEKAMERON – první prozaické dílo renesanční literatury, autor vypráví v rámcové
novele o morové epidemii, kdy urození lidé, kteří se schovávají v úkrytu
si každý večer vypráví příběhy. Převažují mezi nimi milostné příběhy,
většinou rozmarné a laškovné, při nichž s úžasem zjišťujeme, že pozemský život má uprostřed asketického odříkání i radostné stránky
NICOLO MACHIAVELLI – úvahové prvky, poslání, přirovnání
- „MACHIAVELLISMUS“ – způsob řešení, být na začátku zlý, poté hodný
- VLADAŘ – traktát o typu ideálního panovníka, „účel světí prostředky“

FRANCIE
FRANCOIS VILLON – pokládán za 1. „moderního“ básníka, vedl svobodný studentský život, zabil kněze, utekl
z Paříže, dostal se ke dvoru z Orleansu, odsouzen k smrti oběšením, změnili to na deset let
ve vyhnanství
- ZÁVĚŤ – „Velký testament“ – soubor básní
- ODKAZ – „Malý testament“ – soubor básní
- BALADY V ŽARGONU
- nejčastěji vyjadřuje zklamání láskou, přesycenost životem a strach z prázdnoty, současně
se vysmívá, básně mají satirický obsah, občas se objevuje krutost a provokace, prolínání
protipólů(dobro a zlo, deprese a požitkářství)
- „VILLONSKÁ BALADA“ – pevná forma lyrické poezie (sloky o osmi verších, každá končí
refrénem, poslední sloka má poloviční rozsah – závěrečné poslání)
FRANCOIS RABELAIS – mnich, který opustil klášter, lékař, filozof
- GARGANTUA A PENTAGRUEL – čtyřdílný satirický román o historii královského rodu obrů
MICHEL DE MONTAIGNE – ESEJE – vysvětluje svůj názor na svět, dospívá k ideálu člověka
- esej – uměleckou formou zpracované odborné téma (z oblasti humanitních věd),
autor zdůrazňuje vlastní názory a neusiluje přitom o úplnost

ŠPANĚLSKO
TIRSO DE MOLINA – SEVILLSKÝ SVŮDCE A KAMENNÝ MOST – hl. postavou je Don Juan
- „donchuán“ – záletník
- psal převážně drama
LOPE DE VEGA – dramatik (asi 1800 her), komedie pláště a meče (láska a cit)
- FUENTA OVEJUNA – název vesnice – je zabit člověk, když jsou lidé tázáni odpoví jednoznačně
Fuente Ovejuna

MIGUEL DE CERVANTES – DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA – Don Quijote je hrdina, blouznivec
obětující vše ideálům, Sancho Panza je sluha – praktický člověk, který vlivem pána morálně roste, parodie na tehdejší rytířské romány
- „donkichotský typ“ – člověk, který sice pošetile usiluje o ideální stav, ale svou opravdovostí kladně působí na ostatní

ANGLIE
GEOFFERY CHAUCER – CANTERBURSKÉ POVÍDKY - veršované, zobrazení života měšťanů (perfektní obraz),
mistrovské popisy s jemnou ironií
WILLIAM SHAKESPEARE (1564-1616) – komedie – ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
- SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
- MNOHO POVYKU PRO NIC
- JAK SE VÁM LÍBÍ
- VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
- KUPEC BENÁTSKÝ
- VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
- tragédie – ROMEO A JULIE
- HAMLET – „Být či nebýt“
- OTHELLO
- KRÁL LEAR
- MACBETH
- ANTONIUS A KLEOPATRA
- hry – RICHARD III.
- JINDŘICH IV.
- JULIUS CAESAR