Generace májovců

- český národ se stále snažil o uplatnění se v rámci rakousko-uherské monarchie
- přání Čechů nejsou brána v potaz, v roce 1867 je vydána Prosincová ústava (přináší základní občanská práva, náboženskou svobodu a svobodu člověka i slova)
- rozvoj hospodářství, kultury a žurnalistiky
- založen pěvecký spolek hlahol, otevřeno Prozatimní divadlo, Sokol, Umělecká beseda a 1868 položen základní kámen Národního divadla

architektura a výtvarné umění – novogotika, novorenesance, skladatel Smetana, Janáček

Májovci – 60 léta 19. století, snažili se o modernizaci české literatury, mladá literární generace kolem Hálka, Nerudy
- vystoupili na veřejnost 1858 vydáním almanachu Máj – přispívá více autorů, sbírka
- hlásí se k Máchovi, v jeho díle vidí to co sami prožívali – rozpor mezi ideály a tím, že je nemohou uskutečnit
- přijímají Máchovou romantiku, pocit z marnosti, lidské existence
- chtěli ukázat konflikt ideálů lidské a národní svobody se společnými představami
přispívali i Němcová, Erben a Sabina
- chtěli pravdivě zachytit skutečnost a realismus, zdůrazňují přítomnost, chtějí aby se naše literatura dostala i mezi světovou literaturu

Jan Neruda – básník, prozaik, dramatik, žurnalista, působil v Národních listech
- narodil se v Praze, žil v domě Dvou slunců na Malé Straně a s ní je spjat i celý jeho život a tvorba. Vystřídal několik zaměstnání, ale i redakcí a zůstal v Národních listech. Přispíval do Květů a s Hálkem vydával časopis Lumír
- tvorbu ovlivnili i milostné vztahy – nejznámější Karolína Světlá, nebyl ženatý, byla pro něho ideálem krásy
- básnické dílo: „Hřbitovní kvítí“ – prvotina, zklamání ze skutečného života i literatury a touhy po něčem lepším, nelíbí se mu nespravedlivé majetkové rozřazení společnosti, kritice se nelíbila a tak se na deset let odmlče
„Knihy veršů“ – 3 části – výpravné, lyrické a smíšené a časové a příležitostné
„Písně kosmické“ – důraz na možnosti člověka, které vidí díky vědě a technice, díky této sbírce se stal uznávaným
„Balady a romance“ – několik motivů (biblické, historické, pověsti) – b. a r. zaměňovány
„Zpěvy páteční“ – po smrti autora k vydání připravil Vrchlický, bojí se o osud národa a vyzývá k boji o samostatnost , sbírka je pesimistická, ale i nadějná
- prozaické dílo – především povídky a fejetony (vtipné i ironie)
„Arabesky“ – zajímavé typy lidí z okraje pražské společnosti
„Povídky malostranské“ – vrchol jeho prozaické tvorby, 13 povídek inspirovaných vzpomínkami na Malou Stranu

Vítězslav Hálek – prozaik, dramatik, kritik, žurnalista
- dosáhl na rozdíl u Nerudy okamžitého úspěchu ve svých básních vyjádřil optimistické radostné pocity , ze svého života byl považován za jednoho z největších básníků, stal se redaktorem, novinářem Národní listy
- hodně cestoval a zážitky zpracoval ve svých fejetonech, vůdčí osobností časopisu Ruch
- s Nerudou redigoval časopis Lumír a vydával časopis Květy, básně jsou ovlivněny Puškinem, Erbenem a Máchou. Jsou optimistické. V básních působí na city.
- na rozdíl od Nerudy žil na venkově a velmi ho opěvoval
poezie: „V přírodě“ – optimistická, lyrická sbírka, hlavní téma jaro na Mělnicku
„Pohádky z naší vesnice“ – poslední sbírka, vyšla měsíc po smrti, zájem o život vesnic. Lidu
„Večerní písně“ – uveřejněna v časopisech, plná optimismu a radosti, lehká zpěvná forma
- téma šťastná a čistá láska, básně psané pro jeho lásku Dorotku, pravidelný rytmus a rým
- divadlo- Záviš z Falkenštejna a próza – Muzikanská Liduška

Karolína Světlá – autorka venkovské ale i městské prózy, občanské jméno Rotterová, umělecké jméno přijala podle jména místa narození manžela Světlé nad Ještědskou
- narodila se v obchodní rodině, dostalo se ji německéh vychování, s českým prostředím ji seznámil manžel, přátelila se s němcovou (v ní viděla vzor ženy)
- na konci života onemocněla a nemohla psát, povídky z 50. – 60. let čerpají z pražského aristokratického prostředí. Kritizuje pokrytectví, sobectví, rodičovskou autoritu a nesmyslnou výchovu dívek. V tvorbě ji ovlivnili romány Sandové.
- pražská próza – „Dvojí probuzení – vyšla v almanachu Máj, povídka kterou začala
„První Češka“ – Jitka se vzepře své matce, která jí brání ve vzdělání
- Ještědská próza – lidi tu jsou podle ní mravně výš než v Praze, mísí se realita, mýtus a psychologie postav, snažila se ukazovat život v lepším světle, hl. postavy ženy, které se odmítají obětovat pro štěstí někoho jiného
„Vesnický román“ – nešťastné manželství Jirovce s ovdovělou rychtářkou
„Kříž u potoka“ – Evička, která se dovídá o prokletí Potockých a snaží se to zlomit
„Frantina“ – selka, která se stane starostkou

Jakub Arbes – prozaik a publicista, řazen mezi májovce, ale zcela k nim nepatřil, tvoří za jiných okolností, narodil se Praze, tvůrce romaneta
romaneto – prozaický útvar, novelistický příběh ne jehož počátku je romantická, fantastická nebo zdánlivě nevysvětlitelná záhada, která se odhaluje postupem času, často pomocí vědeckých poznatků, název vymyslel Neruda
- redaktor Národních listů, dramaturgem Prozatimního divadla, za svůj vzor považoval svého přítele, Nerudu a Máchu
- píše ze své současnosti z pražské společnosti
- romanety – „Ďábel na skřipci“
„Svatý Xaveruis“ – nejvýznamnější, vyprávění o mladíkovi, který chtěl rozluštit tajemství Balkova obrazu, ve kterém má být zakreslena mapa k pokladu
- romány – „Moderní upíři“ – pohledy do života pražských podnikatelů